Tak a je to tady – můj první absolvovaný poloviční ironman! Kdyby mi ještě před rokem někdo řekl, že zkusím polovičního Ironmana, jen bych se pousmála a poklepala si na čelo, že se asi zbláznil. Uplavat 1,9 km, pak ujet 90 km na kole a nakonec uběhnout 21 km, a ještě to zvládnout v nějakém časovém limitu mi připadalo jako z nějakého jiného vesmíru.
Na kokle větrnou Pálavou
Vždycky jsem s úctou obdivovala každého, kdo úspěšně absolvoval. Loni v létě však přišel tak trochu nečekaný impulz v podobě Xterry na Melechově u Ledče nad Sázavou. Tento závod zrovna nepatří už mezi ty nejkratší a nenáročné. A tady se začala rodit dóóóst odvážná myšlenka zkusit něco ještě delšího, která v zimě pomalu dozrála, že to bude asi nejspíš nějaký půlironman. Navíc, proč bych to nezkusila, když to zvládli Superchlapi v reality šou na Primě?
Při cykldojezdu jsem byla ještě vysmátá
Pak už zbývalo jen vybrat vhodný závod. No, rozhodně by měl být raději rovinatější, takže místní kopcovitý Pilman nepřicházel v úvahu. Velké oči ve své slabé chvilce odvážnosti padly na PálavaRace 2018. Příprava proběhla, co mi dovolilo naše rodinné „Juřičkovic pojízdné peklo“, takže něco ve stylu královna koloběžka. Naplaváno spíš málo, jakžtakž najezděno něco na kole a naběháno nenaběháno.
S úsměvem do cyklo depa, přezout se a vyrazit na
běžeckou část
První červencovou sobotu na start
Den pravdy nemilosrdně přišel, 7.7. 2018 v poledne v tom okamžení jako multimatka tří dětí, ještě kojící, už se čtyřmi křížky na krku stojím v Pavlově v humorném neoprenovém oblečku na břehu mírně se zelenající Dolní Novomlýnské nádrže, za zády silueta Pálavy se zříceninou Děvičky a lehce nervózně čekám na start. Celá událost má pro mě nezvyklou atmosféru, dostáváme požehnání od místního pana faráře, pořadatelé nám nechávají zahrát státní hymnu a pak už padá startovní výstřel.
Plavu raději volně, abych to vydržela celé v klidu bez úhony. Tak půl na půl střídám prsa a mou kraulo-čubičku. Fouká poměrně silný vítr, takže skrz vlny není téměř vidět na bóje. Nezbývá, než jen věřit, že ti přede mnou plavou správným směrem. Při výlezu z vody po 48 minutách jsem se sebou celkem spokojená, a ani nejsem poslední, ještě je za mnou asi patnáct závodníků. Utíkám shodit do depa neoprén a hurá na kolo.
Běh po asfaltu..
Na silničním kole s větrem i proti němu
Čeká mě třikrát 30 km Pavlov-Lednice-Pavlov. Stoupání na rozjezd hned ve vesnici je pěkně vypečené a kopec v Milovickém lese taky není úplně zadarmo! Jinak to ale sviští, že se nestačím divit, po obrátce v Lednici však zjišťuju proč. Cesta zpátky se mění na boj s větrem. Přesto se mi kolo líbí a po třech hodinách a jedenácti minutách přijíždím do depa a vyrážím na běh.
PálavaRace 2018
Pekelný běh na nekvalitním asfaltu
Vidina tří obrátkových okruhů po hrázi na nekvalitním rozpáleném asfaltu s uvolňujícími se valouny, za nepolevujícího větru a vedra na přímém slunci a bez jediného stínu není zrovna nejpříjemnější. Přichází pro mě nejnáročnější část závodu. Únava už je znát. Na občerstvovačce spolknu půlku banánu, zapiju to jonťákem a těžkým krokem se snažím aspoň o výklusové tempo. Je to boj a prvních sedm kiláčků je nekonečných, po každém občerstvení přecházím aspoň na chvíli do samotné chůze a musím se hóóódně přesvědčovat, abych se zase rozeběhla, nebo spíš rozploužila. Takových trpitelů je nás tam ale docela dost.
Na této silničce jsem odjela větrných devadesát kilometrů
Ve třetím kole mě dobíhá soupeřka Jana a posledních šest kilometrů mlčky a útrpně běžíme spolu až téměř do cíle, kde je o trochu rychlejší. Její společnost mě však trochu psychicky vzpružila, za což jí děkuju, a dotáhla mě tak určitě o trochu dřív k dlouho očekávanému cíli. Ještě se mi podařilo zafinišovat a pár metrů před bránou předběhnout jednoho soupeře.
V cíli se mísí obrovská únava, úleva, že už mám ten nepříjemný koncový půlmaraton za sebou. Žaludek mám po všem, co jsem za ten den splácala na všech občerstvovačkách, tak trochu na vodě, do očí se mi derou slzičky štěstí a sotva lapám po dechu.
Jsem štastná, že jsem se k něčemu takovému odvážila! Jsem šťastná, že se mi ten malý sen podařilo uskutečnit! Jsem šťastná, že jsem závod dokončila, a to bez jakékoliv újmy nebo zranění! I když nevím, jestli něco takového ještě někdy zopakuji, rozhodně to byla pro mě zajímavá zkušenost! Prostě to stálo za to! Děkuji všem, kteří mi umožnili tohle všechno zažít.
V cíli
A jen malé shrnutí k závodu. PálavaRace je součástí Českého poháru v dlouhém triatlonu, nechybí tedy na startu české triatlonové ikony. Letos se účastnili například nestárnoucí Petr Vabroušek, famózní Karel Zadák, Petr Soukup či Helena Kotopulu. Celkem se do vod Nových Mlýnů vrhlo 168 závodníků, z toho 22 žen. Třináct účastníků nedokončilo, mimochodem jen samí chlapi. Můj cílový čas 6h 34min 46 s stačil na páté místo v kategorii. Není to sice nic světoborného, ale dlouhému triatonu se jednak systematicky nevěnuji. Zároveň pro mě bylo důležitější dokončit bez úhony a zvládnout to v časovém limitu, což se i navzdory poměrně nepříznivým podmínkám – vítr a vedro – povedlo!
