V polovině listopadu 2020 neslibovala předpověď počasí žádný krásný slunečný podzim. To nám sice mohlo vadit, ale zároveň jsme chtěly dojet letošní Vrchařskou korunu Valašsk junior. Nejprve jsme v neděli objely VKV junior 2020 na třech beskydských místech v polovině listopadu, a následně v pondělí odpoledne a hlavně na státní svátek v úterý 17. listopadu i zbývající „vrcholy“. Tímto jsme pro rok 2020 zakončily další „letní“ #skimokids aktivitu – horská kola.
Odpočívadlo u Vrzavých skal
V pondělí 16. listopadu jsme se vzbudili v Ratiboři, nasnídali jsme se, uklidili po sobě všechny věci a vyrazili jsme do Jablůnky. V Jablůnce jsme napřed měly výuku přes MS Teams, a připravili se na kola. Kolem jedné hodiny odpoledne jsme nasedli do auta a jeli jsme na kola.
Final peaks of VKV junior 2020 by #skimokids od palic na Vimeo.
Lada na jedné ze skalek v rámci Vrzavých skal
Vzhůru na Vrzavé skály!
Dojeli jsme k restauraci v obci Držková, kde jsme sundali kola a vyrazili jsme do kopce. Zkratkou jsme se dostali na modrou značku, po které jsme poté jely. Chvíli jsme jely na kole, ale poté se cesta změnila na louku a tam jsme pár metrů tlačily, protože začínalo pršet a tráva na louce klouzala.
Některé úseky u Vrzavých skal nejsou úplně sjízdné
Když jsme došli k lesu, tak nám rodiče museli vzít kola, jelikož bylo v lese hodně bláta a nedalo se po tom jet a byly jsme unavené. Opět jsme zvolily zkratku a musely tlačit. Po 100 metrech jsme zase nasedly na kola a jely jsme až k rozcestníku, kde jsme odbočili doprava po hřebenu směrem na vrchol Vrzavých skal (584 m). Chvíli to byl les, ale potom se to změnilo v trávu, na které bylo hodně větví a rostly tam keře s trny. Když jsme se dobelhali na hřeben, po kterém jsme měli jet na vrchol, tak začalo víc pršet, takže jsme si museli pospíšit, abychom úplně nezmokli.
Lada sjíždí rozbahněnou cestou z Vrzavých skal
Dojeli jsme po hřebenu k odpočívadlu označenému Vrzavé skály. Tam jsme se vyfotili a pak jsme jeli na opačnou stranu a tam jsme se vyfotili u obřího kamene a na něm také. Za ním vedla už cesta, po které jsme jely dolů. Cesta ze začátku vypadala v pohodě, ale pak tam byl traktor, který nakládal dřevo a stál přes celou cestu. Musely jsme slézt z kola a jít pěšky. Za traktorem byla cesta rozbahněná ještě více, hodně to po ní klouzalo, ale zvládly jsme to.
Jedu bahništěm z Vrzavých skal
Z lesa jsme vyjely na louku, kde jsme se pořádně rozjely. Táta nás přitom natočil. Lada se rozjela tak rychle, že přejela přejezd přes remízek na turistickou značku na druhé louce. Musela se tak vracet přes stromy a keře. Sjely jsme po louce na zpevněnou cestu, po ní až na asfaltku. Poté byl rychlý asfaltový sjezd až k hlavní silnici a k autu. Autem jsme přejeli do Lukova.
Z bahniště se dostáváme na krásnou podmáčenou louku
Na věž Svatojánku výjezdem z Lukova
V Lukově jsme kousek povyjely od hlavní silnice směrem k hradu. Na kolech jsme pokračovaly po přístupové cestě k hradu. Na silnici byly šikmé odtokové kanálky. Do jednoho z nich Lada vjela a spadla na koleno. Potom se zvedla a stoupaly jsme dál po cestě. Pod hradním nádvořím jsme kvůli tatínkovi špatně odbočily na cestu, po které jsme jely asi sto metrů dolů. Pak se rozhodl, že se špatně podíval do mapy, a musely jsme se vrátit zpátky nahoru.
Odpočíváme u zříceniny hradu Lukov
Dojely jsme na hradní nádvoří, kde bylo dětské hřiště s odpočívadlem. Na odpočívadlo jsme si s Ladou okamžitě lehly. Potom jsme byly donuceny vstát, i když se nám brutálně nechtělo. Musely jsme si vzít kola, a jít s nimi pod schody vedoucí na Věž Svatojánka (510 m). Opět jsme se vyfotily. Při cestě dolů se Lada rozjela na kole, zatímco já jsem dělala hrábě na listí. O kousek níž Lada spadla do listí.
Lada dojíždí k mostu na zřícenině Lukov
U hradního infocentra bylo samoobslužné okénko, kde jsme si koupily jedno červené a jedno modré pití. Rodiče si koupili pivo na pozdější využití. S pitím jsme si s Ladou chtěly jít zpátky lehnout na odpočívadlo, ale rodiče nám řekli, že už musíme jet dolů. Tím pro nás pondělní kopce VKV junior skončily, protože už začínala být tma.
U věže Svatojánka na zřícenině hradu Lukov
Sedlo Stříbrník (573 m)
Zaparkovali jsme u silnice mezi Huslenkami a Zděchovem. Na kolech jsme vyrazili nahoru po úzké asfaltové silnici. Cesta byla místy zdeformovaná od nadměrného zatížení asi při svozu dřeva. Po asi sto třiceti výškových metrech jsme dorazili do Stříbrník sedlo (573 m), které je zároveň významným místem na běžkařských trasách kolem Zděchova. Pro jistotu jsme si udělaly fotku jak** u turistického, tak u běžkařského rozcestníku**.
Běžkařské označení sedla Stříbrník
Cestou dolů jsme předjely jednu běžkyni, která běžela také dolů. Rychlý sjezd jsme zakončily brzděním u hlavní silnice. Poté jsme naložili kola na auto a v Huslenkách odbočili směrem na Velké Karlovice.
Pěší verze sedla Stříbrník
Studánka Zlatnica (555 m)
Autem jsme dojeli do údolí Dinotica a na kolech pokračovali po asfaltu dále údolím. Zlatnica (555 m) byl z VKV junior vrcholů jednou z nejlehčích, když jsme jeli po zpevněné silnici s malým převýšením. Studánka je to pěkná, a přestože byla docela zima, tak jsme ochutnaly vodu. Byla celkem dobrá, správně nachlazená a vylepšená o kousky kůry a mechu.
U studánky Zlatnica
Cestou od studánky Zlatnica jsme viděly, co všechno je možné udělat
z louky
Cestou od studánky Zlatnica jsme se trochu odreagovaly
Kohútka (913 m)
Jelikož byla zima, tak jsme vyjeli kousek nad údolí Vranča, odkud jsme teprve šlapaly na kolech. Táta to vzal pěšky a zkrátil si to po sjezdovkách. Čekal na nás až kousek pod parkovištěm v sedle Kohútka. Fotil nás a natáčel na video. Do sedla jsem se nakonec dostala. Z něj to už bylo na Kohútku (913 m) jenom kousek. Nahoře bylo dost zima a foukalo. Za odměnu jsme měly slíbené oblíbené borůvkové knedlíky. Jelikož se u výdejního okénka muselo dlouho čekat, tak jsme úplně promrzly.
Padesátým vrcholem VKV junior 2020 byla pro nás Kohútka, kde jsme si
daly borůvkové knedlíky
Od 25. dubna 2020 do 17. listopadu 2020 jsme objely všech padesát vrcholů VKV junior 2020! Jelikož jsme mezitím byly i v zahraničí a v říjnu jsme začaly freeridovou a skialpovou sezónu v Rakousku, tak nám to trvalo až do poloviny listopadu. Na Valašsko jsme musely jezdit autem ze středních Čech, což znamenalo také hodně hodin v autě.
