Po vsetínském 2. RETRO plesu jsme řešili cíle nedělního skialpinistického výletu po beskydských kopcích. Z původní pětice jsme po upřesnění předpovědi počasí – v nižších polohách déšť, výše sněžení se silným větrem a hustou mlhou – zůstali tři a jako cíl zvolili druhý nejvyšší kopec v Beskydech – Smrk (1276 m). Jelikož se odpoledne mělo začít vyjasňovat, začali jsme šlapat až po desáté hodině.

Vyrážíme na Smrk

A proč zrovna na Smrk (1276 m)? Velmi dobrou motivací je přehledový článek staršího brudera – Lysá Hora – Smrk, Smrk, Smrk, Smrk, Smrk – Lysá Hora v zimě 2012, který společně s mladším bruderem ojížděl oba nejvyšší beskydské vrcholy opakovaně v lednu a únoru. Z jejich zkušeností je jednoznačným vítězem této zimy právě Smrk (1276 m).

Tady nám více než dobře pršelo

Na Smrk jsme se vrátili po měsíci – Prašanový, mrazivý a slunečný výlet na beskydský Smrk (1276 m) – kdy jsme si s Lukášem užili slunce a prašanu až až. Dole v údolích Čeladenky a Ostravice už teď v březnu není žádný sníh, a pohled výše na svahy nesliboval nic dobrého, když o hodně výše bylo patrné, že jsou pouze zbytky sněhu. Naštěstí se to v terénu potvrdilo jenom částečně.

Někde v horní části výstupu na Smrk

Kus jsme museli šlapat s lyžemi v rukou, než jsme narazili na souvislou sněhovou pokrývku. Přitom nám pěkně pršelo – pokud by bylo léto, jednalo by se o příjemný zchlazovací déšť. Takto v zimě se nám to ale moc nelíbilo. Do toho začalo foukat a déšť postupně přecházel v polystyren, resp. malé bílé kuličky sněho-ledu. Mlha houstla a vítr zrychloval.

Vrchol Smrku, sundat pásy a můžeme jet

Část výstupu jsme šli po turistické značce, částečně jsme využili starou dosud patrnou skialpovou stopu od bruderů. Výše jsme stoupali diretkou v ose stopy pěšáků. Nahoře bylo počasí díky větru ještě méně příjemné, slibované polojasno se zatím nekonalo, a tak jsme po malém občerstvení v okopu na přespání (nebo to možná mělo také funkci ohniště), sundali pásy a po telefonické konzultaci se starším bruderem se vydali na jím otestovaný svah.

Moje Movement Sluff pohozené v díře u vrcholu

V mlze jsme to úplně netrefili, ale zato jsme si pěkně popřidali v lese i potoce. V horní části byl sníh ideální, když na tvrdém podkladu bylo několik centimetrů nového bílého polystyrenu, který s našimi oblouky pěkně tekl dolů. Dojeli jsme na cestu, po níž jsme se dostali na lyžích až kousek nad Ostravici.

Petr valí dole kopcom – v černé není vůbec vidět

Výlet byl velmi povedený a pohodovým tempem nahoru i dolů nám to trvalo necelé čtyři hodiny. Ani nám nevadilo, že cestou zpátky na Vsetín se téměř vyjasnilo.

Také valím dolů kopcom ze Smrku

Lenka valí dole kopcom

A další oblouk

Je třeba pořádně prohnout lyže

Sklon nám trochu vzrostl – silně přes padesát stupňů

Tak jo, je to více než padesátka – už pojeď

V lese, v lese, na jehličí…

Zpátky do civilizace po asfaltu

Lyže do auta a můžeme jet

autor: Jan Pala - palič