Předpověď počasí slibovala na velikonoční pondělí 2. dubna 2018 sluncem prozářenou oblohu, mírný větřík a teploty kolem bodu mrazu. Bylo potřeba využít takto pozitivní předpovědi k běžkařskému výletu na hřeben Javorníků.
Až do údolí Podťaté byla cesta suchá a slunce pálilo o sto šest. V první zatáčce ve stoupání začala ta správná zábava – cesta byla pod sněhem. A sníh (až na krátké úseky) nezmizel až na Kasárna do výšky 890 metrů. Místy ho bylo na silnici i dvacet centimetrů. Už to vypadalo, že se budou nasazovat řetězy, protože přinejmenším dvě „vracečky“ těsně před hranicí jsou na sněhu nic moc.
Po zaparkování pod lyžařskými vleky rychle nahodit běžky a zahodit čepici kvůli pálícímu slunci. Jako běžkařský oděv se osvědčily kraťasy a lehká Tilak bunda. Kolem Bačkárky jsem pěšky šlápnul k hotelu Fran a od něj nahoru už na běžkách. Automaticky jsem dělal cik-caky jako na skialpech. Na celé sjezdovce nebyl ani náznak lyžařské stopy.
Od konce vleků je krásná hřebenovka řídkým lesem po červené značce směrem na Velký Javorník (1071 m). Po lyžařské stopě opět nebylo ani vidu ani slechu, jen pár otisků podrážek bot. Na Velkém Javorníku les skončil a otevřely se parádní výhledy do velké dálky. Nejvyšší beskydské vrcholy (Lysá Hora, Smrk, Kněhyně, atd.) byly kolem poledne už trochu v oparu.
Do sedla Gežov (1040 m) jsem stopu prošlapal – pěší stopa vede vedle. V sedle se napojuji na čerstvou běžkařskou stopu přímo z Kasáren. Stopa vede většinou mimo vyšlapanou pěší a jen občas se s ní kříží nebo vede v ní. Až po památník na Ztratenci (Stratenec) jsou sněhové podmínky i vyhlídky na Moravu parádní. Před památníkem ještě potkávám dva běžkaře. U památníku je pár pěších turistů a prošlápnutá běžkařská stopa končí. Dál nemá smysl moc pokračovat, ať už kvůli absenci výhledů nebo na doporučení pěší dvojice, která říkala, že mezi Malým Javorníkem (1019 m) a chatou na Portáši je to místy na přenášení běžek.
Při zpáteční cestě do sedla Gežov (1040 m) byla stopa v dobrém stavu, čemuž pomohli i další dva běžkaři. To se změnilo při druhém „okruhu“ na Stratenec. Je záhadou, co mají místo mozku v hlavě pěšáci, kteří úmyslně rozšlapou běžkařskou stopu v různě hlubokém sněhu místo toho, aby šli vyšlapanou pěší stopou, která je třeba metr vedle. Mezi nimi byli určitě dva jedinci ženského pohlaví mluvící slovensky… Je evidentní, že někteří retardovaní jedinci nepotřebují ani traktory (Částí hřebene Vsackých Beskyd od Soláně po Dušnou na běžkách v únorovém mrazíku).
