Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Multivanem jsme vyjeli v pozdním večeru v pátek ve skupině omezené pracovními povinnostmi a nemocemi na konečných šest lidí přes Brno a Bělehrad do Černé Hory. Počasí nebylo ideálně skialpinistické, kdy jsme měli 2,5 dne krásné slunečno a zbytek byl v husté mlze a dešti. Kromě toho padalo poměrně dost lavin, nicméně výlet se povedl velmi dobře.
Po předchozích výletech KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina, KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria a KAMA SNOW CAMP 2007 Monte Negro jsme tak jeli opět navštívit Černou Horu.
Uprostřed doliny Grbaje
Přehled výsledků:
- zatím nic… není zpracováno, takže jenom přehled kde a jak jsme byli
- 20.-22. 3. Prokletije
- 23. 3. Bjelasica
- 24. 3. Komovi
- 25. – 27. 3. Durmitor a vrcholy jako Bandijerna (2409 m)
Teplota stoupá, laviny padají, my šmatláme dále
Sraz k výletu jsme měli poblíž Vyškova, kde kolegové z Police nad Metují dorazili s menším zpožděním, což výrazně odložilo předpokládanou dobu odjezdu. Naše první grupa tak stihla dát pár piv, než jsme odjeli nakupovat proviant. Odjezd z Brna byl díky tomu ve dvě hodiny ráno. V průběhu cesty jsme na černohorském území přehodnotili na Ropákův návrh pořadí cílu a napřed jsme zamířili do pohoří Prokletije.
Zase něco spadlo – ne dnes
Do příhraničního městečka Gusinje jsme přijeli v sobotu navečer, zaregistrovali se na policejní stanici a zapadli do čevapčiči jídelny. Jídlo jsme zapili pivem Nikšičko a mohli na noc vyrazit do hor. Z Gusinje se dalo ještě kousek jet autem vybaveným sněhovými řetězy. Když už to dál nešlo, vykopali jsme díru pro zaparkování auta a rozdělili se na dvě skupiny. S Ropákem a Jendou jsme nasadili stoupací pásy a vyrazili dolinou Grbaja za svitu čelovek asi o půl jedenácté večer.
Tam odtud jsme přišli, pohled zpátky do doliny
Jelikož jsme měli v úmyslu spát na chatě, vzali jsme si jenom spacáky. To se nám vymstilo, neboť chatu jsme sice nakonec našli, ale byla zamčená. Nezbývalo, než se vrátit zpátky k autu, což se nám o půl druhé ráno podařilo, vytáhnout karimatky a stan a zalehnout.
Výstup ke skalnímu oknu a sjezd od něj necháme kvůli lavinám
na jindy
V neděli jsme se probudili do nádherného slunečného rána a tak jsme vyrazili jen lehce oblečení vzhůru dolinou Grbaja. Došli jsme k závěru doliny a rozhodovali se, na který vrchol či do které části doliny dále pokračovat. Velmi pěkně vypadaly vrcholy a žlaby v masívu Karanfili, ale bohužel všude okolo padající samovolné laviny jako důsledek oteplení nás odradily od těchto impozantních cílů.
Původně zamýšlená výstupová trasa do horního patra doliny, zabalili
jsme to těsně před traverzem
Vzhledem k lavinovému nebezpečí jsme chtěli vystoupit levou částí závěru doliny v lese a výše po pláních se dostat na hřeben. Lesní výstup se ukázal být ne úplně ideální, kdy jsme se na lyžích bořili více než do půlky lýtek a opěšali nad kolena. Každým krokem se také uvolňovaly mokré sněhové hroudy beroucí své okolí a letící do údolí. Těsně pod prvním pásem skal jsme tak zhodnotili vysokou nebezpečnost dalšího postup a převážně na lyžích se vrátili zpátky do údolí. Sjezd byl vylepšen samozřejmě pěknými pády.
Jedna z malých samovolných lavin
V údolí jsme se nasvačili a sjeli o kus níže. K výstupu do podhřebenových oblastí byla nakonec zvolena v dolní části cesta. Z kondičních důvodů jsem výstup po chatu absolvoval bez stoupacích pásů. Od chaty prudce lesem samozřejmě na pásech. Z hřebene byl výborný výhled na město Plav a stejnojmenné Plavsko jezero. Nakonec jsme skončili na pobíháním po hřebenu mezi Vezirova brada (1780 m) a Podgoje (2190 m).
Stoupáme mokrým těžkým sněhem v lese
Sjezd v horní části byl velmi pěkný, níže jsme se dostali do skalisek, kde se muselo trochu přejíždět a skákat. Po průjezdu oblastí skal následoval krásný lesní sjezd k nové chatě. Pod chatou jsme ještě jeli kus lesem, kde jsem dal po skoku a dopadu do mokrého těžkého sněhu s propadnutím lyží svůj letošní první letošní černohorský pád přes hlavu se zabořením hlavy do sněhu a dotočením zpátky na nohy. Akorát nebylo ideální, že jsem po dopadu měl kousek od hlavy dobře rostlý starý strom.
Ještě stoupáme, ale je to trochu nebezpečné
Na pondělí jsme měli výstup na masív Volušnica a vrchol Papadija (2056 m).
POKRAČOVÁNÍ BUDE CO NEVIDĚT
Tamtím úzkým mezi skalami se šlo také na lyžích
Končíme a obracíme to, někteří sestupují kus pěšky, jiní jedou
rovnou na lyžích
Další výstup začíná lesní cestou
Konec cesty a ostré stoupání lesem
A jsme téměř na hřebenu, vzadu vlevo náš pondělní cíl
Dole v dáli Plavsko jezero
Ruda valí z hřebene dolů
Ropák kousek vedle Rudy
Slunce zapadá, zbytek sjezdu bude za šera a potmě
