V lednu 2012 jsme se rozhodli vyrazit do Vysokých Taur na „královnu korutanských hor“ Hochalmspitze (3360m). Sněhové podmínky nebyly úplně ideální, ale i tak se nám výlet přes Villacher Hütte velmi vydařil.
Villacher Hütte v celé své kráse
V sobotu brzo ráno vyjíždíme z Prahy do údolí Maltatal, které je dobře známé svými ledy. Naším cílem ovšem nejsou ledopády, ale nejvyšší vrcholek skupiny Ankogelgruppe, kterým kupodivu není nedaleký Ankogel (3250m), ale právě Hochalmspitze se svými 3360 metry výšky. Vrcholek je dostupný více cestami jak v létě, tak v zimě. Na lyžích je nejlepší použít výstup přes samoobslužnou chatu Villacher Hütte (2194m) – klíč sebou. Chata od naší poslední návštěvy v roce 2005 doznala drobných úprav a vylepšení, takže je zase o kousek komfortnější, aniž by utrpěla její atmosféra.
Východ slunce od Villacher Hütte
Ráno vyjíždíme auty údolím Maltatal až skoro k chatě Gmunder Hütte. Cesta je protažená, sjízdná, ale někteří řetězy potřebují. Auta necháváme na malém parkovišti u Schonaubrücke (1186m) a vyrážíme po celkem nudné lesní cestě vzhůru. Někde okolo 1900mnm dáváme u almu svačinu a odpoledne se jdeme ještě projít a zalyžovat kousek nad chatu Villacher Hütte. Sněhové podmínky nic moc, ale snad zítra nějak mezi kameny k vrcholu prokličkujeme.
Mlha v Maltatalu
Další den dáváme hned po ránu strmý hang naproti přes údolíčko od chaty a pokračujeme směrem k ledovci Hochalmkees. Stopa mírně stoupá po ledovci, který připomíná až pod vrcholový hřebínek obrovskou modrou sjezdovku.
Hochalmkees
Na hřebínek vystupujeme ze severu v pohodě na mačkách. Poslední metry k vrcholovému kříži jsou trochu adrenalinová záležitost. Lehké lezení s pořádnou dírou pod sebou je jediný problematický úsek, který vás dělí od vrcholu.
Šlapeme si na hřebínek
Hochalmspitze nad hustou mlhou
Vrchol Hochalmspitze je už nedaleko
Dolů volíme trochu jinou trasu, sjíždíme pěkným sjezdem po ledovci směrem k Preimlsee, abychom se pak dali na jihovýchod směrem k chatě. Tam posbíráme zbytek věci a sjezd k autu si zpestříme prašanem v údolíčku potoka Langbach. Odhadem kolem výšky 1750 metrů vyjíždíme zpět na nudnou lesní cestu, po které jsme stoupali nahoru. Někteří z nás si zkouší krásný prašánek užít i dále a tak jsou nuceni slyžovat vodopád. Oblast pod Villacher Hutte umí nabídnout krásný pohodový freeride v řídkém lese, ale je třeba včas vypadnout na lesní cestu. Zbytek cesty už byl více méně jen o ztrátě výšky…
Návrat dolů do civilizace
Zvětšit mapu
Ledopad byl vtipnej jediny dukaz o osklivem traverzu mame s Dusanem v trenkach. Zapomel si na 2 zasadni veci „sraz prazkych homosexualu“ vs mezinarodni romanticky par a na veselou prihodu s klicem. Od te doby musi Dusan vzdy vse slapat cast kopce opakovane.
Majiteli skvelych zlutych prezkacu Rossignol na prvnim snimku bych doporucila nevydavat se s nimi mimo civilizaci: predloni mi na sjezdovce jedna bota praskla a behem c300m se kompletne rozpadla, k autu jsem musela tapkat ve vnitrni boticce :(. Lyzaky z r. 97, ale neprilis casto pouzivane a rozumne skladovane. Tak bacha!
Hore zdar,
Lenka K.
No nechtel jsem se uplne chlubit, jak jsem delal parecku na romantickem vylete kazi...a jen proto, ze se mi nechtelo od kamen. :-)