Pro mnohé hlavním cílem skialpového a snowboardového výletu do Íránu (Skialp a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků) byl výstup a sjezd z nejvyššího vrcholu Íránu – Damavándu (5671 m). Počasí nám nepřálo a během celého druhého týdne pobytu v Íránu mělo být na Damavándu pěkně pouze ve středu 21. dubna, tj. slunečno a SZ vítr o rychlosti 35 m/s. Vítr nakonec způsobil to, že vrcholu dosáhla jenom trojice ze sedmičlenné skupiny. Letos jsme tam byli třetí zahraniční návštěvníci. Výlet podpořili KAMA a Tilak.
U Kaspického moře, jdeme do toho?
Další články:
Skialp
a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků
Pěší
aklimatizace na Tochalu při skialpinistickém a snowboardovém výletu do
Íránu v dubnu 2010)
V oblasti
Alam Kooh (4850 m) sjeta na lyžích a snb řada vrcholů přesahujících
4000 metrů – skialp a snb v Íránu v dubnu 2010
Se
skialpy a snb na Damavánd (5671 m)
Skialpování
a snowboardování na čtyřtisícovkách nad Lasemem den po Damavándu
(5671 m)
Ze
sněhu íránských čtyřtisícovek jsme se přesunuli do Esfahanu a
Kashanu
Opalování
a protahování při snowboardingu na íránských čtyřtisícovkách
Nakládáme auto v Reineh, za chvíli odjíždíme do deště
a mlhy
Z oblasti Alam Kooh jsme sjeli auty do Chalusu a poté po pobřeží Kaspického moře na východ. Cestou jsme hledali místa ke koupání, což se ukázalo být jako dost zásadní problém. Celá oblast je přelidněná, většina pláží pokrytá spoustou odpadků, všude jsou davy lidí a blízko jsou domy. Nakonec jsme jedno místo našli a cca po 100 metrech jsme se ve dvojici dostali do hloubky alespoň 90 cm, kde se už dalo plavat. Ostatním se do vody nechtělo a dívky měly koupání zakázáno úplně.
Přes Amol jsme v dešti dojeli do Reineh, kde jsme se ubytovali. Předpověď počasí na další den byla velehnusná, a tak bylo jasné, že den bude flákací. Nejprve jsme zařadili termální prameny a následně se jeli podívat do Lasemu na množství sněhu na místních čtyřtisícovkách, abychom zakotvili na kratší dobu v Poluru.
Na pár minut se nám na začátku sněhu otevřel výhled na Damavánd, pak
se opět zabukovalo
V úterý 20. dubna jsme se nechali v husté mlze a mírném dešti vyvézt do výšky asi 2800 m, kde auto zapadlo a nás čekalo jeho vytlačení na pevnější podklad. Pěšky jsme došli k mešitě, alias prvnímu bivaku. V mlze nebyl nikde vidět sníh, a tak se s menší depkou šlapalo pěšky k tušenému sněhu někde výše. Ke sněhu jsme dorazili asi ve výšce 3400 metrů, kde vítr na pár minut odstranil i hustou oblačnost. Bylo tak vidět krásně k vrcholové oblasti, která byla zahalena dalším pásmem oblačnosti.
Středeční ráno a kýčovité výhledy na čtyřtisícový hřeben
z chaty ve výšce 4200 m
Na pásech jsme stoupali k nové chatě ve výšce 4200 metrů. Mě se díky hned na začátku úplně mokrému sněhu začal tento hodně lepit na pásy a se slovním spojením: „Jejda, jejda, to jsem ale mrzutý, že se mi sníh lepí tak moc na pásy“ jsem vystačil první půl hodinu… pak to bylo horší.
Jana někde vysoko, vzadu by teoreticky bylo viditelné
Kaspické moře
Na chajdu dorazili v mlze všichni. Uvnitř byla snad větší kosa než venku, takže jsme využili hudební produkce dvou boříků starajících se o chajdu a trochu zatancovali. Hned nám bylo teplo, takže se dalo jít do trička s krátkým rukávem.
Aljona v dolní části sjezdu z Damavándu
Ve středu ráno bylo počasí vynikající – úplné jasno, mraky jenom hluboko v údolí. Bohužel předpověď vyšla i co se týká větru – 35 m/s ze severozápadu. Přemotivovaní jedinci Žrout a Martin na lyžích, Mišo na snowboardu vyrazili jako první a doslova se rozběhli do kopce. Ostatním se do toho venkovního vánku moc nechtělo. Nakonec vyrazili všichni. Sníh byl nic moc, takže na stoupacích pásech se dalo jít snad jenom 100–150 výškových metrů. Poté se muselo přejít na pěší výstup.
A už je tady oblačnost, chata ve výšce 4200 je
ještě vidět
Nejníže skončil Adam v 4600 metrech, Jana a palič cca v 4900 metrech a o kus výše (5000–5100 m) to zabalila i Aljona. Na vrchol po více než šesti hodinách dorazila pouze první trojice. Lyže a snowboard museli nechat 150 výškových metrů pod vrcholem kvůli absenci sněhu. Dosažení vrcholu tak bylo na stoupacích železech, stejně tak sestup k jezdícímu náčiní.
Na snowboardu dolů kopcom z Damavándu
Po sjezdu se vegetilo na chatě, kde se také přespalo. Ve čtvrtek následoval parádní sjezd asi do 3100 m, přičemž se ztratila jedna treková botka a následně také windstopperové rukavice. Sjezd byl vylepšen o dva nebezpečné pády (rozbitá hlava a pohmožděniny). Nicméně, všichni se dostali v pořádku k prvnímu bivaku, kde už na nás čekalo auto, které nás odvezlo do Reineh.
Jedeme dále, byl tam nějaký pád, takže sníh na oděvu
Zhodnocení Damavándu
Bohužel se nepodařilo dosažení vrcholu Damavándu (5671 m) Aljoně s lyžemi a Janě se snowboardem, protože v obou případech by to byly téměř na sto procent první národní ženské sjezdy, a prvosjezd na snowboardu. Ukázalo se to nesplnitelné už proto, že nahoře posledních 300 výškových metrů chyběl sníh. Snad příště… V roce 2004 jsem na vrchol vyšel na lyžích na stoupacích pásech a sjezd byl taktéž parádní!
Veget po sjezdu
Aljona…
Chata ve výšce 4200 m, za ní první část svahu vedoucího
k vrcholu
CK Alpina s FOLLOW ME je všude
Pálenica Hovězí ve výšce 4200 m pod Damavándem
Vrcholová trojice sjíždí v pozdním odpoledni k chatě
Žroutův předposlední oblouk při dojezdu k chatě
Žrout a Mišo – máme to úspěšně za sebou!
Celá grupa i s místními, chybí Reza a palič
Podvečerní kochání se z výšky 4200 metrů – Aljona
Ještě natočit poslední minuty na kameru – Žrout
Dole Polur, vzadu snad svítí Teherán – z výšky 4200 m
Čtyřtisícový hřeben naproti, dole svítí nějaké vesnice
Píšeme něco našemu řidiči z pod Damavándu do jeho
memory book
