Přejí hory a sopečnou poušť, přeskakovat horké termální prameny a brodit ledovcové řeky, překonat sedlo mezi ledovci, pod nimiž dřímají sopky, a dojít dolinou vodopádů až k mořskému pobřeží… To vše za tři dny. Rozmanitost a krásu drsné islandské krajiny lze vychutnat na jednom z nejoblíbenějších treků ostrova – Laugavegur.
Je pod mrakem, ale předpověď je dobrá, pršet má až zítra. Vyrážíme vstříc Duhovým horám z kempu v Landmannalaugar, kam se lze dostat jedině pěšky, nebo po prašné cestě offroadovým autobusem. Landmannalaugar se nachází v oblasti s bohatou geotermální aktivitou, místní kemp láká možností koupele v přírodní horké tůňce. Pramen téměř vroucí vody tu přitéká do studeného potoka, a tím tvoří ideální teplotu pro cachtání, dokud vás sírové výpary neomrzí.
I dál při stoupání do hor narážíme na místa, ze kterých pod usazenou sírou uniká do vzduchu pára čpící zkaženými vejci. Sopečný původ krajiny se tu nezapře. Právě ten má za následek, že zdejší ryolitové hory hrají všemi barvami duhy a skýtají dramatickou vizuální podívanou. Dalším odkazem sopečné minulosti je zdejší pustá krajina, kde kromě ojedinělých mechů nenarazí člověk na žádnou vegetaci.
Kocháme se barevnými kopci, do jejichž svahů se zakousávají ostrá údolí. Ve vyšších polohách na nás čeká mlha a sněhová pole, na černém štěrku sbíráme kousky obsidiánu – sopečného skla. V nejvyšším bodě dnešní etapy, u chaty Hrafntinnusker (1027 m), nás ze zdejší drsné krajiny až mrazí u srdce. Poté už sestupujeme a obdivujeme ohromující výhled na jezero Alftavátn, na obzoru už se rýsuje obří ledová čepice ledovce Mýrdálsjökull, která bude dominovat našemu pohledu vpřed další dva dny.
Kempujeme u jezera Alftavátn, odkud ráno za slunečného počasí (předpověď se nevyplnila) vyrážíme dál. Před námi je 30 km přes pustou sopečnou poušť, z níž vystupují ostré kopce porostlé mechem, až do Thórsmörku, neboli Thórova lesa. Brodíme několik řek a slunce pomalu nabírá na síle, až máme pocit, že se nás snaží připéct k černému štěrku. Za každým horizontem na nás čeká pohled na další nekonečný úsek prašnou rozpálenou pustinou a přibližující se ledovce Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull.
Konečně brodíme poslední ledovcovou řeku a vcházíme do Thórova lesa, který patří mezi jeden z mála pozůstatků původních lesů na Islandu. Při stoupání lesem si připadáme jako v jiném světě, černý písek vystřídaly zakrslé břízy a borůvčí, kolem voní vřes a vše kolem žije. Přes hlubokou rokli se dostáváme až ke kempu Langidalur, který leží na břehu dalšího ledovcového řečiště.
Poslední úsek treku začíná prudkým stoupáním, míříme do průsmyku Fimmvörðuháls ve výšce 1116 m oddělujícího ledovce Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull, pod nimiž se skrývají sopky Katla a nedávno aktivní Eyjafjallajökull. Po zhruba tříhodinovém výstupu se dostáváme do sopečného Mordoru – všude kolem leží obří haldy sopečné suti, které místy pokrývají sněhová pole, a nad tím vším se válí mlha. Kolem nás ani živáčka, všudypřítomné ticho působí až zlověstně. Kde černý štěrk střídá červeně zbarvený, cítíme ještě pozůstatky nedávné erupce. Doslova, štěrk je pár centimetrů pod povrchem ještě teplý.
Jakmile překonáme depresivní měsíční krajinu, mlha se rozpouští a naskýtá se nám pohled na kopečkatou krajinu pozvolna klesající až ke břehům oceánu. Sestupujeme kamenitou cestou pro terénní auta, od níž se po pár kilometrech odděluje pěší stezka kopírující řeku Skógá až k majestátnímu Skógafossu. Ten je se svými 60 metry nejvyšším vodopádem ostrova. Cestou podél hlubokého kaňonu řeky máme možnost obdivovat nejméně desítku dalších dechberoucích vodopádů, které hřmotně padají z travnatých svahů. Poslední z nich, Skógafoss, přivádí řeku k jejímu ústí do oceánu. Pod Skógafossem na naše utrmácené nohy a bolavá záda čeká zasloužený odpočinek, který završíme pivem v přepočtu za 170 Kč v místní restauraci. I další místa na ostrově ohně a ledu vyvolají v člověku pocit samoty a maličkosti vůči mocné přírodě, přesto v nás ale nejsilnější dojmy zanechal právě trek Laugavegur.
Info o treku:
Trek se nachází na jihozápadě ostrova, trasa 54 km dlouhého treku
Laugavegur vede z Landmannalugaru (cca 550 m) ve vnitrozemí přes ryolitové
hory až do Þórsmörku (Thórsmörk, cca 300 m). Odtud se ještě dá
pokračovat dalších 26 km přes průsmyk Fimmvörðuháls (1116 m) do osady
Skógar na pobřeží Atlantiku. Celková délka pochodu je tedy 80 km,
zvládnout se dá za tři dny, i když optimální (pro dámičky) jsou čtyři
nebo pět dní. Trek není nijak extrémně náročný, ale cestu může
znepříjemnit nepředvídatelné islandské počasí, vítr nebo pověstný
horizontální déšť.
