
Odjezd z Prahy se má konat ráno ve čtvrt na osm. Budík se mi podařilo úspěšně vypnout, nenařídit nebo zalehnout, a tak se budím kolem šesté, o dost později, než jsem původně chtěla. Jsem za Mladou Boleslaví, kam jsem odvážela pesana a nastává absolutní panika. Hodím na sebe kalhoty a triko, popadnu už sbalený bágl a fofruju k autu. I přes všechen spěch si od mé drahé maminky stihnu vyslechnout že jsem blázen a hlavně ať že jedu pomalu a opatrně. Tak to určitě, není čas ztrácet čas.