Předpověď na víkend slibovala přiměřené počasí a tak nebyl důvod nevyrazit do bližších kopců na výlet. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to měl být výlet jakkoliv speciální, byť bylo jasné, že to nebude „skialp s pivem a sluníčkem“ jako minulé víkendy. A také nic nenasvědčovalo tomu, jaký průser se má stát…
Přílišný optimismus ohledně lavin škodí zdraví
Meteosituace před výletem
Předpověď počasí
Meteorologická situace nad Evropou byla mírně nepřehledná, předpovědi se lehce lišily. Od slabého sněžení až po skoro jasno, vítr kolem 30–40 km/h. Všechny předpovědi se ale shodovaly v zlepšující se tendenci. Lavinové nebezpečí bylo na stupni 2 s předpokladem rostoucí tendence na 3, horší situace byla předpovídána nad 1800 m a na JV svazích (díky větru foukajícímu od SZ). V zásadě přiměřené počasí pro plánovaný dvoudenní výlet.
Celkový pohled na údolí s chatou, tak jak ho bylo možné vidět až
v neděli při návratu
Lavinová nehoda
Bohužel výlet skončil nečekaně lavinovou nehodou pod Voisthaler Hutte, ve výšce cca 1600 m, která jen shodou okolností neskončila tragicky.
Odtrh s přibližným vyznačením poloh obětí (foto
z dalšího dne
Při zpětném hodnocení nehody je vidět, že se jedná o „klasický případ“, kdy přes několik varování došlo k jejich ignorování (či přehlédnutí) a to mělo málem tragické následky. Žádný z faktorů sám o sobě se nezdál být důvodem k přerušení tůry, ovšem jejich vzájemná kombinace nebyla jen díky notné dávce štěstí fatální.
Mapa místa nehody
Pozorování během tůry:
- Silný vítr (v rozporu s předpovědí 80–100 km/h) způsobující zjevně transport sněhu
- Zhoršená viditelnost (špatný přehled o terénu)
- Slabé sněžení, počasí se nelepšilo
- Od cca 1400 m viditelné důsledky oblevy (tvrdý zmrzlý povrch)
- Místy nafoukaný deskovitý sníh lámající se pod lyžemi
- Riziko nestability na rozhraní ledu a navátého sněhu
Jak probíhala záchrana
Před dosažením první chaty v údolí v cca polovině tůry se skupina dostala do ne zcela bezpečného terénu. Z toho důvodu traverzovala hlavně v levé straně svahu, aby nevstupovala do potenciálně nebezpečného terénu napravo (nafoukaný sníh). Ale i přesto došlo nad skupinou k čárovému odtrhu v délce cca 30–50 m, délka laviny odhadem 50 m, nános sněhu v místě nalezení postižených do 1.5 m.
Všichni tři členové skupiny byli stržení lavinou. První zasypán částečně (zhruba po pás), další dva zcela. Druhému se podařilo rukou si uvolnit dýchací cesty, třetí byl v hloubce cca 70 cm. Všichni byli vybaveni lavinovými komplety, stejně jako druhá náhodná skupina pohybující se nedaleko. Ta realizovala okamžitou záchranou akci a tím minimálně jednomu ze tří stržených skialpinistů zachránila život.
Poučení:
- Vždy spojovat všechny faktory do celku. Jednotlivé faktory samy o sobě by nebyly kritické, ale analyzováním celku bylo možné nebezpečí rozpoznat.
- Počasí se zhoršenou viditelností omezuje v neznámém terénu optimální volbu trasy a tím i možnost minimalizace rizika.
- Skupina byla zasažena celá, při podezření na nebezpečí mělo dojít ke zvětšení rozestupů a zabránit tak stržení všech tří členů.
- Z pohledu strategii redukce lavinového rizika bylo možné hrozící nebezpečí identifikovat.
- Znát a dokázat v praxi realizovat bleskově a bez zaváhání kamarádskou záchranu.
Ahoj – můžeš prosím Petře uvést jak jste postupovali při záchraně dotyčného.. myslím, že by to mohlo celkem dost lidí zajímat..- ono nikdy není od věci připomenou si, co a jak dělat ( i když to člověk slýchává na školení o lavinách často) – občas se ve spěchu něco přehlédne a tak… spíš pro připomenutí..- ono i chybami se člověk učí. Díky Hanz
Zachrana dotycneho – lokalizace piepsem. Bylo zrejme, ze nebude nijak hluboko, nalezli jsme cepici a pak bez sondovani lopatou v podstate hned „napichli“ batoh.
Po odhrabani batohu (lezel na brise) bylo treba zjistit, kde ma hlavu, coz neni tak jednoduche jak se muze zdat. Odhrabali jsme hlavu tak, aby mel volne dychaci cesty. Byl oblicejem dolu a v podstate nekomunikoval, mozna v te chvili byl i v lehkem bezvedomi. Jeden clovek mu drzel hlavu tak, aby nelezel oblicejem ve snehu, mohl dychat a kontroloval ho. Dalsi 2 hrabali a snazili se uvolnit ruce, nohy, telo.
Nez se to povedlo, zacal komunikovat, zdal se byt bez zraneni. Za batoh jsme ho obratili, posadili. Byl v soku, klepal se jak ratlik. Dostal teply caj, hodili jsme pres nej dasli bundy a za nej batoh (foukalo).
Po chvili (15–30min) byl schopen samostatne dojit na chatu (cca 100hm/20min), byt rozhodne nepripadala v uvahu zadna delsi cesta a byl celkem „pomuchlany“.
Díky..- mám ještě jeden dotaz..
Řešili jste zásah od horské služby?? – tedy volali jste o pomoc či ne?? a jestli ano.. tak kdy – jak probíhala komunikace (samotné volání o pomoc horské službě, odvolání záchrany po vyproštění zraněného a ujištní se o zdraví zasypaného)
Je mi jasné, že jste byli na místě a měli vybavení pro lokalizaci, vyhrabání – ale v rámci pak ošetření zraněného… co kdyby měl závažnější zranění, to přeci nemohlo být zcela jasné při samotném pádu laviny.
čau Hanz
Na miste nebyl signal a cesta do udoli by byla na dlouho. Pocasi podle me neumoznovalo nasazeni vrtulniku (silny vitr). Nic jineho nez kamaradska pomoc nebylo mozne. Takze jsme nikoho nekontaktovali.
Ahoj Petře
Máš naprostou pravdu s tím spojováním jednotlivých aspektů do celkového hodnocení rizika. Kolikrát to vypadá dobře, ale když se pak podělá víc věcí najednou (a ono se většinou podělá)může to skončit hodně blbě. Každopádně jsem rád, že jsou všichni v pořádku. Bez kompletní lavinové výbavy a okamžité reakci ostatních členů to mohlo dopadnout hůř. Myslím, že já osobně ještě nemám takové zkušenosti jako vy takže je dobré to tady všechno číst…díky
všeťa