Nikdy neříkej, už asi nikdy nebo kdoví… Dvakrát sice nevstoupíš do jedné řeky, ale dá se vstoupit do jiné, a ještě divočejší. I když jsem o tom zprvu nechtěla ani slyšet, a taková myšlenka u mě budila až příliš velký respekt, postupně jsem se otřepávala z ½ ironmana PálavaRace 2018.
Startovní číslo na půlmaratón Pilman
Navíc mě začaly čím dál tím víc bavit delší vyjížďky na kole a plavat se dalo venku celé léto. Kromě toho jsem si na tradičních krajských triatlonech zlepšila své předchozí výkony. To napomohlo tomu, že už mi začal hlodat červík v hlavě. Že by přece jenom? Ale ne, vždyť Pilman je profilem cyklistické i běžecké trati nejnáročnější půlkou českého poháru v dlouhém triatlonu.
Navíc stoupák z Polničky nebo v protisměru do Račína a masakr od sádek na Mlýnském potoce u Velké Losenice do Vepřové a ještě to celé absolvovat hned třikrát a pak tři okruhy s výběhem na Salvátor? To už mi, coby křehké kojící matce tří dětí, přišlo až moc odvážné. Vím přece, jak to tam vypadá. No, ale zase jsem odchodila celkem v pohodě čtyři dny po Alpách s Ondráškem v nosítku na zádech, že by tedy?
A pak se přihodilo, že jedno nedělní odpoledne jsem tak trochu neplánovaně nasměrovala dlouhou vyjížďku na trasu Pilmana. A ejhle, ono to zase není tak strašné, ono by to asi šlo. Vlastně mě to začíná docela lákat, zkusit si alespoň jednou našeho vysočinského „půlajronmana“. Dobře mi tak – je to jasné! Ve vyjížďkách budu cíleně pokračovat, jen je ještě potřeba se v běhu dostat bezbolestně na patnáctikilometrový výklus. Přibližně čtrnáct dní před startem se oficiálně přihlašuju na závod.
Na startu téměř dvě stě závodníků
V sobotu 25. srpna v 11 hodin stojí na břehu 197 závodníků. Zazní výstřel a je odstartováno. V Pilské nádrži s výrazně pokleslou vodní hladinou a ještě výrazněji zelenou vodou se plavou tři okruhy – dohromady 1,9 km. Zase plavu na střídačku prsa a svůj čubičko-kraul. Z vody vylézám po 45 minutách. Paráda, proti Pálavě o tři minuty lepší. V depu se poněkud peru s neoprenem. Je zataženo, po přechodu studené fronty má vzduch teplotu nějakých 16 °C, raději tedy oblékám cyklodres s dlouhým rukávem a vydávám se na cestu.
Běžecká část Pilmana
Cyklistika má nakonec kvůli opravě silnice ve Velké Losenici pozměněnou trasu. Cestu dobře znám a týden před startem jsem si ji také projela. Sice se nastoupá stejná výška, ale trochu příjemnějším způsobem. Většina se jede v lese, tak ani moc nevadí postupně zesilující vítr. Dojem jen trochu kazí kvalita povrchu mezi Vepřovou a Radostínem. Jsem příjemně překvapená, jak se mi jede. I v kopcích. Zase lepší než na Pálavě a přitom poctivých a kopcovitějších devadesát kilometrů.
Z kola slézám po třech hodinách a devatenácti minutách. Čekala jsem to o dost horší. Teď rychle shodit cyklodres, přilbu, přezout se a vzhůru na běh. V duchu si říkám, že teď teprve přijde to utrpení. Z půlmaratónu mám respekt, obzvlášť potom, co jsem se při něm na hrázi Novomlýnské nádrže protrápila od začátku až do konce. Ale co to? Ono to běží, nohy mi nepřijdou nijak ztuhlé. Super, budu si tedy hlídat trochu tempo a tepy, abych to nepřepálila a v pohodě celé dokončila. Přece jenom to je dvacet jedna kopcovitějších kiláčků ve třech okruzích a na půlmaraton až tak naběháno nemám.
Vymyšlený trest třicet vteřin
Po prvním kole mě ale odchytává rozhodčí do penalty boxu. Dostávám trest 30 vteřin, prý že jsem nějaký odpadek vyhodila na kole mimo vymezený prostor. To je teda dobrá haluz, protože jsem všechny obaly dovezla v kapse na zádech. Asi nějaký omyl, ale nic s tím nenadělám. Jen mě to pořádně štve, jak tam stojím a vidím, jak mě zase dávají lidi, co už jsem předběhla a vzdalují se mi ti, co jsem doběhla. Ve druhém kole mé naštvání ještě nějakou chvíli trvá, ale jinak se mi běží docela dobře a zlehka a postupně začínám zase některé závodníky dobíhat a předbíhat, což mě hodně uklidňuje.
Proběhnutí cílem Pilmana 2018
Na občerstvovačkách jen lehce zpomaluju a beru jonťák a vodu, párkrát polknu a pokračuju. Pořád čekám, kdy přijde nějaká krize a zatím nic. I do třetího kola se mi běží dobře, stále si držím hezky tempo a pořád někoho předbíhám. Po poslední obrátce v lese u Vápenice sice už nějakou únavičku citím, ale vím, že už to v pohodě doběhnu bez zpomalení do cíle. Dokonce potřetí vybíhám bez nutnosti přechodu do chůze největší kopec na Salvátor. Pak už jen rovina, seběh k cyklostezce a menší trochu táhlejší kopec do cíle a ještě dávám tři závodníky.
Dostávám pamětní medaili na Pilmana 2018
V cíli po šesti hodinách a dvaceti minutách
Po dvou hodinách a devíti minutách běhu probíhám v celkovém čase 6:20:06 h cílovou bránou. Cítím se celkem v pohodě a spokojená, jen žízeň a hlad se začínají ozývat a po chvíli únava v nohách s mírnými náběhy na křeče. Léčba probíhá pomocí konzumace několika kousků melounu, banánu, tvarohového závinu, doušků kofoly, ionťáku a pomalou chůzí.
Poloviční Ironman Pilman
Jsem šťastná, že jsem se statečně na Pilmana nakonec rozhoupala! Že jsem ho dala o 15 minut lépe než rovinatější Pálavu s kratším kolem! Že jsem ho zvládla bez jakékoliv fyzické újmy nebo zranění! Že vyšlo poměrně příznivé počasí a že jsem se tentokrát na běhu neuvařila! Že jsem ho absolvovala ještě s rezervou a vím, že je možné to ještě vylepšit! Že jsem prostě dala tu naši vysočinskou půlku! Jóóóóó!
A jen malé shrnutí k závodu. Pilman je součástí Českého poháru v dlouhém triatlonu, takže konkurence je celkem nadupaná. Podle profilu cyklistické i běžecké trati je to nejnáročnější půlka ze seriálu. Do zeleného Piláku se letos vrhlo 197 závodníků, z toho 28 žen. Sedm účastníků nedokončilo, z toho zase jen samí chlapi. Můj cílový čas 6h 20min 6s tentokrát stačil na osmé místo z jedenácti v kategorii Ž40, mimochodem v té nejvíc obsazené, ve všech ženách dohromady osmnáctá a 148. místo celkově. Za mnou skončilo ještě 42 závodníků, takže super a nad má původní očekávání. Kdoví, co bude příště?
