Na pátek 10. února mělo být podle předpovědi počasí pěkně mrazivo a polojasno. Dobrý důvod vyrazit s Lukášem – Chuckiem na druhý nejvyšší beskydský vrchol Smrk (1276 m). Nástupní místo bylo obvyklé – začali jsme v Čeladné.

Lukáš vybíhá z údolí Čeladenky k vrcholu Smrku

Sněhu bylo hodně, vrchní vrstvu tvořilo pět až deset centimetrů přemrzlého prašanu. Lesem jsme stoupali rychlé vzhůru, přešli přes nějaké vrstevnicové silnice a občas vysoko nad hlavou zahlédli kousek modré oblohy. Byli jsme poněkud pesimističtí ohledně nějakých výhledů. V horní části se to ale výrazně změnilo, když jsme se kus pod Barabskou cestou dostali nad hranice mlhy.

Ne všude byl sníh, občas byl i čistý led

Výhledy byly fantastické. Šlapali jsme rychle na hřeben a z něj na vrchol, abychom viděli Lysou Horu (1323 m). Nebyli jsme ale dostatečně rychlí, a než jsme se dostali na vrchol, mlha v údolí Čeladenky výrazně stoupla, takže vrcholKněhyně (1256 m) zmizel v mlze. Stejně tak zmizel v mlze i vrchol Lysé Hory (1323 m), z něhož vždy na chvíli vylezla pouze špička vysílače.

Všechny stromy byly pěkně omrznuté

Sjezd horní části neměl chybu, prašan, slunce, paráda. Chuckie v dolní části nějak zapadnul mezi stromy a jen se vzdáleně ozvalo: „Honzo, asi budu potřebovat pomoc“. Nepotřeboval, zkušeně se z toho dostal sám. Napodobil jsem ho jen o pár metrů níže, kdy jsem o něco schovaného pod sněhem přepadl hlavou dolů ze svahu až na cestu.

Prašan, všude samý prašan, pod ním tvrdý sníh

V další části stačilo udělat dva oblouky a silná vrstva prašanu kolem mě odjela dolů. To už i Chuckie zhodnotil, že by to mohl být nebezpečné a zhodnotil, že by mohl vytáhnout lavinový vyhledávač. Nevěřil jsem svým očím a uším, když vyhledávač vytahoval z batohu a přitom říkal: „Nějak to tu moc padá, raději si ho vezmu a zapnu“. Vynadal jsem mu, neboť sám jsem kromě základní výbavy měl také SnowPulse.

Občas nám k tomu pěkně zasněžilo

Na svahu bylo do dvou metrů sněhu, který měl v každém oblouku tendenci ujíždět v množství větším než malém. Což také dělal. S velkým množstvím prašanových splazů jsme se dostali do údolí. Na výškové úrovni Čeladenky jsme při pohledu zpátky k vrcholovému hřebenu zjistili, že už je tam zase pěkně. Při menším pootočení směrem k západu jsme mohli vidět velký oranžový kotouč zapadajícího slunce. Pátek jak má být – řečeno Matúšovými slovy: „Čo vy si chcel, ostatný sú teraz v robotě“.

Rožnovák potřebuje široké lyže, když lyže, tak v Rožnově LINE, když LINE, tak šířka pod patou 118 mm

Bylo nebylo, těžký sníh ohýbal a lámal stromy, jeden z nich nám zatarasil cestu

Toto není čistý skialpový styl – větev dopomáhající při výstupu

Tento smrk na Smrku asi velké množství sněhu nerozchodí – špičkou míří k zemi

Na hranicí mlhy, vzadu vykukuje Kněhyně

Prašan, polojasno, teplota něco pod deset stupňů pod nulou a bezvětří – fantazie

Nad hranicí mlhy

Poslední cesta pod vrcholem

Dobrý sníh, dobrý sklon, ideální počasí, co více si přát na skialp

Na pozadí bude ještě chvíli vidět Kněhyně

Smrk je cool!

Na cestě…

Na hřeben je to už jenom kousek

Místy to bylo v horní části trochu náročné

Razíme hore kopcom

Závěrečná část na hřeben

Vrchol Smrku (1276 m)

Omrznutý Chuckie na vrcholu Smrku

Vzadu vystupuje z mlhy Lysá Hora

Lysá Hora ze Smrku s pomocí zoomu

K odreagování je možné udělat pár shybů s lyžemi na nohou na bouldrovací skále

Sjezd tudy!

Jedeme… prašáááááááán!

Hustota stromů ideální, sklon by mohl být větší

Paráda na Smrku mezi smrky

Komentář – Honzo, asi budu potřebovat pomoc

Občas to nevyjde…

Chuckie v plné jízdě

Chuckie v plné jízdě

Prašanu bylo více než málo

Prašan, prašan, je ho spousta

A další oblouk

Chuckie v plné jízdě

Chuckie v plné jízdě

autor: Jan Pala - palič