Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Po první části v Prokletije (KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro – slunce, mlha, déšť a laviny) a druhé zastávce v Březnová Blelasica v rámci Kama Snow Camp 2010 plná mlhy a deště jsme přejeli do pohoří Komovi. Tam jsme chtěli na Kom Vasojevicki (2460 m), což se nám díky mlze, dešti a velkému lavinovému nebezpečí nepodařilo.

V sedle 1575 m jsme si vytvořili takovýto kuchyňský kout

Přehled výsledků:

• zatím nic… není zpracováno, takže jenom přehled kde a jak jsme byli
• 20.-22. 3. Prokletije – výsledky KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro – slunce, mlha, déšť a laviny
• 23. 3. Bjelasica – Březnová Blelasica v rámci Kama Snow Camp 2010 plná mlhy a deště
• 24. 3. Komovi
• 25. – 27. 3. Durmitor a vrcholy jako Bandijerna (2409 m)

Vchod do našeho velkého záhrabu ve výšce 1575 m

Kom Vasojevicki v krásném zimním počasí – Going to Kom Vasojevicki from Katun Stavna, náš výstup v mlze a dešti skončil mezi prvními skalami přibližně v půlce výšky svahu.

Přes déšť a mlhu byla teplota poměrně vysoká, takže se začaly odkládat svršky

Autem jsme přijeli navečer do sedla 1575 m, uvařili večeři a část lidí se uložila ke spánku. S Rudou se nám ještě spát nechtělo, a tak jsme do jedenácti hodin večer kopali velký záhrab pro všechny účastníky výletu. Vylepšili jsme ho o moderní sněhové sedačky.

Na vrcholku kolem 1800 metrů, zrovna bylo něco vidět

Ráno lehce pršelo a bylo hodně mlhavo. Moje motivace byla nulová, ale nadšenci byli ve svém nadšení natolik přesvědčiví, že jsem s nimi také vyrazil. Bylo jasné, že daleké panoramatické výhledy dnes určitě nebudou, spíše bude problém vůbec najít cestu. Několikakilometrový pohyb po rovině vystřídal výstup na malý vrchol kolem 1800 m nad mořem. Z něj se potom v mlze, která by se dala krájet ještě více než předtím, pokračovalo ke Kom Vasojevicki (2460 m). Viditelnost byla opravdu zanedbatelná, a tak jsme nedaleko hrany skal začali jak na lyžích tak pěšky stoupat vzhůru. Sklon svahu utěšeně narostl, a přes odpor Ropáka a Jendy ostatní usoudili, že vzhledem k neznalosti podmínek výše a s nepříliš vhodným podkladem ve svahu se sklonem přes 40 stupňů je lepší se otočit.

Ruda dojíždí na cestu při závěrečném sjezdu ze sedla do údolí

Otočili jsme se a celkem rychle se přesunuli zpátky k autu. Nasáčkovali jsme se do něj a přejeli do Kolašinu. Nakoupili jsme nějaké mapy, nacpali se, a pokračovali do Žabljaku k poslední, a zároveň nejlepší, části výletu.

Ropák skočil bravůrně, jen ten dopad úplně neustál

Fotek z Komovi moc není, protože skoro pořád pršelo, a mě se nechtělo vytahovat foťák… naštěstí v Durmitoru vyšlo počasí parádně, takže jsme se pěkně opálili a měli fantastické výhledy.

Ropákův dopad – sníh byl měkký

Jenda sjíždí bokem

Silnice ze sedla dolů do Kolašinu, přes tento most jsme opravdu nejeli

autor: Jan Pala - palič