Ukázka z knihy Hory a sníh pojednávající o všech aktivitách na sněhu při sjezdu z vrcholů do údolí. K tomu jsou zahrnuty i aktivity přidružené. Všechny ukázky budou postupně v rubrice HORY A SNÍH na MountainSki.cz. Ukázka z třetí kapitoly z části věnované technikám sjezdu na lyžích.

Hory a sníh obálka

OBJEDNÁNÍ:

Hory a sníh – internetový obchod Průvodce na kopce
Hory a sníh – EPOCHA

str. 159–163

Jízda lesem
Vysoká škola lyžování ve volném terénu. Zatímco v horách máme různě široké žlaby a svahy bez „překážek“, v lese máme v závislosti na hustotě lesa překážek spoustu a každý strom musíme brát v potaz. Pozor na uměle vysázené lesní školky a malé stromky, jimž je nutné se důsledně vyhýbat a nezavdávat silné argumenty proti pohybu na sněhu dolů z kopce v našich podmínkách. Často se totiž tvrdí, že na lyžích nebo snowboardu se ve volném terénu jezdí jen mezi malými smrky a hranami se jim řežou špičky. Za jízdu lesem je možné považovat terén, kde jsou stromy minimálně dva až tři metry vysoké. Například v podmínkách České republiky je jízda takovým nízkým lesem nemožná, neboť je uměle vysazen a mezery mezi stromy jsou maximálně půldruhého metru, což při hustotě smrkových monokultur nedává možnost průjezdu na libovolné sněhové vrstvě. Lesem tak můžeme jezdit pouze starým vzrostlým, ať už jehličnatým, listnatým nebo smíšeným. Důležité je, aby spodní větve stromů byly dostatečně vysoko, abychom se v každém oblouku nemuseli sklánět až k zemi. Přesto jsou nepostradatelným vybavením brýle, neboť větve se mohou dostat do blízkosti očí a jen se štěstím skončí kontakt oka s větví pouze poškrábáním rohovky a ne vypíchnutím oka. Dobré také je mít na hlavě přilbu, neboť stromy mají obvykle větší tvrdost než lidská hlava.

Obr. 92 Sjezd lesem vyžaduje větší pozornost v závislosti na hustotě stromů, Lysá hora (1323 m), Beskydy, únor 2004

Jak na jízdu v lese? V hlavě musíme mít neustále větu: „Stromy nejsou nepřítel, jsou tu déle než my a ukazují nám, kudy máme jet dolů.“ Zjednodušeně řečeno je možné představit si les jako velmi hustý slalom, kdy jsou „slalomové“ hole pevné a nenajíždí se do nich. V lese je potřeba dostatečně nadjíždět nad stromy a sledovat nejenom svah pod sebou, ale i blízké okolí, aby se v případě krizového oblouku nebo pádu dalo vyjet bokem či zastavit. Blízko u stromů mohou být od kmene odtátá místa a prohlubně a nájezd do nich může skončit kontaktem s kmenem stromu. Ze stromu po takovém kontaktu možná spadne trocha sněhu, zatímco člověk bude zralý na odvoz do nemocnice. V lese se používají různé varianty krátkých oblouků v závislosti na sněhu a sklonu svahu. V případě velmi řídkého porostu je možné přejít i na střední oblouky. V lese se občas skáče přes padlé stromy a pařezy pokryté sněhem.

Obr. 93 Při jízdě mezi stromy a pod nízkými větvemi jsou vhodné brýle,Beskydy, leden 2002

Překonávání vodních toků
Vodní toky při skialpinismu můžeme překonávat různými způsoby s lyžemi nebo bez lyží. V klasických zimních měsících si vodních toků ani nevšimneme, protože jsou pod tlustou vrstvou sněhu. Jejich důležitost stoupá na jaře, kdy už jsou částečně odkryté a voda v nich pěkně hučí.

Obr. 94 Přímé překročení vodního toku je možné jenom u užších potoků přes kameny nebo dostatečně vysokou sněhovou pokrývku

S lyžemi po sněhovém mostě přes vodní tok – najdeme vhodný sněhový most a rychle přes něj napříč přejedeme bez zdržování se uprostřed.

S lyžemi přes úzké potoky – pokud jsme dostatečně technicky zdatní a máme jistotu dobrého dopadu, můžeme přes otevřený potok přeskočit po rozjezdu.

Překročení potoku do šířky 1,5 metru s lyžemi – postavíme se souběžně s vodním tokem a připravíme si dostatečnou plošinu, která se nepropadne. Jednu hůl zapíchneme do protějšího břehu a přemístíme za ni i nohu s lyží. Musíme stoupnout dostatečně daleko od vody a mít jistotu neujetí nohy, neboť na ní bude v následujícím kroku spočívat celá naše hmotnost. Na původním břehu se odrazíme z lyže a přeneseme hmotnost na druhou lyži. Vzduchem lyži přesuneme přes potok s udržováním rovnováhy pomocí hole na původním břehu.

Obr. 95 Překonávání říčky přímo na lyžích na Kamčatce v květnu 2003

S lyžemi i bez lyží přes širší vodní toky o malé hloubce – máme-li starší lyže a potok před námi je už několikátý v řadě, tj. nechce se opět vyzouvat lyže, je možné přejít na lyžích vodou. Pokud na lyžích nechceme do vody a přes vyčnívající kameny není možné přejít na druhou stranu, máme v případě vhodného oblečení další možnost. V goretexových kalhotách s převleky přes boty dotáhneme tyto převleky co nejtěsněji kolem boty nebo natáhneme návleky. Lyže vezmeme do ruky nebo připevníme na batoh. Rozdýcháme se a přes potok či užší řeku přeběhneme. Vzhledem ke klouzavosti kamení ve vodě je nutné mít připravené hole nebo lyže pro udržení rovnováhy při podklouznutí bot. Na druhém břehu máme mokré pouze skelety z venku a také kalhoty. Vevnitř zůstává sucho.

Bez lyží přes široké nebo extra prudké potoky přecházíme stejně jako v létě, bez kalhot, na boso nebo v sandálech, případně s různým typem jištění, což je nad rámec této knihy a prakticky je možné setkat se s tímto způsobem pouze pozdě na jaře a v létě ve velehorách v Asii a Jižní Americe.

str. 165–167

Pády a pádové techniky

Umět správně a bezpečně padat je zásadní dovednost, kterou by měl každý skialpinista bezpečně ovládat a bez ní se nepouštět do strmějších terénů, respektive nepouštět se mimo lyžařská střediska obecně. Začátečník by si měl uvědomit, že nejjistějším způsobem zastavení je spadnout – tedy pokud si za svou první túru nevybral Pallaviciniho kuloár z Grossglockneru, kde padat se opravdu nevyplácí. Obecně lze říci, že je mnohem bezpečnější letět svahem v kontrolovaném pádu, než se za každou cenu snažit udržet na lyžích a následně spadnout nekontrolovatelně a mnohem nebezpečněji. Pády mohou být při výstupu bez lyží nebo s lyžemi. Při sjezdu jsou pády většinou s lyžemi, aspoň v jejich počáteční fázi.

Obr. 98 Neúspěšný skok končící pádem – doskok na sněhový most se zachycením lyže o hranu trhliny v největší ledovcové trhlině v dolní části severní stěny Piku Lenina (7134 m) v Kyrgyzstánu, srpen 2001

Pád při sjezdu ke svahu
Nejbezpečnější typ pádu v různých rychlostech a obloucích. Člověk si sedne nebo se bokem položí na svah a lyžemi, které má po svahu dolů, dobrzdí do zastavení. Výhodou je krátká dopadová vzdálenost, kontrolovatelnost a možnost z pádu ihned pokračovat dále v jízdě. U krátkých a přeskakovaných oblouků se jedná o přisednutí nebo přepadnutí na špičky kvůli nevhodné poloze těžiště v průběhu
oblouku. Není nebezpečný, vstaneme, třeba se i oprášíme a jedeme dál. Je vhodné padat pokud možno jen ke svahu.

Obr. 99 Některé pády mohou končit až takto – zabořením hlavy do sněhu, Malá Zmrzlá dolina pod Kolovým štítom ve Vysokých Tatrách, únor 2003

Pád při sjezdu od svahu
Je dost nebezpečný, o to víc, pokud skialpinista nepoužívá helmu, což u lehkých sjezdů bývá pravidlem. Nebezpečí vzrůstá se sklonem svahu. V mírném terénu se po pádu jednoduše přetočíme přes záda a případný batoh (menší než 80 litrů samozřejmě), postavíme se na lyže a hned můžeme pokračovat v jízdě. Večer v hospodě, pokud se nám pád s přetočením ukázkově povedl, se můžeme
chlubit tím, že jsme chtěli ostatním ukázat nový lyžařský prvek.

Obr. 100 Pád při sjezdu od svahu může skončit akrobatickým představením, Kama Snow Camp 2009, Bosna a Hercegovina, pohoří Visočica, únor 2009

Ve strmých a extrémně strmých terénech je tento pád potenciálně životu nebezpečný. Důležité je dostat lyže co nejrychleji (než se hlavou dolů rozjedete opravdu rychle) pod sebe, a to přetočením se kolem kolmice na svah, přičemž jsme „přilepení“ na svahu. Hranami lyží se snažíme brzdit a zastavit. K tomu si dopomáháme i zaseknutím rukojetí holí do podkladu, v případě duchapřítomnosti a cepínu v pohotovostní poloze můžeme zkusit vytáhnout cepín a brzdit cepínem. Pozor! Na strmém svahu je možné přetočení přes záda / batoh jen v počáteční fázi pádu, kdy máme ještě malou rychlost. Po rozjetí se hlavou dolů a pokusu o přetočení se přes záda / batoh můžeme velmi snadno zbytek žlabu proletět v saltech a kotrmelcích. Na velmi prudkých svazích a nevhodném podkladu nemusí přetočení lyží pod sebe nic řešit, rychlost pádu je už tak vysoká, že zastavit nelze.

Pád při sjezdu se ztrátou lyží
Na strmém svahu se zledovatělým podkladem opět značně nebezpečné. Cepín je na batohu nebo v pohotovostní poloze za popruhem, v rukou jsou maximálně hole a těmi se brzdí dost špatně. Jediným možným řešením je snažit se zarazit rukojeti holí do podkladu, a tím pád brzdit. Některé firmy nabízejí teleskopické hole s hlavicí cepínu, což je ideální doplněk výzbroje do strmých zledovatělých terénů.

Pád v prašanu
Pád v bezedném prašanu ať už ke svahu nebo od něj představuje většinou zásadní problém – vstát. Zažil jsem několikrát situaci, kdy nepomohla ani následující rada kamarádů, jak správně vstát. Museli přijet a teprve s jejich pomocí se dalo postavit.

autor: Jan Pala - palič