Na lyžařském zájezdu CK Alpina – 1352 Černá Hora v zimě – Durmitor a Bjelasica jsme od neděle 27. února do úterý 1. března lyžovali v pohoří Durmitor. Skoro pořád se mohlo v horní části střediska jezdit mimo upravené sjezdovky. V pondělí byl spáchán krátký uvozující lavinový výcvik poblíž dolní stanice horní dvojsedačky. V úterý byl potom jediný den s počasím mírně nedokonalým – inverzí do cca 1800 m. Přehled k výletu je tady: Lyžování v černohorských pohořích Durmitor a Bjelasica s CK Alpina v únoru 2011.
Sněhové profily poblíž dolní stanice horní dvojsedačky, profil 1 byl
hned u lanovky až na kamenitý podklad, profil 2 byl asi 10 m po vrstevnici
dál – také na podklad, spojily se stupně nůž (K-knife) a tužka
(P-pencil) kvůli absenci tužky, dále 1F (jeden prst), 4F (čtyři prsty) a
F (pěst)
Přehled článků a fotografií:
Lyžování
v černohorských pohořích Durmitor a Bjelasica s CK Alpina v únoru
2011
Freeride
a lavinový výcvik v pohoří Durmitor v rámci výletu CK Alpina v únoru
2011
Lyžování,
snowboarding a lavinová soutěž v Jezerine v rámci černohorského výletu
CK Alpina v roce 2011
Výlet
na vrchol Troglava (2072 m) z Kolašinu (1450 m) a soutěž ve vyhledávání
pomocí lavinových vyhledávačů při výletu CK Alpina do Černé
Hory 2011
GPS náhled na lyžování v Durmitoru
27.2.2011
10:27:03 h Lyžování Žabljak – Montenegro 2011 – od Pavla
Křenka
2.3.2011
10:20:51 h Lyžování Kolašin – Montenegro 2011 – od Pavla
Křenka
4.3.2011
9:51:01 h Výstup na Troglavu a následný sjezd – Montenegro 2011 –
od Pavla Křenka
Po sedmé hodině ráno byla v Žabljaku pěkná přízemní mlha
V Durmitoru jsme první den zalyžovali výborně. Druhý den už nebyly sjezdovky upravené, ale volné terény neměly chybu. Třetí den nás z celé skupiny zůstalo pouhých pět, protože byla inverze a do výšky nějakých 1800 m byla neprostupná mlha. Mlha klesala a zase stoupala, inverze neměla chybu. V odpoledních hodinách místní vlekaři odházeli několik tun sněhu u dolní stanice horní dvojsedačkové lanovky a nakonec ji dokonce pustili.
I tady bylo mlhavo
Výjezd na nejvyšší stanici lanovky jsem si dal jenom dvakrát kvůli nedostatku času. Na sjezd horní části s pěknou ne úplně nosnou krustou to chtělo lyže Movement Sluff o délce 184 cm, ale bohužel jsem si zrovna dnes vzal podstatně užší a kratší Movement Iki 169 cm. Výsledkem bylo, že jízda v krustě nebyla moc zábavná.
Kope se díra pro sněhový profil a klouzavý blok
V rámci základů lavinového výcviku se přítomní seznámili s problematikou zjišťování stability sněhové pokrývky ať už pasivními (zjištění sněhového profilu, klouzavý blok, Norská sonda, atd.) nebo aktivními (Lavinový test – seříznutí svahu lyžemi a Lavinový test – utržení převěje) testy.
A stále se kope…
Po zjištění sněhového profilu na dvou místech svahu vzdálených asi 10 m od sebe po vrstevnici (viz první obrázek nahoře) se přihlásily dvě dobrovolnice na zahrabání do sněhu – Jana a Hanka. Byly přisypány 30–50 cm těžkého sněhu a zanechány pod ním 5–8 minut. Ostatní si vyzkoušeli sondování klasickou sondou stejně jako elektronickou sondou Pieps iProbe, jelikož zasypané měly na sobě lavinový vyhledávač.
Pod sněhem leží Jana, dva sondovači zkouší, jak tam leží
Dalším krokem bylo zakopání dvou lavinových vyhledávačů do hloubek 75 až 100 cm v poměrně čerstvém laviništi poblíž horní lanovky. Byl to ideální treninkový svah na vyzkoušení obtížnosti pohybu v laviništi a na nácvik praktického vyhledávání. Ačkoliv měli přítomní lavinový vyhledávač poprvé v ruce, díky kombinaci vyhledávače a elektronické lavinové sondy Pieps iProbe jim nalezení a vykopání obou vyhledávačů trvalo jenom krátce.
Klouzavý blok ukázal, že tento svah je perfektně stabilní
Po skončení vyhledávání jsme sjeli dolů, kde většina odjela busem do místa ubytování, zatímco jsme se v pětičlenné skupině – 4× sněžnice a já skialpy – vydali k Crnomu jezeru. Na jednom místě jsem se nechal obalamutit prošlapanými stopami, a tak jsme si výlet poněkud prodloužili a k Crnomu jezeru dorazili za tmy. I přes tmu bylo více než jasně vidět, že stylová dřevěná hospoda s velkým ohništěm přes velkou část sálu, lehla popelem. Těžko říct kdy, ale spáleniště ještě hodně zapáchalo. Škoda.
V poměrně čerstvém laviniště, dohledává se první
zasypaný
Od Crnoho jezera jsme se pěšky (sněžničáři) a na lyžích (já) přesunuli do pohostinského zařízení Luna. Dobře jsme zapařili a rozloučili se s majitelem hospody, od něhož každý vyfasoval kalíšek rakije na cestu. Většina jela do kempu taxíkem, mě se chtělo pod hvězdnatou oblohou šlapat ve skeletech po asfaltu pěšky.
Ivana, Jana a Pavel v akci – dohledává se druhý zasypaný
V úterý nebylo ideální počasí, a tak jsme lyžovali jenom v pětici. Navečer jsme se potom přesunuli do Kolašinu.
I druhý zasypaný byl zachráněn
Sněžnicový výlet od ski centaru k Crnomu jezeru
V pozadí svahy Savin Kuku
Spáleniště dřevěné hospody u Crnoho jezera – moc toho
nezůstalo
Crno jezero večer v oblacích mlhy
Úterní inverzní výhled od horní stanice dlouhé dvousedačky
A stále horní stanice dlouhé dvousedačky
Oblačnost níže byla neuvěřitelně neprostupná
Smíšená německá trojice z Mnichova stoupá kuloárem vzhůru
Horní stanice dlouhé lanovky byla neustálé nad inverzí
Výhled z lanovky na sloup zničený pravděpodobně
lavinou zleva
Maník a jeho slečna – oba na dvou snowboardech místo lyží
