Ve dnech 20. února až 1. března 2009 se uskutečnil další KAMA SNOW CAMP v pohořích Bosny a Hercegoviny podpořený firmou KAMA. Do původně zamýšleného pohoří Maglič jsme se nedostali kvůli množství nového sněhu a velkému lavinovému nebezpečí. Navštívili jsme pohoří Bjelašnica, Visočica a Treskavica. První kompletní komentář je tady.

Kalim v pohoří Bjelašnica

Všechny informace k výletu jsou uvedeny na: KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina – přehled výsledků

Loni, když se rozmýšlelo kam v nadcházející skialpinistické sezóně zavítat mezi
návrhy zvítězil nápad podívat se do Bosny a Hercegoviny. Z plánovaného počtu nás jede téměř jen jedna třetina, kdy ostatní odpadají kvůli nemoci a nebo pro strach z možné zimy, kdy možnost rozjezdit se po olympijských sjezdových tratí v Jahorině a Bjelašnici měla zpestřit jinak plánovaný výlet pod stany. Nakonec jsme v rámci pozdějšího příjezdu využili ubytování v Bjelašnici celé 3 noci, kde v celku levné ubytování v nově vybaveném apartmánu s velkoprostorovou LCD (plazmovou LG) obrazovkou předčilo naše představy o ubytování – tudíž bylo zavrženo aspoň po dobu pobytu v Bjelašnici spaní pod stany.

Meteostanice na vrcholu Bjelašnica (2067 m)

Po příjezdu a ubytování jsme všichni nasadili pásy na lyže a v rámci tréninku si
vyběhli sjezdovou trať za svitu měsíce a světel projíždějících rolb upravujících
svah. Zatímco ostatní si to vyběhli až k horní stanici vleku, Kalim si dal za cíl chatu na svahu a Brudeři zase místo, odkud už jim jejich úzké pásy dovolovaly jen kroky směrem dolů ze svahu. Večer byl ukončen sledováním „Bernarda“ a agentem 007, přičemž příběhy Bernarda sledované další večer a dlouho dopředu vyhlížené měli největší úspěch.

Bylo krásně, omrzliny jsme si užili den předem

V neděli jsme se vytáhli lanovkou do „půlky“ kopce a když jsme zjistili, že lístek
pro jednu jízdu je jen na lanovku, tak jsme si vyšlápli na pásech až k vrcholové
meteorologické stanici. Na vrcholu je místnost určená návštěvníkům, která se nám velmi zalíbila a tak jsme ji v následujících 2 dnech ještě často navštívili. Po
krátké domluvě s jedním z místních přijímáme i kvůli počasí, kdy není nic pro mlhu a silný vítr nic vidět, jeho nabídku na zavedení na další vrchol a tak se dostává na pořad první pochodové cvičení. To probíhá za stálého větru a dohlednosti pár metrů.

Olympijské lyžařské středisko Bjelašnica

Cestou nám „blednou“ už tak bledé tváře a částečně omrzávají části tváři a nosy. Na vrcholu v mlze byla vidět jen mohyla, tak to otáčíme a upalujeme zpět na meteorologickou stanici, přičemž Honza z Ádru musí jít bez pásů, neboť lepidlo na jeho pásech vypovědělo službu. Sjíždíme k místu ubytování a po krátké návštěvě restaurace u sjezdovky, kde si vychutnáváme horké svařené víno a vynikající Travnički sir uzavíráme den opět sledováním Bernarda a jakési komedie.

Palič v lese vedle sjezdovky

Pondělní ráno nás překvapí krásným počasím a tak vyrážíme opět na zmíněnou
meteorologickou stanici, kde místnímu členovi horské služby slibujeme brzký návrat do hodiny, přičemž si vychutnáváme výborný sjezd z vrcholu a rozhlížíme po okolních kopcích, kde a jak se vyřádit. Dáváme další sjezdík z blízkého vršku lesním průsmykem a ještě jeden (někteří stejnou trasou, jiní bočním úzkým průsmykem).

Hodnocení jednoho ze sjezdů z vrcholu Bjelašnica

Zpáteční cestou vynecháváme vrchol s meteo. stanicí tudíž se nás ani po 4 hodinách člen horské služby nedočká a sjíždíme sedlem k restauraci kde zasedáme již k vyzkoušenému vínu a sýru. Večer pokazila jen absence Bernarda, který ten den v televizním programu chyběl.

Vedle hodnotící zastávky byla pěkná cedule

Úterý začalo sbalením veškerých věcí, uložení do automobilů a dopoledním ježdění na vlecích, kdy jsme si jízdu dolů zpestřovali jízdou lesem a mimo vyznačené trasy.

Pozor miny!

Poslední jízdou jsme se vytáhli na nejvyšší místo a opět vyšlápli k meteostanici. Sjíždíme parádní sjezdík k den předtím navštívené chatě a sedlem k nástupnímu místu lanovky. Sedáme do vozidel a vyrážíme do druhého pohoří Visočica. Cestou se zastavujeme u turistické chaty Treskavica, ale cena téměř dvojnásobná za nocleh v porovnání za ubytování v apartnámu nás žene dál do vesnice.

Ranní probuzení v pohoří Visočica

Nacházíme místo odkud nákladní auta svážející dřevo nasazují řetězy na pneumatiky a parkujeme. V místě zaparkování stojí „venkovní“ posezení, které využíváme na následující 2 noci jako útočiště pro 2 stany. Chlapíci vezoucí se v VW Multivanu zbaběle přespávají ve vozidle.

Jdou lesem jdou znavení a vysušení

Středeční ráno začíná pošmourně a tak se vydáváme po lyžařské stopě směrem do kopců. Nástup je srovnatelný jak s nástupem ze Žiarské doliny na Žiarskou chatu v Roháčích – neboli 6 km do s mírným převýšením. Teprve později začíná stopa výrazněji stoupat, bohužel se ale kazí počasí, tak to otáčíme a sjíždíme níž, odkud je už v celku dobrá viditelnost. Zde se trhá Kalim s Honzou z Ostravy a sjíždí dolů do ůdolí, zatímco ostatní si vyšlápnou kopeček, přičemž Ropák s Honzou z Adru si vyběhnout až na vrchol. Sjezdík i když krátký nemá chybu a zpříjemňuje tak den.

Ruda v pohoří Visočica, vzadu pohoří Treskavica

Ve čtvrtek se budíme do –15 C, zato však do slunečného dne, kdy sušíme spacáky, balíme věci do auta a kocháme se výhledy přičemž dlouho otálíme s výstupem. Kvůli pozdějšímu výstupu se nám nabaluje na pásy mokrý sníh a tak cesta lesem je opravdu zážitek. Dlouho se zdržujeme focením okolních kopců a sjezdů Libora s Pavlem, načež sjíždíme parádním sjezdem a šlapeme na hřeben.

Traverz ukloněného svahu v podání Hanyse

Po hřebeni se přesouváme až na místo odkud se dá sjet a tak vyrážíme zpět do údolí. Sjíždíme až k potoku, přičemž cesta je o několik výškových metrů za potokem. Bez pásů podnikáme pochodové cvičení a sjíždíme dolů k autům.

Za Rudou se skrývá vrchol Vito (1960 m)

Rychle se sbalíme a vyrážíme směr Treskavica – Trnovo. Cestou kupujeme sýr, který pak v restauraci v Trnovu všichni společně sníme. Domlouváme si spaní na další noc v chatě a utrmácení bereme kromě 3 z nás, jenž zůstávají v Multivanu zavděk ubytování v penzionu poblíž Trnova, když spát jdeme okolo 01:00

Tak kam dále? Vzadu hřeben Bjelašicy

V pátek přibíráme u policejní stanice našeho průvodce, který nás zavede na chatu v dolině (SUSTAVAC). Na chatu dorážíme před polednem, tak po ubytování vyrážíme k jezerům. Je děsné horko, tak se nám lepí mokrý sníh na pásy, čehož někteří využijí, že pásy sundají a dál jdou bez pásů.

Mladý bruder pod vrcholem, v pozadí Treskavica

Výstup k jezerům nám trvá kvůli mokrému těžkému sněhu déle, než čekáme, někteří jdou ještě dál, my ostatní tak dáváme jen jeden sjezd z kopce nad jezerem a vyrážíme zpět na chatu. Sjezd lesem v mokrém sněhu má své kouzlo a tak dole u chaty probíráme kam koho větvička pleskla. To už nás ale čeká vynikající polévka, přičemž je možno si několikrát přidat, čehož všichni s radostí využíváme a po sjezení posledních zásob si cpeme nabídnutými lahůdkami od našeho průvodce břicha. Večer ukončujeme ulehnutím na postele jen ve vložkách do spacáku v téměř přetopeném podkroví.

Mladý bruder v plné rychlosti – Visočica

Sobota začíná sbalením věcí a odchodem k jezerům. Opět je bohužel horko, tak se zase lepí sníh na pásy. Vyšlápneme si to až na kopec…. Přičemž Kalim s Honzou z Ostravy sjíždí po výstupové stopě k jezerům zatímco Brudeři s Paličem si vybrali parádní sjezd ze sedla.

Ruda skáče – Visočica

Ostatní ještě pokračují na přilehlý vrchol a sjíždí po naší stopě. Po dojezdu na chatu jsme zjistili, že za naším průvodcem došli jeho kamarádi z PSD (PLANINSKO SPORTSKO DRUŽSTVO) TRNOVO a tak samosebou nepohrdneme nabízenému špeku, slanině, klobáse, feferonkám, okurkám, čaji, víně, pivu, Loze, Rakiji. Někteří z nás dostanou dokonce i přezdívky od místních

Za Paličem vrchol Vito (1960 m) – Visočica

Nakonec večírek ukončí společné fotografování před chatou. Cesta do civilizace je zpestřena kabaretním Ropákovým vystoupením, kdy se všichni přihlížející za břicha popadají.

Hřebenovka na Vito (1960 m)

Každopádně výlet vyšel nádherně a s předsevzetím, že vyrazíme na Suskavac i příští rok (od PSD TRNOVO máme slíbené pečené prase) s tím, že navštívíme i pohoří Maglič, se těšíme na další cestu do hor Bosny a Hercegoviny.

Z hřebenovky na Vito výhled k západu

Grupa veselých jedinců na vrcholu Vito (1960 m)

Pleso pod sněhem v pohoří Treskavica

Kalim valí hore kopcom na pásech – Treskavica, na pozadí pohoří Jahorina

Pěkně modelovaný sníh v Treskavici

To jsem já v sedle

Palič v sedle

Fantastické výhledy v pohoří Treskavica

Začátek sjezdu těsně pod sedlem

Zastávka ve sjezdu k výhledům

Sníh a sklon neměl chybu – Treskavica

Kousek v dolní části sjezdu měl ryze cvičný sklon

autor: Jan Koňařík - bruder1