Ve dnech 2. až 7. února jsem byl jako vedoucí na zimním výletu CK Alpina pod názvem Slovinsko – Julské Alpy v zimě. Povětrnostní a sněhové podmínky freeridu moc nepřály, a tak se muselo jezdit víceméně jen po sjezdovkách. Pro srovnání, jak to vypadá, když je tam slunečno Březnová sobota na lyžích ve Slovinsku. Vzhledem k proměnlivým sněhovým podmínkám jsem dokonale využil lyže Movement Iki s vázáním Diamir Eagle.
Přehled sjezdovek ve středisku Kobla
Při úterním večerním odjezdu z Prahy se ukázaly menší komplikace s pěticí účastníků, kteří čekali na Opatově na Alpina bus, jenž byl dávno v Brně. Tři jsem odvezl já, zbylá dvojice si zajistila vlastní dopravu. Z Brna se díky tomu vyjíždělo s půlhodinovým zpožděním oproti původnímu rozpisu. K Bohinjskému jezeru jsme dorazili někdy před devátou hodinou ráno, vybalili se na ubytování a vzápětí zjistili, že kvůli hodně silnému větru nejezdí ani kabinková lanovka na Vogel, natožpak nějaký vlek nahoře.
Horní stanice první sedačky ve středisku Kobla
Místo Vogelu jsme tak první den zamířili do lyžařského střediska Kobla v Bohinjské Bistrici. Ve středisku je několik pěkných sjezdovek obsluhovaných sedačkovými a kotvovými vleky. Vzhledem k malému množství lidí nejezdily bohužel všechny lanovky. Některé z nich byly průběžně zapínány a vypínány. Bohužel, nejvyšší lanovka do 1479 metrů nebyla puštěna vůbec.
Sice to bylo ZAPRTO, ale poježdění bylo parádní
Výhled přes kotvový vlek k Triglavu
Přes údolí bylo vidět, že v Julských Alpách je kolem Triglavu úplně jasno, i když asi poněkud větrno. Na Koble byla většina sjezdovek upravována, pouze pruhe vedle jedné z nich a jeden oficiálně uzavřený průsek byly ponechány bez úpravy. V průseku se jezdilo výborně, a sjel jsem si ho snad desetkrát.
Takto vypadala sjezdovka, která byla ZAPRTA
Slovinský telemarkový reprezentant při průjezdu brankou
Na červené sjezdovce vedle kotvového vleku trénovali místní žáci a žákyně něco mezi obřím slalomem a SuperG. Mezi nimi jezdil v brankách bravůrně i slovinský reprezentant v telemarkovém lyžování. Večer bylo promítání ze skialpinismu na Kamčatce.
Podvečerní výhled na Julské Alpy z Kobly
Ve čtvrtek 4. února jsme vyrazili do lyžařského střediska Vogel. Vyjeli jsme kabinkou ke Ski hotelu do výšky 1535 metrů, kde pekelně foukalo. V horních partiíích střediska přibyla k silnému větru ještě hustá mlha. Počasí bylo tudíž nepříjemně neobvyklé, a tak byl provoz střediska omezen na dlouhou čtyřsedačku a jeden kotvový vlek. Dvojsedačka Zadnji Vogel bohužel nejela.
Převýšení při výjezdu kabinkou je impozantní
Tělocvikáři z Plzně
Brousili jsme tak celé dopoledne sjezdovky s puštěnými vleky než jsem se pozeptal, kdo by jel se mnou přes Zadnji Vogel a Žagarjev graben k dolní stanici kabinky.
Na čtyřsedačku byly chvílemi i takto nechutně dlouhé fronty
V pětici jsme tak najeli na zavřenou sjezdovku Zadnji Vogel a pustili se dolů. Sjezdovka byla výborně upravená, pouze úplně nahoře rolba trochu vytahala na povrch nějaké kamení (následně ho místní zaměstnanci odstranili). Nad dolní stanicí dvojsedačky jsme odbočili na sjezdovku číslo 14 Žagarjev graben, kde byly patrné nějaké předchozí stopy.
Výhled od horní stanice kotvy přes Ski hotel na Julské Alpy
Přehled vleků a sjezdovek na Vogelu
V pětikilometrovém sjezdu se střídaly pozvolné úseky s prudkými svahy a nějakým tím freeridem. Po dojezdu k dolní stanici kabinky nám zbývalo asi 10 minut k výjezdu nahoru, takže načasování bylo ideální. Němělo to chybu, a tak jsme zůstali jezdit tady.
Zavřený Žagarjev graben
Když se drsňáci dostali do hlubokého sněhu, jezdili hlava nehlava,
strom nestrom
V dalších sjezdech s účastníci různě prostřídali. Hned nahoře jsem zkusil najet do freeridu, ale bohužel kvůli menšímu množství sněhu se jednalo spíše o probíjení se kosodřevinou než o plnohodnotný sjezd. V dolní partii v lese vypadalo pěkně potoční koryto namísto objezdu naokolo. První pohled byl slibný, po nájezdu se to ukázalo jako omyl, kdy byl sníh bez podkladu, navíc odbroušeno 2–3 předchozími snowboardisty, takže to bylo dost nebezpečné pro poškození lyží. Večer byl základní lavinový výcvik a promítání ze skialpinismu na Piku Lenina (7134 m).
Tady se kousek musel dávat pozor na kameny
Během sjezdu přes Žagarjev graben byly takovéto výhledy na
Bohinjské jezero
V pátek 5. února jsme opět zamířili na Vogel. Počasí bylo horší než včera (do výšky asi 900 metrů pršelo), a tak po pár jízdách na sjezdovkách a dvou naokolo dolů jsem ztratil motivaci a šel si číst knížku. Následně jsme sjeli dolů a na lyžích se přesunuli do místa ubytování.
Výhled na Bohinjské jezero od horní stanice kabinky
Pěkné provedení oblouku v hlubokém sněhu
Olda jede a stíhá přitom zdravit diváky
Tak to nebylo zdravení diváků, ale příprava na pád
Po rozchození deprese z počasí jsme počkali na bus a vyrazili do Aquaparku v Bohinjské Bistrici. Kombinace vstupenky za Aquapark a saunu nebyla nejlevnější, ale sauna stála za to. Na výběr byla finská, turecká a infračervená sauna. Bohužel, chladit se dalo jenom sprchou a následným pobytem venku v atriu v prvním patře. V bazénku v sauně byla totiž teplota vody přes 20 stupňů.
V dolní části sjezdu popadala na sjezdovku řada
sněhových splazů
Přes navalený sníh se dalo částečně skákat
Za deště jsme se navečer vrátili do místa ubytování. Promítání bylo tentokrát ze skialpinismu v Íránu. V tu chvíli začalo sněžit a přes noc napadlo v horních partiích 30 a více centimetrů sněhu! V sobotu ráno jsme tak natěšení vyrazili na Vogel.
A je tu další dlouhý sjezd
Tereza poprvé v hlubokém sněhu na Vogelu
Počasí nahoře nezklamalo – silný vítr a mlha, což nám vůbece nevadilo, neboť sjezdovka Zadnji Vogel a Žagarjev graben nebyla kromě krátkého mírného úseku nijak upravována. Čekalo nás tak celodenní ježdění v různě hlubokém sněhu. Byla to naprostá bomba a paráda!
Toto není jeden ze způsobů jištění pomocí lyží, ale
následek pádu
Filip v přeskakovaném oblouku
Buď relaxuje nebo se válí po pádu
Mnozí si reálně vyzkoušeli, jaké je to jezdit v těžknoucím hlubokém sněhu, který byl každou další jízdou více a více rozježděn. Za začátku byla vidět řada zajímavých kreací při snaze zabránit pádům, což se většinou nedařilo. Se stoupající vyježděností pádů bohužel valem ubývalo, ale naštěstí nezmizely úplně. V dolní části Žagarjev graben byla řada čerstvých sněhových splazů a malých lavinek, které šly přes sjezdovku a cestu.
Olda se do toho při sjezdu opřel naplno
Pěkné provedení oblouku v hlubokém rozježděném sněhu
Po skončení lyžování jsme se sbalili a odjeli do Ljubjani. Na prohlídku města nebo posezení v restauraci bylo necelé půl druhé hodiny, což prohlídková skupina ve velmi rychlém tempu v pohodě zvládla.
Ukázkové provedení pádu vpřed přes lyže
Další fáze pádu vypadala stále pěkně
Zvonec sice nezazvonil, ale pádu byl stejně konec
Závěr:
Přes nepříznivé povětrnostní podmínky, které neumožnily plnohodnotný provoz všech vleků v obou lyžařských střediscích si většina zalyžovala a zasnowboardovala výborně. Část se dostatečně vyjezdila i ve volném terénu, i když hlavní freeridová zóna zůstala díky menšímu množství sněhu a vysoké hustotě trčící kosodřeviny nevyužita. Za sebe můžu doufat, že v půlce března budou tři metry sněhu a slunečno.
Ptačí výtvarný výtvor ve večerním centru Ljubljani
