MountainSki.cz je věnován různým aktivitám ve sněhem nebo ledovcem pokrytých horách. Hlavní náplní je skialpinismus, splitboard a vše s ním spojené.
Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.
Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.
Sezóna 2014 ve strmých sjezdech definitivně skončila návratem Jirky Švihálka z expedice Dhaulagiri a je čas na bilancování. Jirka v rámci tréninku na Himaláje nastoupal s lyžemi na nohou či na zádech asi 106 000 výškových metrů a uskutečnil 33 sjezdů s maximálním sklonem 45° a více. Z toho pak bylo 16 sjezdů se sklonem 50° a více.
Po nepříliš vydařeném květnu, kdy bylo počasí nad Alpami dlouhodobě poměrně nestabilní, vyrážíme s Mirom začátkem června na pravděpodobně poslední výjezd. Už je potřeba jet do hor v Evropě nejvyšších, rozhodujeme se tedy mezi Chamonix a Wallisem. Ani jedna oblast tento rok nehlásila příliš dobré podmínky na skiextrémy, ale něco se snad najde. Nakonec rozhoduje skutečnost, že Wallis známe mnohem méně než masív Mont Blancu. Asi jako každý, chceme poznávat nové oblasti. Navíc mám ve svém průvodci Wallisu poznačených hned několik vrcholů a sjezdů, které už dlouho chci zrealizovat.
Začátkem května jsme si konečně termínově sedli se známým slovenským skialpinistem a lezcem Mirom Peťom a vyrazili jsme opět do severní Itálie, kde stále bylo z čeho vybírat. S Mirom jsme oba členy expedice Dhaulagiri a tak jsme využili příležitost se navzájem lépe poznat. Mirovou velkou touhou bylo Antelao, které už znal z mých fotek a přesvědčoval mě, abych se tam s ním vrátil. To se mě samozřejmě moc nechtělo, když je v okolí spousta vrcholů, na kterých jsem ještě nebyl.
Úspěšný sjezd Innerkofler Rinne z Cristalla potvrdil, v co jsem doufal. V severních expozicích ve výškách 2300–3300 metrů jsou perfektní podmínky. Povzbuzen tímto faktem, už sám bez Waltera přejíždím pět hodin do Madonny di Campiglio, východiska pro Dolomity Brenta. Budu v nich poprvé, ale dobře vím, jaká pověst jim předchází a cítím velkou zvědavost.
Už po devíti dnech se vracím podruhé v sezóně do Dolomit, sněhově nejbohatší oblasti této zimy. Tentokrát jsem tu s bratrem, mým nejoblíbenějším parťákem. Zpět domů jsem se vrátil v podstatě jen kvůli zubaři a promítání na Jamesáckém skialpstretu na Brnčálce, které jsem slíbil našemu expedičnímu vedoucímu. V plánu máme spektakulární linie z třítisícovek Antelaa a Pelma, jejichž originalita je podmíněna neobvyklými tvary dolomitských štítů.
Zima 2014 mnoho sněhu nepřinesla. Ani do Čech, ani na Slovensko, ba ani do většiny alpských oblastí. Existují ale dvě čestné výjimky, které si zřejmě stáhly sněhové srážky z širokého okolí: Julské Alpy a Dolomity. A právě do Dolomit vyráží na přelomu března a dubna část naší tatranské party: Rišo Böhmer, Matúš Ovšonka, Peťo Szigety z Brnčálky a já.
Po návratu domů z důvodů expedičně-organizačních, partnerských a jiných se do Tater naposledy vracím ještě narychlo koncem března. Podmínky nejsou úplně ideální, na tvrdší zfirnovatělý povrch napadlo 10–15 cm nového sněhu, který se s podkladem ne a ne spojit. Na skutečné laviny to ale není a počasí má být dobré. Jen budeme při lyžování strhávat velké splazy a jsme proto rozhodnuti nelyžovat v příliš exponovaném terénu nad skalními prahy. Parta proto velí do naší nejklasičtější doliny, do Mlynickej.
Březnové exkluzivně jarní počasí pokračuje a tak se vydáváme společně s Tomášom Chromcom, Peťom Bratkom a sám opět na řadu vysokotatranských sjezdů.
Píše se rok 2014 a já už dávno vím, že půjde o mou první himálajskou sezónu. Po expedici v Peru, která byla ze sportovního hlediska velmi úspěšná, si na mě totiž vzpomněli chalani organizující slovenskou Horolezecko-skialpinistickou expedici Dhaulagiri 2014. A to byla nepochybně voda na můj mlýn, které prostě nešlo odolat, a na kterou jsem do jisté míry čekal. Už výpravu do Peru jsme částečně chápali jako přípravu na něco dalšího, většího, protože spojení skialpů a hodně vysokých kopců se nám jevilo jako více než logické. A Peru to jedině potvrdilo.
Ve dnech 12.-16.2. 2014 proběhlo historicky první dámské skialpové setkání pod mým vedením. O kurz byl již od samého počátku poměrně značný zájem a z jedenácti přihlášených účastnic jsem se na recepci penzionu Flackl-Wirt v Reichenau an der Rax nakonec setkal s devíti sympatickými děvčaty. Přiznávám, že s mnohými z nich jsem se už někdy setkal, což samozřejmě na pohodě jedině přidalo a přispělo k hladkému průběhu kurzu.
Historicky první dámské skialpové setkání pod záštitou Kejda Ski Teamu. Kemp pod vedením předního českého skialpinisty Jirky Švihálka. Během kurzu se naučíme řadu užitečných věcí o skialpinismu a bezpečném pohybu v zimních horách, a podnikneme několik různě náročných túr v závislosti na aktuálních podmínkách.
Film o expedici do Peru – byl vytvořen Kejda Ski Teamem: Jiří Švihálek, Ondřej Švihálek a Jakub Macek.
Po úspěsném výstupu na Nevado Copa je druhým cílem v našem hledáčku vrchol Quitaraju, málo navštěvovaný soused slovutného Alpamaya. Alpamayo získalo na fotografické výstavě v Mnichově v roce 1966 titul ,,nejhezčí hora světa", a za to platí krutou daň. Je o mnoho více navštěvované než Quitaraju, které je přitom na rozdíl od Alpamaya šestitisícovkou.
Kejda Ski Team ukončil podzimní promítací turné a veškerá videa z tohoto pásma začíná postupně zveřejňovat na svém účtu na vimeo.com.
26. května 2013 odpoledne, po roce od vzniku myšlenky, po osmi měsících příprav, kdy vše, co se dělalo, se dělalo kvůli Peru, konečně vyrážíme. Kvůli Peru jsem celý podzim nikde nebyl a snažil se jen vydělávat peníze, ihned po lednových zkouškách jsem jel vydělat poslední peníze jako lyžařský instruktor na Ramzovou, kde jsem byl ale už hlavně kvůli tréninku.
