V horách a obecně při pohybu ve volné přírodě může docházet k podceňování psychologického aspektu z hlediska jedince a skupiny. Proto se tady objeví ve spolupráci s webem Outdoor psychology (autor Martin Pospíchal) některé vybrané oblasti z psychologie.

Míra schopnosti přijímat riziko je velmi individuální, empricky se ukazuje, že zde mají vliv především následující faktory (upraveno dle O. Mikšíka, 2001):

  1. Schopnost předpokládat budoucí vývoj situace,
  2. Tendence spoléhat na náhodu,
  3. Tendence k sociálnímu exhibicionismu (předvádění se před ostatními),
  4. Vysoká hladina aspirace (tendence k dosahování vysokých výkonů).

ad 1) Schopnost předpokládat (anticipovat) budoucí vývoj situace
Zatímco zvířata žijí primárně přítomností, člověk se naučil vědomě anticipovat, tedy předvídat, zabývat se nejen tím, co je, ale i tím, co bude nebo by mohlo být. Schopností anticipovat si člověk „otevřel dveře ke kontrole budoucnosti“, ale zároveň sám sebe učinil emocionálně zranitelnějším, protože s anticipací se u něj začal objevovat i strach. Hladinou anticipace je myšlena úroveň schopnosti předvídat důsledky vlastní činnosti. Nakolik člověk jedná pod vlivem možných budoucích následků (ať už pozitivních, či uvědomování si možných rizik). Tato schopnost je často výrazně ovlivněna historickou zkušeností. Ukazuje se, že pro správnou hladinu anticipace jsou důležité především zkušenosti.

ad 2) Tendence spoléhat na náhodu
Rozhodnutí je spíše výsledkem sklonu k lehkomyslnosti, víry v síly „osudu“, ve smyslu „co kdyby to vyšlo“ apod. Literárním obratem řečeno* „jde o pokoušení vlastního strážného anděla“*. Náhoda k dobrodružným aktivitám patří, je součástí jejich kouzla. Potenciálně negativní vliv náhody a nečekaných událostí však lze alespoň částečně eliminovat například pomocí alternativních scénářů apod. Více v kapitole Krizová situace.

ad 3) Tendence k sociálnímu exhibicionismu
Potřeba předvádět se před ostatními, získávat za to obdiv a uznání. Co člověk dokáže, na co si v porovnání s ostatními troufá. Zde tedy dochází k rizikovému chování všude tam, kde se člověk může „ukázat“ před ostatními. Často souvisí s tendencí k překonání pocitu vlastní méněcennosti.

ad 4) Vysoká hladina aspirace
Vysoká hladina aspirace, znamená snahu dosahovat takovou míru výkonu, která je subjektivně hodnocena jako „dostačující“. Laicky můžeme říci: na co si člověk „troufá“, jaké jsou v příslušné činnosti jeho ambice. Je to právě hladina aspirace, která je tak typická pro rozhodování o dalších výpravách a jejich obtížnosti. Princip aspirace je podobný jako u špičkových sportovních výkonů, kde je ovlivněna především posledním výkonem v dané činnosti. Příkladem z horolezectví může být typický scénář: „Pokud jsem minule vylezl na středně obtížnou horu a zvládl jsem to bez problémů, budu mít příště pravděpodobně tendenci vylézt na ještě vyšší horu apod.“ Úspěch tedy další aspirace zvyšuje, a neúspěch naopak snižuje. Jeden izolovaný neúspěch zpravidla tak fatální efekt nemá, nicméně opakovaný neúspěch dokáže hladinu aspirace výrazně snížit.

Doporučení

Pokud bude součástí vaší skupiny člověk, který má následující charakteristiky, může představovat vážné ohrožení:

  • Není schopen dohlédnout možných důsledků vlastní činnosti a nemá v ní dostatečné zkušenosti,
  • Spoléhá spíše na náhodu než na objektivní hodnocení situace, přehlíží a bagatelizuje zřejmá rizika,
  • Má tendenci se předvádět před ostatními,
  • To vše je navíc podpořeno jeho vysokými aspiracemi a ambicemi uspět.

Další informace jsou na Outdoor psychology (autor Martin Pospíchal).