Po loňském přerušení zapříčiněném velkou pracovní zaneprázdněností jsme na konci března 2012 vyrazili na další SNOW CAMP. Za podpory firmy Jerky a v rámci Komise tradičního skialpinismu ČHS jsme ve dnech 24. března až 1. dubna 2012 působili ve třech makedonských pohořích – Šar planina, Korab mountain range a Baba – Pelister. Počasí vyšlo fantasticky, když až na jeden částečně pošmourný den bylo stále jasno, a nebe téměř bez mraku. K tomu se přidal silný vítr, základové laviny a v oblasti Korabu čerstvé velké medvědí stopy. Shrnuto a sečteno, skialpinistický výlet jak má být.
Z Popovy šapky vyrážíme natěžko vstříc
zapadajícímu slunci
Další články a ohlasy:
V potu
tváře aneb skialp v Makedonii z pohledu EUroženy
Na
skialpech na Titov vrv (2748 m) v makedonském pohoří Šar planina
Na
skialpech na Golem Korab (2764 m) – nejvyšší vrchol Makedonie a
Albánie
V potu
tváře – na horyinfo.cz
Jarní
akce tradičních skialpinistů – na horosvaz.cz
Předchozí skialpinistické výlety na Balkán:
- KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro
- KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina
- KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria
- KAMA SNOW CAMP 2007 Monte Negro
- předtím jsme jezdili do Rumunska
Naše tábořiště ve výšce těsně přes dva tisíce metrů
Časový přehled:
24. 3. sobota – po skončení Valné
hromady ČHS 2012 a promítání Jan
Pala – S lyžemi v Libanonu na festivalu Kolem
světa 2012 jsme po Praze naložili většinu účastníku a vyrazili do
Brna, kde už před hotelem Grand stepoval poslední skialpinista
Dehydratací jsme netrpěli
25. 3. neděle – v odpoledních hodinách jsme kolem Skopje a Tetova přijeli do lyžařského střediska Popova šapka, kde jsme se adaptovali na místní kuchyni a pivo Skopskoe. Oboje bylo výborné. Po občerstvení jsme nabalili věci na dvě noci a vyrazili do hor. Ke spaní jsme si vybrali dolinu pod jeskyní netopýrů (pouze pracovní název, originál neznáme)
Před Titovým vrvem je potřeba se posílit – sušené maso Jerky v tom
vydatně pomáhá
V dolní části stoupání na kopec přezdívaný Antena
Pavel valí hore kopcom na Antenu
26. 3. pondělí – skialpinistický výlet na třetí nejvyšší vrchol bývalé Jugoslávie (po Triglavu (2864 m) a Korab (2763 m)) Titov vrv (2748 m) přes několik kopců v rozmezí nadmořských výšek 2513 až 2704 metrů. Cestou pár základových lavin a nepříjemně potrhaný svah. Výstup až na vrchol na pásech. Sjezd výborný. Cestu zpátky jsme si úmyslně prodloužili o traverzy přes pár dalších dolin.
Titův vrv je ten nejvzdálenější vrchol – ještě
tam nejsme
Zase nějaká základová lavina a nepříjemně popraskaný svah
Další základová lavina, už by mohly přestat
I takovéto svahy bylo nutné scházet cestou na Titův vrv
Někde pod vrcholem Titova vrvu
Třetí nejvyšší vrchol bývalé Jugoslávie je na dosah
Dušan valí dole kopcom z Titova vrvu
Slunce zapadá, do tábora to máme ještě daleko
27. 3. úterý – další plně lyžařský den, když jsme dali tři parádní sjezdy. Odpoledne jsme vše sbalili, přesunuli se na Popovu šapku a sjeli do Tetova. Po bezalkoholovém občerstvení (v Tetovu není v restauracích pivo) jsme přejeli k Mavrovskomu ezeru. Původní nástupní místo na Korab (2763 m) nám zatarasila základová lavina, která zatarasila cestu. V noci jsme už nechtěli řešit žádné alternativy, a tak jsme zaparkovali v hospodě
28. 3. středa – pro přístup do oblasti Korabu (2763 m) jsme zvolili alternativní cestu, nabalili stany a proviant na pár dní a pěšky vyrazili do hor. Po nějaké době jsme došli ke sněhu, potokem nastoupali pár set výškových metrů a mohli nasadit lyže. Čekala nás dlouhá krásná větrná hřebenovka vylepšená o celkem čerstvé stopy medvěda (foto dodá Ropák). Jako místo nocování jsme zvolili pláň u místní varianty salaše s tím, že by tam mohla být voda. Voda tam nebyla ani po prokopání tři metry výsoké sněhové pokrývky
Hřebenovka cestou ke Korabu
Sněhu bylo na hřebenu naváto neuvěřitelné množství
29. 3. čtvrtek – vyrážíme na Korab (2763 m) podél řady úctu vzbuzujích základových lavin. Korab je čistě skialpinistický kopec a nahoru se dá v pohodě vyjít na pásech, pokud nechybí – jako v našem případě – na dvaceti metrech sníh. Výhledy z vrcholu jsou fantastické jak na makedonskou, tak na albánskou stranu. Sjezd po výstupové trase pohodový, když do Albánie jsme se raději nepouštěli. Některým to nestačilo, a jdou se dounavit ještě dalšími sjezdy
Na vrcholu Korabu, zatím nejsme všichni, ale pivo Skopsko se
už pije
Ruda sjíždí z Korabu
Markéta ve vrcholové části Korabu
Ruda míří pod převěje
Rychlý průjezd kolem další základové laviny, sněhové bloky byly
mnohem větší než my
Naše tábořiště poblíž tzv. salaše
30. 3. pátek – jemně se pokazilo počasí – sněží a fouká, takže dáváme jenom pár sjezdů do vedlejší doliny a zpátky ke stanům. Vzhledem k počasí balíme stany a mizíme pryč. Naším posledním cílem je oblast blízko řeckých hranic.
Ropák se koupe v potoce zásadně s botama na nohách
31. 3. sobota – ráno vyjíždíme autem do lyžařského střediska Pelister. Kromě jednoho z nás, se ostatní nechávají vytáhnout sedačkovou lanovkou dvě stě výškových metrů – je potřeba alespoň jednou vyzkoušet makedonské vleky. Následně šlapeme v rámci odpočinkového výletu na stoupacích pásech hřebenem a kamennými poli k prvnímu vrcholu 2468 metrů. Z něj je vidět nedaleký hlavní vrchol (2601 m) s vysílačem, ale už na něj kvůli zanedbatelnému převýšení a skalnatému hřebenu nejdeme. Před námi je fantastický sjezd nejprve kamennými poli a níže borovicovým lesem. Po traverzu z bezsněhové oblasti se dostáváme k horní stanici kotvy (1785 m) a pod vleky sjíždíme dolů. Vynikající zakončení výletu. Balíme se, přejíždíme na krátkou návštěvu do města Ohrid patřícího do UNESCO a míříme na sever. Jediným (zato však velkým) překvapením je benzínová stanice přes makedonsko-srbskou hranicí. Tady byl čerpadlář schopen do nádrže, v níž bylo ještě odhadem deset litrů nafty a jejíž celkový objem je 50 litrů, načepovat 51,13 litrů nafty! Neuvěřitelný zázrak.
Dušan kousek pod vrcholem 2468 metrů
Z výšky 2468 m na 2601 m vysoký Pelister vede
kamenný hřeben
Už jedeme dolů, když naše další dvojice stoupá ještě
na vrchol
Sjezd z předvrcholu Pelisteru
1. 4. neděle – bezpečný návrat do České republiky v dopoledních hodinách
Některé z navštívených vrcholů:
Titov vrv
(2748 m)
Korab
(2763 m)
Baba – Pelister
O Makedonii:
Z toulek
po Makedonii, prof. J. Komárek – ukázka z práce prof. J. Komárka
v časopise Vesmír, číslo 9, 2009
Makedonie.biz
Shrnutí:
Makedonská pohoří nabízejí fantastické možnosti na různorodé
skialpinistické aktivity od začátečníků až po extremisty. V jarním
období je potřeba dávat pozor na rozsáhlé základové laviny v jižně
orientovaných svazích, na vlastní spouštění lavin. V každé z oblastí
jsme narazili alespoň na jednu skialpinistickou stopu. V minimálně
navštěvované oblasti Korabu je dobré dávat v zimě pozor na větší
zvířata jako je medvěd. K některým z navštívených míst budou
věnovaný samostatné články.
View detailed snow forecast for Popova
Sapka at:
snow-forecast.com
Zvětšit mapu
View detailed snow forecast for Pelister
at:
snow-forecast.com
Zvětšit mapu
Super tip na skialp. Doteraz som chcel ist na Korab v lete, ale…
[1] Na skialp je možné jakékoliv z makedonských pohoří vřele doporučit :-)
Dle fotky jak si Roman myje nohy – bych usuzoval, že spíš chystal už lyžáky na letní spánek… hold jednou za čas se i skelety a botičky musí propláchnout…
Ropak dodal fotky, lec editor na to zjevne sere. Asi se mu nechce zverejnovat jiste zabery .-)
[4] Editor na nic nezapomíná… akorát konkrétně v případě Ropáka stále čeká na dodání dokonalého textu a fotek k dřívější akci – památnému rodinnému skialpovému výletu do Raxu. :-)
Ropinek nic neslibil … vis jak je to s tou tasemnici.
Specifikem makedonských salaší je, že hodně z nich nemá celoroční zdroj vody a často některé nemají vůbec žádný – bača s ovcemi chodí k napajedlům i několik km vzdáleným. Ale problém s vodou se týká spíš letních putování, když roztajou i zbytky sněhu.
Makedonská pohoří mají zpravidla prudké travnaté svahy, nejsou moc skalnaté. To z nich dělá ideální terén pro skialp ale i zmiňované základovky.
Pěknej článek.