V polovině listopadu bylo v plánu dokončit juniorskou VKV 2020. Chybělo nám k tomu osm „kopců“. První den jsme měli v plánu tři z nich, což se nám za chladného počasí a spousty bahna podařilo. Úplné bahniště bylo na Vsackou Tanečnici.
Do sedla Pod Kotlovou v pošmourném počasí
V sobotu 14. listopadu odpoledne jsme vyrazili na Valašsko a přijeli večer. Další den jsme vstali a jeli jsme autem do sedla Soláň, zaparkovali jsme u krásné zvoničky. Byla tam zima a mráz. Tak jsme rychle vyrazili s cílem v sedle Pod Kotlovou (820 m). Cesta byla po hřebenu, po červené značce a taková z kopce do kopce, celkem to šlo. S Aničkou jsme jely rychle a tak to nebylo dlouhé. Když jsme přijeli Pod Kotlovou, tak tam měli otevřené okénko a chtěli jsme si dát něco k jídlu. Ale byla tam obří fronta, a proto jsme se tam nezdržovali. Cestou zpátky jsme jeli stejnou cestou po hřebenu a u auta jsme si daly s Aničkou ovocnou kapsičku a krátký odpočinek, protože dlouho odpočívat nešlo, byla zima.
V sedle pod Kotlovou jsme si nic nedaly, fronta odrazovala
Těžba dřeva udělala z červené značky na Tanečnici bahniště
Další vrchol který nás čekal byla Vsacká Tanečnice (890 m). Tento vrchol byl na druhou stranu ze Soláně než sedlo Pod Kotlovou. Chvilku jsme jeli dolů po asfaltové silnici a pak jsme najeli na lesní cestu. Až jsme dorazili k odbočce, kde jsme potkali skupinu lidí. Ti se vyděsili, že tam chceme jet na kole a říkali, že tato cesta bude dál HODNĚ bahnitá a že určitě budeme tlačit A měli pravdu.
Po dlouhém průchodu bahnem na Tanečnici
Chvíli jsme bahno zkoušeli obejít, ale moc to nešlo, toho bahna tam bylo opravdu HODNĚ. Až nahoru jsme tlačili a když jsme konečně dorazili na vrchol tak tam byli asi tak dvě skupiny 7 lidí. Cestou dolů jsme naštěstí jeli jinou cestou, kterou našel Honza. Tato cesta byla mnohem lepší než ta nahoru. Skoro žádné bláto. Chvíli jsme po ní jeli a bylo to nahoru dolů, až se napojila na asfaltovou cestu. Tou jsme dojeli přímo zpátky na Soláň. Cestou jsme potkávali hodně lidí, na kole nebyl skoro nikdo, většina pěšky a řada z nich Aničce a mně obdivně říkala, že jsme moc šikovné holky. Pochvala vždycky zahřeje, ale stejně jsme byly rády, že jsme v teplém autě.
Klauz Kocián před setměním
Ze Soláně jsme jeli asi 45 minut a dorazili do Mezivodí pod další vrchol Klauz Kocián (735 m). Zastavili jsme v kousek od Bílé Ostravice, kde jsme sundali kola z auta a vyjely – jen já a Aňa. Bylo to krátké a trochu už se stmívalo. Cesta vedla celou dobu po asfaltu, a proto nevadilo, že se smráká. S Aňou jsme byly trochu unavené, a tak jsme si povídaly a pomalu jely. Když jsme konečně narazily na odbočku, bylo to jen asi 50 metrů z kopce k malému jezírku, od kterého vedl potok. Tam jsme udělali pár fotek a rychle svištěly s Aňou dolůůůůů, tam jsme všichni nastoupili do auta a jeli do Jablůnky.
Poslední nedělní VKV junior místo – Klauz Kocián
Tento den jsme s Aničkou byly na 3 vrcholech VKV Junior a tak se nám náš cíl – všech 50 vrcholů zas o něco přiblížil.
