Z oblasti Titova vrvu (Na skialpech na Titov vrv (2748 m) v makedonském pohoří Šar planina) jsme se při letošním skialpovém výletu na Balkán (JERKY SNOW CAMP 2012 Macedonia – slunečný skialp a základové laviny) přesunuli podél jezera Mavrovo k druhému nejvyššímu vrcholu bývalé Jugoslávie a zároveň nejvyššímu vrchol Makedonie a Albánie – Maja e Korabit – Golem Korab (2764 m). Plány nám poněkud narušily sněhové laviny. JERKY SNOW CAMP 2012 Macedonia se uskutečnil za podpory Jerky a Komise tradičního skialpinismu ČHS.
Heviskiing začíná v Nistrovu
Další články:
JERKY
SNOW CAMP 2012 Macedonia – slunečný skialp a základové laviny
V potu
tváře aneb skialp v Makedonii z pohledu EUroženy
Na
skialpech na Titov vrv (2748 m) v makedonském pohoří Šar planina
Na
skialpech na Golem Korab (2764 m) – nejvyšší vrchol Makedonie a
Albánie
První sněhové fleky, Dušan v sandálech okamžitě přechází
na sníh
Z Popovy šapky jsme přejeli přes alkoholu prosté město Tetovo dále na jih, kde už to naštěstí s pivem vypadalo standardně. U Mavrovského ezera jsme odbočili na Debar a následně ještě jednou doprava do hlubokého kaňonu řeky Radika. Po sněhu stále ještě nebylo ani památky, což se změnilo, když jsme za hluboké tmy dojeli k terénnímu vozidlu ARO zaparkovanému uprostřed silnice – ke všemu s rozsvíceným světlem v zadním prostoru.
Ke Korabu je cesta dlouhá… stříbrnou páskou olepená
To bylo divné a záhy jsme pochopili, proč tu ARO tak parkuje. Cesta před ním byla kus zatarasená relativně čerstvým silným lavinovým nánosem, jenž se uráčil vzniknout na popud základové laviny, která hrkla odněkud z vysoka daleka. Ruda sice hned vytahoval lopatu, že ten lavinový nános hravě prokopáme, ale bylo nutné ho zastavit v rozletu – prokopali bychom ho, ale vzhledem k jeho velikosti by nám na tonestačil ani týden.
Jedno z mnoha piv Skopsko nesených v Dušanově
bezedném batohu
Rozhozdený morál a depku jsme se rozhodli jet spravit někam níže do civilizace. To se ukázalo jako dobrý nápad, neboť zatímco my jsme řešili co a jak se základovou lavinou na cestě kaňonem, otevřela se nám po desáté hodině večer hospoda Tri brezi. Ropák, který řidil celou cestu z Popovy šapky zareagoval střelhbitě a rychle kopal jeden škopek za druhým Ostatní s ním nemohli úplně stoprocentně držet krok, neboť se do jisté míry přiživovali několik předchozích hodin.
Hřebenovka cestou ke Korabu
Děda se rozhodnul zavřít hospodu o půlnoci, i když jsme se chovali jako perspektivní zákazníci. Ačkoliv Ropák tvrdil, že tuto hospodu vypijeme, nepodařilo se nám to, a to i přesto, že jsme si „na cestu“ vzali ještě jedno kolo piv. Večírek, noc, a pro některé dost překvapivé probuzení popsala výborně ve svém článku EUROžena – V potu tváře aneb skialp v Makedonii z pohledu EUroženy, takže k tomu už není co dodat.
Sněhu bylo na hřebenu naváto neuvěřitelné množství
Po širákovém přespání před vstupem do hospody (od zdroje jsme byli opravdu jenom zanedbatelný kousek) jsme se zpakovali a vyjeli vzhůru do náhradního nástupního místa – vesnice Nistrovo. Nabalili jsme se nalehko, tj. stany, spacáky, vařiče, nadbytečné jídlo, alkohol… a když už někteří měli problém s takovým batohem stát rovně, tak jim bylo naznačeno, že by si na něj měli připnout ještě lyže a skelety. Kupodivu to bylo přijato jako nová skialpinistická disciplína – heviskiing (nevím, zda si název chce nechat patentovat Ropák nebo EURožena).
Šel tudy chvíli před námi a velké stopy zanechal – kdo? Medvídek
Pú to nebyl…
Jako obuv zvolil Dušan sandály a já tenisky, ostatní dali přednost paření se v trekovkách. Jejich volba byla místy lepší, když bylo nutné přeskakovat rozbahěné úseky hliněné cesty vylepšené o spoustu ovčích bobků. Když už jsme se probahnili ke sněhu, nebylo to ještě na lyže, neboť fleky sněhu byly dost nesouvislé. Až o hodně výše v potoku se daly nasadit lyže a pásy. Zahuštěným jalovcovým porostem jsme prostoupili kousek pod hřeben, odkud už byly konečně souvislé sněhové pláně. Výhledy byly fantastické a o další motivaci se postaral Dušan, který ze svého bezedného šedesátilitrového batohu vytáhl pivo Skopsko.
Na konci údolního zářezu postavíme stany
Na hřebenu se kromě silného větru a čerstvé medvědí z jedné strany hřebene na druhou neudálo nic zajímavého. Pro tábor na následující noci jsme jako vhodné místo zvolili sněhovou pláň u „salaše“ ve výšce asi 1850 metrů. Ze salaše se vyklubala nedokončená zděna dvoupatrová budova. Svahy nad domem nevzbuzovaly z hlediska potenciálního lavinového nebezpečí úplně důvěru, ale obavy byly zbytečné.
Kalorická bomba – Rama konzumovaná v čisté podobě
lžičkou
Po postavení tábora a nakrmení divé zvěře, tj. účastníků výletu, jsme zalezli do stanů. Ruda ještě spásl půlku Ramy, a mohli jsme jít spát. Ráno jsme se probudili do dalšího nádherného makedonského dne. Posnídali jsme a postupně vyrazili směrem na Maja e Korabit – Golem Korab (2764 m). Cesta to byla relaxační, občas se stoupalo, občas traverzovalo, někdy se i sjelo dolů. Kulisu celému výletu dávala řada základových lavin v našem okolí. Laviny byly dost přesvědčivé na to, aby bylo jasné, že žádné náročnější sjezdy se nebudou dělat. A také nedělaly.
Naše stany u dvoupatrové zděné budovy
Těsně pod vrcholem Korabu byl dokonce asi dvacetimetrový úsek, kde úplně chyběl sníh a muselo se pěšky. Na vrchol dorazil jako první Dušan a v závěsu za ním já a Ruda. Zbylá dvojice se v závěrečné fázi výstupu věnovala ve velké míře kochání se nádherným okolím. Z vrcholového patníku jsme si udělali občerstvovací stůl, na němž samozřejmě nechybělo pivo Skopsko.
Jedna z mnoha základových lavin, které lemovaly naši cestu
ke Korabu
Sjezd z vrcholu byl lehký, i když se hledaly náročnější varianty. Ke stanům jsme dojeli úplně čerství a jediné, co bylo nepříjemné, bylo ostré a teplé slunce. Ruda se proto rozhodnul před sluncem schovat tak, že se pokusí prokopat k potoku a pramenu, který tu někde musí být pod sněhem. Šel jsem mu s tím trochu pomoci a ve výkopu byl příjemný chládek. Nicméně, ani přes prokopání se do hloubky přes tři metry se nenarazilo ani na zem, ani na vodu. Tentokrát byl i malý večírek.
Nejvyšší bod je už Korab
Přes noc se počasí pokazilo a ráno jsme se probudili do deště, který přešel do hustého sněžení. Na vrcholové výstupy to nevypadalo, a tak padlo rozhodnutí podívat se do sousední doliny, kde je „klasická“ výstupová cesta na Korab. Ze sedla jsme sjeli na dno doliny, přičemž jsme narazili na jednu starší skialpinistickou stopu. Bylo hnusně, a sníh špatný, tak jsme dále nepokračovali a vystoupali zpátky na hřeben. Z něj EURožena sjela ze sedla, zatímco ostatní jsme se nesmyslně drápali na boční hřeben. Byl tam sice zbytek zákopu z nějaké války, ale samotný sjezd ke stanům nestál vůbec za nic, když sníh na svahu byl natvarován do až přes půl metru vysokých kos a hrud. Při sjezdu to dost drkotalo.
Pohled zpět do Makedonie z pod Korabu
Dojeli jsme ke stanům, sbalili je, a začali sjezd do údolí. Ten byl pro některé zúčastněné hodně veselý. Ropák se např. rozhodl, že vyzkouší, zda jeho lyže umí plavat a jednu z nich hodil do potoka. Empiricky zjistil, že lyže plavat neumí, a tak skočil za ní, aby ji zachránil – přitom dost navlhnul od ponožek. Dotyčný úsek se přitom dal o dvacet metrů výše přejít na lyžích po sněhu.
Příprava občerstvení na vrcholu Korabu
Dojeli jsme na hranu srázu, kde relativně končil sníh. Hluboko pod námi byla vybydlená vesnice. Můj nápad na pěší sestup do údolí kvůli nedostatku sněhu zaujal jenom Dušana a EURoženu, zatímco Ropák s Rudou byli skálopevně přesvědčeni, že dolů dojedou na lyžích. Samozřejmě nedojeli a ve vybydlené vesnici jsme byli o chvíli dříve než potoční lyžaři. Následoval dlouhý bahnitý výstup do Nistrova (auto na nás čekalo), nabalení se a odjezd do dalšího makedonského pohoří.
Vrcholový hřeben v obležení lyží
Výlety v oblasti Korabu se velmi vydařily, a je možné tuto oblast na skialp vřele doporučit.
Už nám k vrcholovému fotu chybí jenom dva kochači
Skopsko, skopsko… na Korabu
Na zdar výletu – Skopsko na Korabu
Fotografové těsně pod vrcholem Korabu
V albánských údolích není po sněhu ani památky
Ideální doplněk horské stravy – sušené maso Jerky
Sušené maso Jerky nejíš nikdy sám
Kousek pod vrcholem Korabu bylo potřeba přejít po trávě
Ruda skáče často, skáče rád
Ruda sjíždí z Korabu
EURožena kousek pod vrcholem Korabu
Markéta ve vrcholové části Korabu
Ropák z Korabu
Ruda míří pod převěje
Ruda z Korabu dolů
Ropák kreslí ladné oblouky
Markéta na svazích Korabu
Sníh byl místy parádně tvarován větrem
Rychlý průjezd kolem další základové laviny, sněhové bloky byly
mnohem větší než my
Dušan hobluje svah nad tábořištěm
Vaření na tábořišti
Pokus o prokopání se sněhem k vodě – neúspěšný
Ropák se koupe v potoce zásadně s botama na nohách
Stromu se vyhnul, ale zkřížení lyží a pádu nezabránil
Vstup do vybydlené vesnice
Standardní přechod potoka – most je unaven
