Nikde jinde na světě nejsou rizika a odměny, které přináší život v horách odkrývané jasněji než ve francouzském Chamonix. Chamonix je kolíbkou alpinismu, jeho vlastí. V 70. a 80. letech bylo vždy vnímané jako nějaká zářivá destinace v nadživotní velikosti. „Oh, Cham, Chamonix.“ Znělo to téměr mysticky. Každý extrémní lyžař touží, aby si jednou mohl zalyžovat v Cham. Tamnější hory jsou velké. Jsou divoké. A neuvěřitelně estetické. Ať už jste lyžař nebo ne, nedá se tam přijít a nebýt tím vším unešený. (film Steep, 2007)

autor: Jiří Švihálek, Švihy Komentář [1] Pokračování →

Postupující jaro nás dále provázelo sezónou a tlačilo nás do stále hlubších údolí a vyšších hor, kam postupně teprve přicházely ideální podmínky pro extrémní lyžování. Úroveň naší vyježděnosti se začala blížit vrcholu. První výlet do Hohe Tauern tohoto roku, na samotném sklonku dubna, vedl na Grosses Wiesbachhorn a jeho Ostrinne. Celý masiv Wiesbachhornu převyšuje údolí Fuschertal o úctyhodných 2700 metrů a Ostrinne v něm je zřejmě nejdelší žlab va východních Alpách. Posuďte sami: 1600 m převýšení! Technicky to není nic složitého, 47° nahoře a dále už jen 40–45°.

autor: Jiří Švihálek, Švihy Komentář [1] Pokračování →

Chata pri Zelenom plese (1551 m), to nejsou jen nejlepší tatranské mixy v severce MKŠ, to nejsou jen nejlepší tatranské skalní cesty na Jastrabej veži, nejlepší silvestrovské večírky anebo ústretový personál, díky kterému se cítíte jako doma. Ona je i domovem mnoha z nejtěžších a nejdelších sjezdů v Tatrách: Malý a Velký Kežmarák, Lomničák a Pyšné štíty – to je hradba protkaná bláznivými liniemi!

autor: Jiří Švihálek, Švihy Pokračování →

Po tatranském warm-upu přišel čas na první exotičtější dobrodružství sezóny 2013. V plánu jsme měli norské souostroví Lofoty, čarokrásné, divoce rozeklané ostrovy za severním polárním kruhem, které mají obrovský a dosud ještě ne zcela objevený potenciál pro strmé lyžování. Sjezdy z alpsky vyhlížejících vrcholů končíte na plážích v plochých fjordech.

autor: Jiří Švihálek, Švihy Pokračování →

Po dlouhých dnech zkouškového, po dlouhých týdnech tréninků na Ramzové, kde jsem pracoval jako instruktor lyžování a hladově polykal výškové metry na Šeráku, konečně začíná sezóna strmých sjezdů. Je konec února, a to znamená jediné: celá Evropa už je pokrytá dostatečným množstvím sněhu, lavinová situace se pomalu stabilizuje a opět po roce bude možné jezdit technické, strmé, jedním slovem extrémní sjezdy.

autor: Jiří Švihálek, Švihy Komentář [2] Pokračování →