Předposlední červencový víkend 2018 bylo trochu volněji, a tak jsem na doporučení vyrazil na krátký výlet na Boudu Klínovka (1227 m) do Krkonoš. Počasí byla slunečné, ideální pro relaxační cyklovýlet s přespáním na Klínovce. V okolí Klínovky se stále ještě hospodaří na horských loukách, k vidění jsou tak koně, krávy a býci.
Výjezd z lesa po K1A s výhledem na Zadní Rennerovky
Jak nejlépe do této části Krkonoš? Kromě veleznámých míst – Špindlerova Mlýna a Peci pod Sněžkou, je dobrým nástupním místem konec Strážného. Mimo zimní období je tady možné bez problémů zaparkovat a vyrazit na kole přímo do kopce. Kolem Jezerních a Rybničních domků cesta stoupá po asfaltové cyklostezce K1A/K18. Za Hříběcími boudami začíná výživnější stoupání a ještě před Husími boudami s batohem na zádech začínám „kašpárkovat“ na nejmenší převodník. Asfalt má výbornou kvalitu (lepší než na mnoha místech D1), takže se tady vyskytují spíše silniční cyklisté, než MTBáci. Větší část výjezdu je v lese, což je v červencovém slunci velká výhoda.
Kus před rozcestím jsme se potkali se Soňou Boštíkovou, která šla
rychle do kopce, takže jsem měl ji problém dojet na MTB, mohlo to skončit
jenom tak, že jsme se na delší dobu zasekli v Chalupě na Rozcestí
První výhledy se otevírají u Předních Rennerovek, ale k pokochání se krajinou (těžko říct, zda to spíše není zastavení na vydýchaní) je výrazně lepší rozcestník Pod Zadními Rennerovkami. Odtud se otevírají krásné pohledy na boudy „rozházené po svahu“ a Liščí hřeben. S přidanou hodnotou otevírající se okolní krajiny stále stoupám vzhůru. Někde u Dvorské boudy dojíždím Soňu Boštíkovou, která svižně šlape na hřeben. „Plkáme“ spolu až k Chalupě na Rozcestí (1347 m), kde se při občerstvení zdržujeme nezanedbatelně dlouhou dobu.
Tato značka je v KRNAPu velmi oblíbená, až delší pobyt na Rozcestí
ji vysvětlil – chrání cyklisty před velkým množstvím aut, které
jezdí po takto označených zpevněných cestách k chatám!
KRNAPu vivat!
Když se občerstvujeme u Chalupy na Rozcestí, nelze si nevšimnout, že kolem neustále jezdí různými směry auta. Vypadá to, že počet povolenek KRNAPu se snad blíží nekonečnu. Fascinující přitom je, že i normální zpevněná silnice směrem k Boudě Klínovka je označena cedulí „Zákaz vjezdu cyklistů“. Jelikož tam není zákaz vjezdu aut, má tato cedule zřejmě ochránit cyklisty před velmi pravděpodobnou srážkou s motorizovaným vozidlem.
Takovému pozvání se nedá odolat – jsme tu a čekáme
na Vás!
Pivo Holba a kuchyně jsou na Klínovce výborné, personál vstřícný, takže se zavírá až v době, kdy poslední ubytovaní odpadne. Pokoje jsou nedávno zrekonstruované a poskytují příjemný komfort. Sice se Klínovka označuje jako horský hostel, ale je to spíše klasická krkonošská chata, zájemce si může dle libosti vybrat, zda přenocuje v pokoji s vlastním, resp. společným sociálním zařízením, nebo v noclehárně. Klínovka má velkou terasu, výhledy na západ a do Klínoveckého dolu jsou okouzlující. Když máte štěstí, do scenerie se přidají zde chovaní koně nebo stádo krav, což jako celek vyvolává dokonalou vzpomínku na dřívější krkonošské „budaření“.
Zpevněná silnice podél Klínovky láká k výjezdu i sjezdu
Z Klínovky na Luční boudu a do Strážného
Po východu slunce a ranní snídani mám v plánu krátký „vysokohorský“ (na poměry České republiky) výlet na kole na Luční boudu. Z Klínovky se s plným žaludkem stoupá zpočátku trochu těžce. Od Chalupy na Rozcestí se už jedná o cykloskoky od chaty k chatě. Napřed projíždím kolem „moderní“ Výrovky, u níž se začínají otvírat výhledy do Modrého dolu směrem k Peci pod Sněžkou. Kousek nad Výrovkou je na západ krásná vyhlídka na Špindl a Medvědín – určitě to stojí za zastavení. Ráno, než se na hřebenu objeví davy turistů, může být člověk sám a vnímat krásu hor.
Dorazil jsem brzo, terasa je plná a vevnitř na Klínovce
ani noha
Od Výrovky se stoupá asfaltovou silnicí východními svahy Luční hory (1555 m) až k Památníku obětem hor (1509 m). Odtud se otevírá vyhlídka na jedinečnou oblast krkonošské tundry kolem Luční boudy (1410 m) a dále ke Sněžce (1603 m). Památník obětem hor mapuje výskyt smrtelných nehod v Krkonoších od 3. března 1699. Mezi nimi převažuji zahynutí v lavinách a umrznutí.
Dobrá hláška KRNAP je a bude, chybí doplnit, že vybetonovaný a
vyasfaltovaný, když i u vodní vpusti se kombinuje dřevo s kamením a
spoustou betonu
Od Památníku obětem hor je krásný rychlý sjezd na Luční boudu. Díky asfaltu by to bylo pěkné i na žiletce. Brzký ranní čas je pro tuto taškařici doporučitelný, protože výskyt pěších turistů, běžců a cyklistů je minimální, takže nehrozí kolize, ani když to pustíte. U Luční boudy jenom pozor na „hupanec“ směrem k lavičkám a Bílému Labi, který by ve vyšší rychlosti mohl poněkud rozhodit.
Sjezd ke Klínovce, vlastně ne, kolo jsem vedl
U Luční boudy končí veškeré cyklistické aktivity, dále jen krásně svítí cedule zakazující pohyb kol. Jelikož tam nejsou uvedeny koloběžky, seagway, elektrokola, tak je těžko říct, co se může pohybovat dále po žlutě značené Jantarové cestě. Ta je zpevněná kamením, že to vypadá na kamenolom, a jenom na polské straně je navazující červená značka v úseku asi 250 metrů mezi Rownia pod Sniezka a Spalona Strażnica (1430 m) nezpevněná.
Skladiště pro zimní období u přístřešku na místě bývalé boudy
Klínovka
Cesta zpět vede asfaltem k Památníku obětem hor, přes Výrovku až k Chalupě na Rozcestí. Mimo první zónu KRNAPu se pokračuje cestami k cyklotrase K17 s navazující K1A. Po ní dojíždím po velmi kvalitním asfaltu vylepšeném o „odvodňovací hup“ do Strážného.
KRNAP to se dřevem umí – vyřezaný žlab na vodu s trochu použitým
přívodem
Shrnutí okruhu Strážné – Klínovka – Luční – Strážné
Okruh ze Strážného se západem slunce na Klínovce, ranním výjezdem na Luční a alternativním sjezdem do Strážného má délku těsně přes 30 kilometrů, na nichž se nastoupá přes 1000 výškových metrů. Většina výjezdu je po asfaltu, tj. vhodná i pro silniční kolo.
Výhled od památníku obětem hor (1509 m) na krkonošskou tundru
s asfaltovou silnicí a Luční boudou (1410 m)
Lanovka na Sněžku už funguje – dobře patrná je asfaltka na Luční
boudu a následně i dálnice od polského schroniska na Sněžku
Poučné čtení v památníku obětem hor…
Z tohoto pohledu je jasné, že asfaltová silnice na hřeben Krkonoš
patří – rušivě působí jen předválečné lehké opevnění, tzv.
řopíky vzor 37
Řopíky na východních svazích Luční hory (1555 m)
Po horách by se mělo běhat v terénu, ne tak v Krkonoších, kde jsou
asfaltové polní cesty
Běžci u Luční boudy konečně opustí asfalt
Vnější plášť Luční boudy je lokálně opravován na zimu
Tady na ty hromady kamení také není možné najet na kole, co kdyby se
smýklo po mokrém kameni přední kolo a cyklista by chtěl žalovat autora
tohoto horizontálního kamenolomu?
Zajímavé kameny, vlastně stavební suť v části prameniště Bílého
Labe u Luční boudy
Správa KRNAP je všude
Vyhlídka nad Výrovkou do údolí Svatopeterského potoka a sjezdovky na
Medvědíně
Tam za Luční horou je Luční bouda
Dojezd k Výrovce, před kterou končí asfalt
Výhled na Klínovky od Klášterky
Překvapení – cyklostezka K17 není pokrytá asfaltem! Ale je, ale
asfalt začíná o kus níže