Ve dnech 29. července až 10. srpna 2010 jsem jel jako hlavní průvodce na zájezd CK Alpina – 3705 Norské hory – přechody. Přechodová skupina čítala 24 lidí, z toho dva průvodci (Rosťa a já). Zkombinovaní jsme byli s jednodenními paštikáři 4705 Norské hory a krásy přírody, které vedli Jana a Michal. V NP Jotunheimen byla zrekognoskována řada zajímavých terénů na zimní skialpové výlety. Uvidí se, kdy se tam pojede…

Na trajektu je chvíle dlouhá, Chardonnay se hodí vždy

Různé ohlasy a odkazy:
Fotogalerie Evy a Vladana z Norska
3705 Norské hory – přechody
4705 Norské hory a krásy přírody
Jak to viděl Brko v roce 2008 – Norsko – přechody hor.

Přijíždíme do Lillehammeru, v pozadí se tyčí můstky

Z Brna jsme vyjeli kolem jedné hodiny odpoledne ve čtvrtek směr Praha, kde měla přistupovat řada účastníků. Také přistoupila, takže nakonec z Opatova jel úplně plný autobus v počtu 56 lidí a čtyři průvodci. Cestu do Sassnitzu jsme s Rosťou a Michalem přežili úspěšně díky konzumaci Alpina-piva Starobrno. Na trajekt jsme kvůli AETRu čekali mnoho hodin s tzv. dospáním v buse, což byla pro mnohé otrava. Naštěstí byl na trajektu otevřen obchod, a tak jsme zakoupili nějaké pochutiny a hlavně víno, které jsme společnými silami vypili.

Ve skanzenu Maihaugen zkouší Rosťa toaletu

Z Trelleborgu jsme busem pokračovali přes Švédsko k norským hranicím. Za nimi jsme zajeli v Mossu na ubytko do kempu. Postavení stanů zabralo chvilku, nacpali jsme se, a poté mnozí vyzkoušeli teplotu a kvalitu mořské vody. Bylo to poněkud plytké daleko do moře, a tak jsme se jen kus prošli, hópli do vody, moc neplavali a kolem medůz zase šli ven.

Rekonstrukce dřevěného kravínu Bjørnstad ve skanzenu Maihaugen

Jelikož se nám ještě nechtělo jít spát, tak pokračováním byla návštěva „diskotéky“, kde naším příchodem výrazně klesl věkový průměr. V ČR by věkový průměr naopak výrazně stoupnul. Ostatní s námi nechtěli jít, takže se tanečně pohybovali jenom Rosťa, Lenka, Michal a já. Abychom si vůbec dodali kuráž vpadnout na parket, bylo nutné se posilnit nějakým pivem. Spát jsme šli samozřejmě až skončila hudba.

V muzeu norské pošty ve skanzenu Maihaugen

V sobotu ráno 31. července jsme se nabaštili, sbalili stany a pokračovali busem do olympijského Hamaru a z něj do ještě olympijštějšího Lillehammeru. V Lillehammeru šla menší skupina na olympijské můstky, zatímco většina zamířila do skanzenu Maihaugen. Subjektivní dojem je, že to není tak komerční jako skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. V Maihaugenu je výborný průřez od historie až po dvacáté století, a to včetně historie norské pošty včetně historických poštovních vagónů.

Správný průvodce CK Alpina mustí místo koně utáhnout i poštovní vůz

Z Lillehammeru jsme jeli dále do NP Rondane, kde jsme vyložili jednodenní skupinu a řidiči nás hned vezli dále k horskému hotelu Turtagrø (asi 900 m). Přejeli jsme přitom sedlo 1434 m, z něhož byl výborný výhled na čelo ledovce Fannaråken. U hotelu Turtagrø pršelo více než vydatně, a tak jsme stany postavili jenom přes cestu na podmáčených loukách. Po večeři byl seznamovací dešťový večírek, při němž padla za vlast část zásob tvrdého alkoholu. Ve finalé jsme zůstali čtyři – Rosťa, já, Lukáš a Michal, a tak jsme považovali za dobrý nápad jít na pivo do hotelu. Pivo bylo dobré, ale pro každého z nás nejdražší v životě – 70 NOK za jedno pivo, když 1 NOK = 3,1 CZK.

Martin a Michal fotí ledovec Fannaråken ze sedla 1434 m

Hospodu jsme nakonec zavřeli a šli se uložit do plavajícího stanu…

Přehled výletu, samostatné články budou doplněny:
 – neděle 1. srpna – jelikož bylo hnusně, tak jsme místo ledovce Fannaråken zamířili k ledovci Styggedalsbreen a trochu blbli na jeho splazech, načež po neznačené cestě jsme prošli potokem a sestoupili do údolí Gjertvassdalen, kde jsme se po probahnění rozložili u říčky na přespání na louce s ovcemi
 – pondělí 2. srpna – údolím Storutladalen a Gravdalen k chatě Leirvassbu
 – úterý 3. srpna – od chaty Leirvassbu na dohled horského hotelu Spitestulen s fakultativním výletem šestičlenné skupiny kolem ledovce Surtingsbreen
 – středa 4. srpna – výstup na nejvyšší vrchol severní Evropy Galdhopingen (2469 m) s deštěm a silným sněžením nad 2200 metrů
 – čtvrtek 5. srpna – od hotelu Spiterstulen přes soutěsku Vesleglupen nebo druhý nejvyšší norský vrchol Glittertind (2452 m) (8 lidí) přes most za chatou Glitterheim – noc s krávami
 – pátek 6. srpna – od chaty Glitterheim na jižní okraj jezera Russvatnet (1175 m)
 – sobota 7. srpna – od jezera Russvatnet přes hřeben Bessegen nad jezerem Gjende (984 m) s výše položenými jezery Hesstjørna (1473 m) a Bessvatnet (1373 m) do Gjendesheimu
 – neděle 8. srpna – odjezd do Osla, část do muzeí na poloostrově, další do Národní galerie a na Holmenkollen, večer festival na nábřeží
 – pondělí 9. srpna – Vigelandův park soch a odjezd do ČR
 – úterý 10. srpna – odpoledne příjezd do Prahy a v podvečer do Brna

Jeden ze splazů ledovce Fannaråken v plné kráse

Zhodnocení

Výlet se celkově velmi povedl, a celá skupina byla vynikající. Na nejvyšším kopci bylo v nepříznivých povětrnostních podmínkách 20 lidí z celkových 24. Na druhý nejvyšší kopec v ještě horším počasí vyšlo osm lidí. Užila se spousta legrace, ať už při večírcích venku (pokud nepršelo) nebo v našem stanu, kde se naskládalo 7–8 lidí.

Sedlo 1434 m

Náš autobus v sedle, v pozadí ledovec Fannaråken

Radostné tváře účastníků s pivem Starobrno po ukončení přechodu

Nejvyšší norský vrchol Galdhopingen v září 2003

Norská momentka ze září 2003

autor: Jan Pala - palič