Jastrabia veža je jedním z těch tatranských štítů, na které se vážou zajímavé báje a pověsti. Tak třeba jedna legenda praví, že se na vrcholu Jastrabej veže nacházel oslepující drahokam karbunkul. Chudý mladík, který se ucházel o rychtářovu dceru, ve snaze zbohatnout dolezl až k němu. Musel se ale odvrátit před jeho jasem, a oči víly ze Zeleného plesa ho uhranuly, spadl a zabil se, jakož i jiní před ním i po něm.
Konec druhé délky
My jsme se s Johankou vydali v sprnu na Chatu pri Zelenom plese hledat taky takový jeden drahokam na Jastrabce – úžasnou cestu Pavúci lezú do neba, kterou navrtal Peter „Becko“ Ondrejovič na počest památce bratrů Pavola a Ondreja Pochylovcov – Pavúkov, legend tatranského horolezectví.
Dolez třetí délky
Cesta má čtyři délky (asi 7+, 6+, 6-, 8) a vybírá si tu nejlepší skálu v JZ stěně Jastrabky mezi cestami Dieškov komín a Červené previsy. Cesta vede kompaktní, vodou vymytou skálou, kde jsou horší možnosti přírodního jištění, a tak je zajištěna i vrtanými nýty. Těch však rozhodně není mnoho a cestě zůstává ponechán horský charakter. Nýt je vždy přesně tam, kde už ho vážně potřebujete.
Hra mraků nad Pyšnými štíty a Čierným štítem
Po večerním výšlapu nás na Zelenom plese jako obvykle čeká vřelé přivítání od personálu chaty a to je jeden z hlavních důvodů, proč se tam stále vracíme. Dáváme pivko, ale moc se nezdržujeme a jdeme spát. Ráno je super počasí, ale příliš nespěcháme, protože stěna je otočená na JZ a chceme, aby do ní nejdřív zasvítilo slunce a vysušilo ji po posledních deštích. A pak už nás čeká klasická cesta okolo Flašky a po řetězech do Malej Zmrzlej.
Jastrabka má tolik obtížných cest a takovou atmosféru, že tu rozhodně nejsme ani poprvé, ani naposledy. Bohužel v průběhu rána se dolina Zeleného plesa zaplňuje mrakem a slunce se schovává.
První délka na Jastrabce je nejodvážnější
Stojíme pod stěnou a takto v mraku vypadají převisy nad námi hrozivě. Z minulého roku si pamatuji, že první délka je taková nejodvážnější a má několik míst, kde i navzdory nýtům rozhodně není dobré spadnout. Vůbec se mi do toho nechce, a doma jsem se přitom tak těšil. To je občas paradox.
Čtvrtá, klíčová délka
Obouvám lezky a jdu na to. Po úvodních lehkých metrech je tu první boulder, který je z celé délky asi nejhorší, o to víc, že na výlezu z něj už se nesmí spadnout. Nýt už je hluboko, pád by šel přímo do polic v nástupové plotně. Další úskalí této úvodní délky je její délka – 50 m. Protože vede přes velké převisy a kličkuje, musí se všechna jištění poctivě prodlužovat a lana cvakat jako poloviční – na přeskáčku.
Radost po přelezu
Rope management je tu asi stejně důležitý jako lezení samotné, jinak lano v závěru délky neutáhnete. V druhé půlce délky už nalezete do převisů a začíná hezky natékat. Je potřeba zůstat klidný a laktát pořád kontrolovat. I když občas vám hlavou probleskne: mám natečeno, co když mi dojde těsně pod dalším jištěním? Ale skála je tu neuvěřitelná! Neskutečně tvarovaná, chytovatá „korsická“ žula! V závěru je no-hand pod posledním převisem a pak velké finále…
První délka je vážně převislá…
Po chvíli za mnou statečně dolézá Johy. Jsme v mraku, nad hranou převisů. Teď nás čekají dvě lehčí délky. Jsou v nich dlouhé odlezy, ale lezení není težké (6-/6+) a jde o nádherné, vodou vymyté strmé plotny. Jsou tedy skoro kolmé, ale po chytech, v nákrese píšou vaničky a to je přesně ono. Krása!
Po dvou délkách jsme nad mraky
Po těchto dvou délkách konečně vylézáme nad mraky a vyhříváme se na sluníčku na polici pod poslední délkou. A to je velké finále! Třicetimetrová hladká, kolmá, tektonická plotna nabízí osmičkovou lištovačku a závěrečnou „něco jako prstovou spárku“. Dáváme sváču a chvíli odpočinku. Není kam spěchat.
…a slanění vede celé vzduchem
Plotna je sice zajištěna nýty, ale některé z odlezů člověka přece jen trošku pošimrají, protože lezení je pořád celkem těžké. V první polovině baletíte po malých lištách a hlavně musíte kroky správně přečíst. V půlce pak přichází boulder, který je jasně klíčový pro celou cestu. Dvě malé lišty, našlapat nohama vysoko na strašně špatný stup a dlouhý krok do dobrého bočáku. V této chvíli vím, že už to musím dát. Už to nechci pokazit pádem, vždyť už jsem tak daleko. Vůbec by se mi nechtělo lézt délku znovu. To pomyšlení mě trošku znervózní.
Kamzíci pod Žeruchama
Poslední část plotny je přes další dvě jištění a je pořád ještě těžká, ale já už mám dost. Vždy v poslední chvíli najdu nějakou aspoň špatnou možnost odpočinku. Takto se na hranici pádu prolámu až ke slaňáku a konečně jej cvakám. Teprve teď vnímám, jak krásnou hru tady kolem nás ty mraky vlastně hrají. Do teď jsem na to neměl ani pomyšlení… Celou cestu dávám na RP na první pokus (ale už jsem ji zkusil dříve) a mám obrovskou radost – drahokam z Jastrabky vylezen!
Plotna Korsvoldova tance
Klasický Korsvoldov tanec na Žeruchy
Druhý den jsme rozbití a tak jdeme na Žeruchy na klasický Korsvoldov tanec, aby se Johy potrénovala v lezení po vlastním, ale taky aby si zalezla v pěkné skále. První délku za 4 dává na prvním a podle mých pokynů ji skvěle tréninkově zajišťuje. Pak posílá i druhou, plotnovou délku za 7-, kde je několik nýtů, ale mezi ně se jí zkušeně podařilo umístit nějaké malé friendy a jištění délky tak posílit. Musím ji pochválit.
Previsy třetí délky Korsvoldova tance
Třetí délka za 7- se jistí komplikovaně, tak se gentlemansky nabízím, že jí půjdu jištění nejdříve osadit. Jdu tedy na prvním a velmi pečlivě délku zajišťuji. Ze štandu slaním zpátky k Johy a ta má délku ready to go. Jen si ji vychutnává a bez problému přelézá. Vylezla si tak svoji první tatranskou cestu na prvním konci lana. Večer se jdeme ještě rozsekat na bouldry okolo cvičného „autobusu“, abychom náhodou v Tatrách nezeslábli ;-)
Fakta:
Vysoké Tatry, Dolina Zeleného plesa
Pavúci lezú do neba, 8 UIAA (délky 7+, 6+, 6-, 8), 160 m (P. Ondrejovič,
L. Fides, 2002)
Korsvoldov Tanec, 7– UIAA (délky 4, 7-, 7-), 130 m (M. Kúdela, I.
Hrmo, 1996)
Johy si vylezla svojí první cestu!
Více k aktivitám Jiřího a Ondry Švihálkových je na Šviháleski a FB Kejda Ski Team. Podpora: Ortovox, black crows, Mountain Equipment a DRFG.
