První zimní akcí pro členy Klubu Hedvábná stezka byl Kurz přežití v zimní přírodě pro členy Klubu Hedvábná Stezka. Do Zlatého potoka přijelo v průběhu pátečního večera něco těsně přes dvacet lidí, aby se teoreticky i prakticky seznámili s různými aspekty pohybu a pobytu v zimních horách.
Kopám, kopáš, kopáme…
Alternativní pozvánka je tady: Kurz přežití v zimní přírodě pro členy Klubu Hedvábná Stezka
Každý si kope a zjišťuje svůj sněhový profil
V pátek večer bylo na programu promítání k různým způsobům pohybu v zimních horách, plánování túry, lavinovému nebezpečí, atd. Poté šli někteří spát, jiní pokračovali v diskuzích do brzkých ranních hodin – spát jsem šel asi o půl páté ráno. V sobotu jsme po snídani vyrazili z místa ubytování najít vhodný svah k nácviku různých technik odhadování lavinového nebezpečí. Procvičily se různé testy stability sněhové pokrývky. Všichni si také vyzkoušeli jaké to je, když na Vás spadne nějaký sníh… Poté se procvičila práce s digitálními lavinovými vyhledávači. Závěr na úplně rozbitém svahu spestřila část ze zúčastněných, kteří dělali kotouly, salta a různé propletence svahem dolů.
Kopání skončilo, začíná zahrabávání do sněhu
Poté jsme přešli větší okruh po pláních mezi Zlatým potokem a Malou Moravou. U železničního přejezdu jsme se zastavili na výborný oběd v přetopené hospodě. Prošli jsme dolní částí Malé Moravy, odbočili do svahů vlevo, přešli přes ně do oblasti Pod Mlýnem. Odtud jsme se za tmy dostali do místa ubytování. Po večeři byly shrnuty základy pohybu v zimním terénu a lavinové problematiky.
A další zakopaný
Dále následovala vědomostnsí soutěž s deseti otázkami k pohybu v potenciálně lavinami ohroženém terénu na území Česke republiky a Slovenska. Sedm účastníků získalo plný počet deseti bodů a s výjimkou jednoho účastníka se všichni dostali do bodového rozmezí 8–10 bodů. Znalosti po tak krátkém (jeden večer a jeden den) teoretickém a praktickém proškolení tak byly výborné. Jelikož větší počet účastníků získal plný počet bodů, nemělo smysl zkoušet otázky na „rozstřel“ nebo kámen-nůžky-papír pro určení vítěze. Nechalo se to na druhé soutěži.
Když je dobrá motivace, kope se o sto šest
Druhou soutěží bylo noční hledání dvou lavinových vyhledávačů zakopaných na rovné ploše za místem ubytování. Předtím, než k hledání vyrazil první účastník, plocha byla důkladně rozšlapána a sníh přeházen tak, aby nebylo jasné, kde a jak se kdo pohyboval. Časový limit byl 15 minut a čas se začal měřit od zavření dveří a měření skončilo při příchodu soutěžícího zpátky do společenské místnosti. Úkolem bylo nalézt v co nejkratším čase oba vyhledávače a první nalezený vypnout… po nalezení druhého zapnout první a zakopat je na jiném místě.
Někteří hodně teplokrevní se nechali zakopat bez rukavic
Celkové výsledky:
- Luboš Hort 4:18 min
- Monika Kačírková 4:50 min
- Marie Klementová 5:35 min
- Iva Časarová 5:39 min
Pokud by se hodnotila pouze rychlost vyhledávání, tak by se pořadí ještě pozměnilo, neboť byly dosaženy ještě časy 5:17 a 5:30 min.
Svah jsme důkladně překopali
Po ukončení soutěží byly uvedeny ještě přednáška na téma spaní v zimě na chatě, ve stanu, na sněhu a v bivaku. Druhou přednáškou byla problematika vaření a jezení na sněhu. Závěrem byly cestopisné promítání ze skialpu v Pamíru a na Kamčatce.
Jakmile přišla řada na zakopání Pavla, všichni házeli co
nejvíce
V neděli se odjezd na Dolní Moravu poněkud opozdil kvůli velké noční sněhové nadílce. Po odházení aut a vyčištění příjezdové cesty se někteří realizovali při shazování se navzájem do sněhu, házením koulí, apod. Z Dolní Moravy jsme tak vyráželi poměrně pozdě k hraničnímu hřebenu mezi Moravou a Polskem. Z přibližně 650 metrů jsme nejprve stouapli po modré turistické značce k rozcestí Pod Klepáčem do výšky přibližně 860 metrů.
Usadit se ke společné fotce
Odtud jsme pokračovali kousek souběžně s červenou značkou k rozcestí Pod Sršňovkou, kde jsme turistické značky opustili. Vzali jsme to přímo vzhůru ve směru na Trójmorski Wierch, resp. Klepáč (1143 m), odkud teče voda do Baltského, Severního a Černého moře. Větší část účastníků postupně vylezla na sněhem obalenou a hodně zatíženou rozhlednu, aby se pokochali výhledem do okolní nepropustné mlhy. Jelikož viditelnost byla téměř nulová a do toho silně foukalo, další postup po hřebenu byl zrušen a přemístili jsme se o kousek níže.
Kupodivu se směje i Pavel, který je pod hromadou sněhu
Na pláni s vhodným sklonem si každý vyzkoušel zjištění sněhového profilu až na podklad – bylo naměřeno 135 až 240 cm sněhu. Vyzkoušel se také klouzavý blok ve verzi pro lyže a sněžnice. Poté část promrzlých účastníků zamířila do údolí, zatímco zbývající pokračovali s neutuchajícím nadšením v kopání. Nakonec byl vytvořen systém pěti tunelových záhrabů. Samostatně potom záhrab ve formě velké lavice.
Nácvik práce s lavinovými vyhledávači
S postupným smrákáním jsme zmizela do údolí i zbývající část a v pohostinském zařízení na rozcestí se všichni dosytosti nacpali. Poté byl víkendový pobyt v oblasti Kralického Sněžníku zhodnocen a účastníci se postupně rozjížděli do různých koutů České republiky.
Fotogaleri z druhého dne se výhledově objeví…
Taky způsob přesunu do údolí – se sněžnicemi na nohou
Dokutálet se pod dohledem Pavla
Při nácviku různých technik přesunu do údolí se často
ztrácely čepice
Dopad u konce svahu s úsměvem na tváři
Ideální technika přesunu vzduchem
Sklouznout se prudkým svahem doů a poté přeskočit na
železniční trať
Teddy-lopata připravena k noční souteži ve vyhledávání pomocí
lavinových vyhledávačů
