Ve dnech 26. července až 5. srpna 2018 se uskutečnil zájezd jednodenních výletníků CK Alpina do Makedonie v kombinaci s přechodáři a cyklisty. Na rozdíl od předešlých let letos v Makedonii dost pršelo, takže všude bylo výrazně více vody, než je obvyklé. Naší skupině pršelo v části dvou dnů, jinak slunce peklo o sto šest.
Valící se oblačnost nad Šar planinou
Proč vůbec jet do Makedonie? Motivaci dokonale vystihuje Julius
Komárek ve své knize Neznámá Makedonie (1946):
„… ten kraj měl a má i dnes ještě něco navíc, něco co ovšem
není pro každého. Je to cestovatelská romantika a možnost prožíti
rozmanitá dobrodružství, jež ještě před nedávnem mohla skončiti
všelijak. Rozhodně to není kraj pro cestovatele komfortního typu…Kdo
ovšem umí jezdit na koni, zacházet s puškou a spát pod hvězdami, ten bude
mít z tohoto kraje ten pravý požitek."
Stoupání kamenolomem na hřebenovce k Titovu vrvu
Kaňon Matka a podvečerní Skopje
Po ranním příjezdu do kaňonu Matka jsme se prošli po okolí, když jsem si cestou na první vyhlídku zahrál na lovce pavučin – kdo ví, kdy tam kdo šel naposledy. Po návštěvě kláštera jsme se přesunuli přes řeku na druhou stranu, abychom vystoupali k vyhlídkovému kostelu sv. Nikolaje. Od něj to byl pěkný rychlý sestup podél největší makedonské lezecké oblasti až k vodě.
Hřeben Bakardanu (2704 m) je z jedné strany travnatý, a z druhé má
volně ložené kameny
Na loďkách jsme se přesunuli k jeskyni Vrelo, o které se mluví jako o jedné z nejhlubších sladkovodních jeskyní na světě. Bohužel místo nedotčené a čisté přírodní krásy nás tu čekalo nemilé překvapení. Byl zde instalován nový generátor a nově, nicméně ne zcela šťastně pojaté osvětlení jeskynního prostoru, které na citlivější jedince může působit až psychedelicky. Světla hrají barvami, střídají se zelená, modrá a fialová, nutně jsem si pod dojmem zážitku musel klást otázku po smyslu této novinky, která svou zbytečnou intenzitou překrývá přirozenou krásu jezerní jeskyně.
Vrcholové foto z Bakardanu (2704 m)
Od jezera jsme se přemístili do Skopje, hlavního města Makedonie. Ti, kdo tu byli poprvé, nebo sem zavítali po dlouhé době, byli překvapeni, možná až zaskočeni, obrovským množstvím soch, které zdobí veřejné prostory v centru města. Makedonie (či Republika Severní Makedonie, dříve také FYROM) je země s dlouhou a rozmanitou historií, ale zároveň jí chybí jednotný dějinný příběh, který by dokázal nekomplikovaným způsobem vytvořit a zprostředkovat makedonskou národní identitu. Moderní politické elity jsou si toho zjevně vědomy, a tak nechávají umělce, aby jednotlivé události z dějin, dávných i nedávných, „přetavili“ do soch a dali tak mladé republice šanci, aby našla a osvojila si svůj historický příběh. Není tedy divu, že největší (a samozřejmě v noci náležitě barevně nasvícená) z prezentovaných soch představuje antického vládce a vojevůdce Alexandra Velikého. A to i přesto, že historicky patří Alexandr spíše do řecké Makedonie a ve Skopji si ho ne zcela oprávněně přivlastnili. Nepředstavujte si ale sbírku zdejších soch pouze jako svého druhu muzeum makedonských dějin. Každopádně, my jsme se při prohlídce města spokojili pouze s výběrem ze soch a s kulturou města jsme se posléze sžili v jedné z výborných restaurací pod platany, poskytujícími příjemný stín v balkánském slunci.
V sedle mez Turčinem (2702 m) a Titovým vrvem (2747 m)
Přes Bakardan a Turčin na Titov vrv
První čistě horský den byl ve znamení výstupu na původně Veliky Turčin, přejmenovaný později na Titov vrv (2747 m). Na vrchol je možné se dostat více způsoby, z nichž nejlepší na rozdýchání je přímo po černé sjezdovce po značce k horní stanici dvojsedačky a od ní na první vyhlídkový vrchol Antena (2505 m). Hřeben pokračuje jako na houpačce přes Sin vrv (2550 m) a krásnou trávou pokrytý Karabunar (2565 m). Na Karabunaru jsme neodolali a delší dobu se váleli v trávě s výhledem na trojici vrcholů přes 2700 metrů. Před námi byly kopce Bakardan (2704 m), Turčin (2702 m) a Titov vrv (2747 m).
V Makedonii všude na horách bylo rozkvetlo
Prvním kopcem přes 2700 metrů byl Bakardan, kde jsme relaxovali s vyhlídkou na sněhová pole a zbývající dvojici vrcholů přes 2700 metrů. Sešli jsme do sedla mezi Bakardanem a Titovým vrvem. Pokračovali jsme traverzem do sedla mezi Turčinem a Titovým vrvem. Tady bohužel zklamaly mé přesvědčovací schopnosti a na Turčin jsem dorazil jen s malou skupinkou.
Výhled z Turčinu (2702 m) na Titov vrv a Bakardan
Vrchol Turčinu (2702 m) – bylo nás pět
Na Titově vrvu se nás sešla většina, abychom sestoupili do sedla. Z něj jsme pokračovali klasicky kolem Bakardanu postupně klesající stezkou až na vrstevnicovou silnici, která nás dovedla k rozestavěné stanici sedačkové lanovky. Od ní následoval sestup na Popovu Šapku a pivně jídelní občerstvení na venkovní terase hotelu.
Lokální nasvěcování Tetova z pod hřebene Šar planiny
Ano, sníh na Popově Šapce bývá… akorát tato lanovka z Tetova do
výšky necelých 1800 metrů už několik desítek let nefunguje
Několik kopců v okolí Mavrovského jezera
U Mavrova jsme pochodili za krásného počasí po několika vrcholech – například dvojvrchol Sandaktaš (1980 m). K tomu na západ okruh přes nejvyšší vrchol Medenica (21613 m) se zakončením v Galičniku.
Hra mraků v Národním parku Mavrovo
Hra mraků v Národním parku Mavrovo 2
Hra mraků v Národním parku Mavrovo 3
Hore kopcom v NP Mavrovo
Mavrovská vrcholovka
Po hřebenu na další vrchol s výhledem na Mavrovské jezero
NP Mavrovo – vrchol Sarkandash
Dole kopcom v NP Mavrovo
K Mavrovskému jezeru to máme ještě kus
Dobro došli u Mavrovsko ezero! Někteří plavali, jiní relaxovali
s pivem v ruce a nohama ve vodě
Pěší a cyklo tým před oblibeným restauračním zařízením
v Mavrovu
Pěšky na Golem Korab
K výstupu na Golem Korab má dobré vzpomínky opět Julius
Komárek: Neznámá Makedonie (1946):
„Když nyní doma na Korab vzpomínám, vidím, že celý tento kraj je
nejromantičtější končinou krásné Makedonie, bohužel však zároveň
končinou nejodlehlejší. Bývá to tak, že krásné kraje se obyčejně samy
chrání, aby nebyly zprofanovány. I s Korabem tomu bude dlouho tak a
nebojím se, že by jím v dohledné době vedly automobilové cesty a zdobily
jej hotely s houfy turistů. Kdo chce krásu Korábu vidět, musí si jí
v potu zasloužit.“
Kozel si odpočívá na nejvyšším vrcholu Makedonie a Albánie –
Golem Korabu
Autem se dostáváme kus do doliny pod Golem Korab, ale poté si to všichni musí vyšlapat. Opět je k vidění řada sněhovým polí a vody je také nadprůměrně. První skupina stihla vrchol s vyhlídkou, zatímco zbývající už přicházejí do mlhy a deště. Na sestup pršelo opravdu hodně, což zapříčinilo i můj pád, když jsem předvedl něco jako piruetu, abych skončil obličejem v bahně.
Po lokální průtrži mračen při sestupu z Golem Korabu si začaly mraky
na obloze hrát
Mraky v oblasti Golem Korabu
Cyklisti, kteří se pěšky vydali na Golem Korab
Asfaltování ve svatém Naumu
Stavebníci z dálnice D1 by měli zajet na zkušenou do Makedonie, kde tento rok vyasfaltovali velkou parkovací plochu ve svatém Naumu. K tomu se tam objevil kruhový objezd a spousta značek… opět děsné!
Kousek od albánských hranic se ve svatém Naumu od roku 2017 hodně
asfaltovalo
Pohoří Galičica za alpiňáckým autobusem
Asfalt je dnes ve svatém Naumu všude
Výstup a seběh z vrcholu Magaro v Galičici
Na vrchol Magaro je krásná okružní cesta, jejíž délka ze sedle je lehce přes 7,5 km s převýšením přes 700 metrů. K rozdýchání a běhání se tak jedná o ideální trasu. Na vrcholu potkáváme i chorvatskou rodinku se dvěma dětmi, která se na cestě do Řecka k moři (! Chorvati jezdí k moři do Řecka) zastavila na vrchol Magaro.
Zatímco pěšáci vyráží ze sedla na Magaro, cyklisté pokračují po
hřebenu do Ohridu
Dámská ostravsko-moravská úderná sekce na vrcholu Magaro
Pěšáci na Magaru s Velkým Prespanským jezerem v pozadí
Hopsání na vrcholu Magaro
Na Pelisteru první den trochu pršelo
Předpověď pro dvoudenní přechod v NP Pelister nebyla z nejlepších – první den mělo dost pršet a druhý den byla možnost bouřek. Docela to vyšlo, takže z Brajčina jsme vycházeli za mírného poprchání, které se výše změnilo v hustý déšť. „Nejzábavnější“ částí byl průchod kapradinami nad hranicí lesa. Velká část kapradin byla vyšší než člověk. Aby toho nebylo málo, chtěl jsem původně obejít následný traverz po bývalé cestě nad hranicí 1700 metrů, takže jsem to napálil fakultativně svahem přímo vzhůru na Marušicu. Na vrchol jsme nedošli a traverzu se nevyhli.
Kapradím na Pelisteru, ne vždy to bylo s úsměvem
Mezitím přestalo pršet, a na chatu došli s výjimkou jedné dvojice všichni v suchu. Večeře i chatový večírek se povedl a nechybělo ani noční koupání v plese. Ráno byla mlha a původně navrhovaný přechod přes několik kopců na hřebenu mezi chatou a vrcholem Baba (2601 m) se neuskutečnil.
Když na Pelisteru přestane pršet – výhled do Řecka
Pro sestup jsme se rozdělili do dvou skupin, z nichž to jedna vzala po Rocky Trail a větší skupina kolem vojenské nemocnice z první světové války. K autobusu u hotelu Molika jsme došli téměř současně.
Vrcholovka na Pelisteru (2601 m)
Nejvyšší kopec v NP Pelister
S papoušky do Makedonie i zpět – balení u hotelu Molika
Maďaři na hranicích
Nejlepší zážitky z cesty z Makedonie do Brna způsobili různí úředníci na srbsko-maďarském hraničním přechodu. Maďaři jednoduše nepracovali, měli vše na háku a vypadalo to už na mezinárodní konflikt. Nakonec jsme přes maďarskou celnici projeli po šesti hodinách čekání…
Cesta zpět na srbsko- maďarských hranicích – několik hodin byly EU
pruh i normální autobusový pruh u Maďarů prázdný…
