Rozhodnutí rozšířit mou, zatím nevelkou, sbírku skialpových destinací o Sibiř padlo poměrně rychle. Touha zalyžovat si ve zdejším prašanu a zároveň poznat geograficky i kulturně úplně jiný kout světa byla veliká. Nic na tom nezměnily poznámky mých přátel a kolegů o tom, že umrznu anebo jestli tam jedu za trest…?
Sheregeshování v Sheregeshi v podání Oly
Desetidenní prašanové lyžování začalo srazem tříčlenné skupiny cestující z Prahy na letišti Václava Havla v pátek 29. 11. 2019 ve 13:00. Následovala trochu kovbojka se Zuzčinou bombičkou do lavinového batohu Snowpluse, která trvá dlouho a překvapivě končí neúspěšně. Bombička musela zůstat v Praze. Stíháme první pivo a už letíme směr Moskva. Tam v letištní hospodě čeká další a poslední člen výpravy Jožo, který přiletěl z Oslo. Po aklimatizačním ruském pivu nás čekaly ještě přes čtyři hodiny letu do Novokuzněcka, kde přistáváme v půl šesté ráno.
Kombinace řídkého lesa, skalek a podušek v Sheregeshi
Podpora freeridově-skialpového výletu na Sibiř:
Boatpark, Total Outdoor, gnarly owl, RUMAsport
Freeride a skialp v Sheregeshi
Po příletu do Novokuzněcka je venku zima jak na Sibiři a z letadla vystupuje několik desítek lidí s lyžemi. Trochu dumám nad tím, zda nápad jet na dva dny do lyžařského střediska Sheregesh (kam tito všichni míří) byl šťastný. Ale není čas přemýšlet, nakládáme bagáž do přívěsu mikrobusu a valíme zasněženou krajinou do Sheregeshe.
Zuzka si práší v Sheregeshi
Toto lyžařské středisko je tvořené řadou sjezdovek na několika kopcích, ve výšce 670 – 1270 metrů. Každá lanovka patří jinému majiteli, takže koupíš permici vždy jen na jednu z nich. Dva dny jsme strávili v péči splitboardistky Olgy. Ubytovani v bytě v místní bytovce, ježdění v areálu Freeride v půl metru čerstvého prašanu a množství možností sjezdů po volných pláních i lesem. Olga nás potahala cestou necestou, že jsme ani nevnímali, že je víkend a lyžařů je tu celkem dost. Zataženo, nahoře ledově větrno, ale sjezdy famózní!
Skialpový výlet nedaleko Sheregeshe, prošlapávaná stopa je
hluboká
Další den pokračujeme za jasného a slunečného počasí v krasojízdě, pár freeridů a poté jupí na pásy a skialp s výstupem na kopec nad 1500 metrů s parádním prašanovým sjezdem. Úplně urvaní nadšením končíme skiday spontánním večírkem v hospodě „Jurta“ pod svahem. Mongolské jídlo, pivo, koňak Ararat a tanečky, vůbec se nám nechce odejít.
Olga při jednom z mnoha sjezdů na splitu
„Mekka freeridu“ Lužba
Pracovní týden jsme začali čtyřhodinovým přesunem autem do Meždurečenska, kde nám čekání na vlak zkrátí hodinová vycházka po typickém ruském městě – děs a běs – paneláky, paneláky a ještě jednou paneláky, s pěší zónou a množstvím laviček s pečlivě odklizeným sněhem, na nichž kupodivu v teplotě –20 stupňů Celsia nikdo nesedí. Ale místní chodí pouze v tenkých pletených rukavicích.
Zuzka se na Sibiři rozprášila
„Prigorodnyj pojezd“ do Lužby jede 90 minut. Výsadek zde se povede, čeká tu i skútr, který nám vezme zavazadla. Dojdeme k řece Tom, jež je docela divoká a i přes třeskutý mráz zamrzlá není, takže jsme odkázáni na místní nafukovace-motorové převozníky.
Cesta do Luzhby prigorodnym poezdom
Lužba je vesnička, čítající sotva několik desítek popisných čísel, kam v zimě i v létě dojedeš jen vlakem. Vše vypadá jako vystřižené z pohádky Mrazík. Jediný rozdíl je v tom, že koně jsou asi už v salámu a tak tu místo ruské trojky jezdí sněžné skútry. A mají tu hospodu, kde je parádní boršč, pirožky, maso, samogon. Jen piva mají kupodivu pouze zahraniční provenience.
Luzhba – Jitka na začátku sjezdu 700 výškových metrů krásnýmim
strmými terény
Skialp na druhé straně řeky nás čeká v úterý, je krásně azuro, 11 km, 1000 výškových metrů, tři výstupy a sjezdy, powder, wow! Paráda! Večírek v hospodě opět povedenÿ.
Daleko od lidí
Ve středu následuje přesun do divočiny na chatku pod vyšší kopce. Dvanáctikilometrový fitness skialp v husté chumelenici po stopě vyjeté skútrem nás rázem zavede mimo civilizaci do chatky ve výšce 750 m. Topíme, vaříme, roztápíme saunu, ze které se lze ochladit pouze skokem do prašanových závějí. Fantastické, horké a ledové, pivo i čaj s Tatra tea přijdou vhod.
Luzhba – Zuzka valí dole kopcom na G3 FINDr 102
Ve čtvrtek se opět vyčasí a čeká nás skialp daleko ode všech! Ke snídani je chleba vykousaný od zdejší myši domácí, zato s borůvkovou marmeládou, vyhandlovanou včera v hospodě, nemá chybu.
Luzhba – nácvik pádových technik
Vyrážíme na “kámusach” (= rusky pásy) směrem na Pik Durakov a okolní vršky. Nebe úplně modré, zvládneme tři výstupy a sjezdy, 1500 výškových metrů, nejvýše jsme 1682 m (Pik Strojitělej). Nahoře trochu vyfoukáno a fučí, ale azuro, výhledy na všechny strany, nádhera a sjezdy epesní. Nejkrásnější den tady zakončujeme opět saunováním, skákáním do sněhu a koupelí.
Myš měla hlad
Prašan lesní okolo Lužby
Předposlední den sibiřského pobytu na lyžích se přesunujeme
z divočiny opět do Lužby variantou fitness skialpu. Pánové se přesouvají
bez pásů, my holky s nimi, klesáme celkem o 300 metrů, zas tak moc to
nejede.
Zpět v našem domečku v Lužbě, začíná sněžit a ještě odpoledne
vyšplháme na kopec nad námi a užíváme si lesní prašanové orgie cestou
dolů. Večírkujeme opět v místní hospodě, kde je zase skvělé jídlo, a
k tomu se učíme hrát společenskou strategickou hru Abalone.
Stoupání úsekem pillows k dalšímu sjezdu
V noci sněžilo a v sobotu ráno jsou bílé peřiny všude o 20 čísel vyšší než včera. Tak dopoledne poslední výšlap a opět lesní sjezd po kolena v novém sněhu. Polévka a loučení s hospodou i Lužbou.
Vrcholové G3 a DOWNskis foto
Ze sibiřské prašanové pohádky zpátky do „civilizace“
V sobotu odpoledne přejíždíme člunem přes řeku a s bagáží na lyžích na nádraží. Přes Meždurečensk dojíždíme vlakem do Novokuznětska. Při vystupování ze člunu jsem zapadla do rozměklého ledu a nabrala vodu do obou skeletů… Trocha nedobrovolného otužování.
Na kopci s gnarly owl Bomber
Do Novokuzněcka dojíždíme už potmě. Ubytujeme se a jdeme širokými bulváry lemovanými paneláky na večeři. Před námi je drsná srážka s civilizací a večeře v ruské fastfoodové restauraci v nákupním centru, ještě koupit domů čokolády, do postele brzy a v 5:15 ráno odjezd na letiště a odlet domů, kam se nám ani moc nechce.
Byl to úžasný výlet a na Sibiř se určitě co nevidět vrátím.
Jitka si práší v oblasti Piku Durakov
Jožo si práší v oblasti Piku Durakov
Zuzka si skáče v oblasti Piku Durakov
Příprava na poslední sjezd dne
Konečně pořádné prašanovky s tuleními pásy
Luzhba – obecně známá chata Luzhba skitouring lodge
Směr Novokuzněck
