Ve dnech 10. až 17. září 2017 se v Jizerských horách na české i polské straně uskutečnila závěrečná třetí část druhého ročníku Kurzu horské medicíny pro lékaře a záchranáře. Dvaceti účastníkům a mezinárodnímu lektorskému týmu nepřálo úplně počasí, když zažily vše s výjimkou sněžení. Všichni účastníci byli nadšeni, což uvádí i krátký rozhovor.
Zatímco účastníci lezli na Vodní bráně, vodní záchranáři byli
připraveni se svým programem
Účastníci se celou dobu aktivně věnovali programu kurzu, zopakovali nebo
zlepšili si možné činnosti při záchraně v obtížně přístupném
terénu. Toto potom zúročili při půldenním cvičení, které jeden
z figurantů okomentoval: „Být pacientem pro takto sehrané
skupiny kolemjdoucích je radost. A to i přesto, že dost pršelo.
Jednotlivé skupiny musely prokázat svojí schopnost improvizace s minimem
pomůcek. Potřeba byla také dostatečná fyzická zdatnost k vyproštění
postiženého ze stromu, skalního a strmého lesního terénu.
Jako figurant jsem měl mnohočetná zranění. Kurzisti ale měli omezené
fixační pomůcky, se kterými si měli sami poradit a fixaci zaimprovizovat.
Každá skupina to udělala jinak a všichni docela dobře. Šlo o propojení
vhodné fixace, transportu a použití selského rozumu.“
Účastníci Kurzu horské medicíny na ferratě Vodní brána
u Semil
Kurz horské medicíny z pohledu účastníka
Místo přehledu jednotlivých aktivit z letní části Kurzu horské
medicíny v oblasti Jizerky, na LZS v Liberci a na ferratě Vodní brána
u Semil bylo položeno pár otázek týkajjících se KHM jenomu
z účastníků – MUDr. Davidu Halatovi. Davide, co tě vedlo
k účasti na KHM?
„Člověk se často ve svém volném čase pohybuje v horách a jako
lékař vidí, že na možné nemoci nebo úrazy v horách není tak úplně
dobře odborně připravený. Prostředí hor vyžaduje odlišný odborný
přístup. A taky jsem doufal v setkání s inspirativními lidmi, což se
plně splnilo.“
Jaké jsi měl zkušenosti v oblasti horské medicíny před svou
účastí na KHM?
„Kromě života a lékařské praxe v našich malých horách na
Valašsku jen takové, jako běžný návštěvník hor. Pominu-li letité
členství ve Společnosti horské medicíny a účast na tradičních
Pelikánových seminářích.“
Vrtulník jde na přistání
Která část se ti líbila nejvíce?
„Kromě večírku se super partou lidí, které hory tak nějak
přirozeně generují? V zimě určitě skialpová výuka a záchrana
zasypaných z horskou službou reálně simulovaného lavinového pole.
Cvičení na vrtulníkové základně v Bad Tölz a následně naživo
v září u Semil muselo zaujmout každého. Dny s horskými vůdci byly
plné srandy a mnoha nejen uzlovacích užitečných rad.“
Spouštění záchranáře na via ferratu Vodní brána
Co tě nejvíce zaujalo z hlediska tvých zájmů na KHM? Která
část ti podle tebe pomůže v blízké či vzdálenější
budoucnosti?
„Z pohledu každodenní lékařské praxe zcela určitě hypotermie a
omrzliny, které v klasické medicíně často stojí na pokraji zájmu a
často nejsou správně řešeny. Celá zimní část byla velkou inspirací
k častější návštěvě zimních hor. Z letní části pak zcela určitě
expediční medicína, problematika vysokohorské nemoci.“
Nacvaknout a poletíme
Byly praktická cvičení z praxe?
„Hrané medicínské situace v rámci celého kurzu se výrazně
blížily reálným situacím a mnohdy nás donutily výrazně zapojit své
znalosti a schopnosti improvizace. V září na Jizerce počasí ještě
náročnost těchto situací zvýraznilo. Organizátorům za jejich zvládnutí
patří velká poklona.“
Po příletu na travnatou plochu je potřeba figuranta ještě vyprostit
ze sítě
Který ze zahraničních lektorů a jeho prezentace se ti líbily
nejvíce a proč?
„Zahraniční lektoři jsou velkým zpestřením kurzu. Často prezentují
naprosto rozdílný a pro nás nezvyklý pohled na věc, někdy až proti našim
zažitým základním představám. Ze všech je potřeba určitě zmínit
Emmanuela Cauchy, legendu horské medicíny. Zimní kurz oživil věčným
humorem Lorenzo Introzzi. Dámská část osazenstva by určitě zmínila
charisma Jean-Marc Bertranda.“
Přes vodu bylo možné se nechat přetáhnout nebo částečně
přeručkovat
Jak probíhaly večírky? Studijně či relaxačně?
„No, nebyla to vůbec žádná sranda. Program byl samozřejmě odborně a
fyzicky velice náročný. Začínalo se v brzkých ranních hodinách a
končilo často až kolem půlnoci bez ohledu na charakter počasí. Poté mělo
následovat ještě samostudium odborných textů nebo trénink uzlovacích
technik. Instruktoři byli velice přísní a horští vůdci vyžadovali
extrémní disciplínu. Vedoucí kurzu Kristína Höschlová trvala u všech
účastníků na aktivním přístupu a naprosté dochvilnost. Často se mezi
přednáškami a workshopy běhalo, aby se člověk náhodou neopozdil. Výuka
byla v angličtině a dovolit si nevědět nějaké slovíčko moc nešlo.
O odborných znalostech se nediskutovalo vůbec. Medicínská doporučení a
protokoly byly tvrdě požadovány. Na nějaké lelkování a posedávání po
hospodách pak zcela jednoznačně ani nezbyl tak nějak čas. Pravdou však je,
že na obou chatách, jak v zimě na Dvoračkách, tak v září na Staré
pile ke konci kurzu došly zásoby jak piva, tak většiny
alkoholu…“
Nacvaknuto k traverzu přes vodu – a jedeme
Co bylo součástí závěrečné zkoušky?
„Test, který kromě odborných znalostí testoval též psychickou
odolnost účastníků v brzkých ranních hodinách po náročném nočním
programu. Následovala teoretická ústní zkouška mezinárodní zkušební
komise. Zakončením pak byla praktická zkouška spočívající v řešení
vzorové situace.“
S úsměvem nad řekou Jizerou
Splnil KHM tvá očekávání?
„Jednoznačně. Pominu-li všechna odborná témata, už jen dva a půl
týdne s úžasnými lidmi bylo super.“
Družná diskuze hlavní organizátorky s doktorem Cauchym
Závěrečná minikonference zabývající se kontroverzními tématy
současné horské medicíny
Nechyběla hypotermie a omrzliny
Stará pila v Jizerských horách
Podrobné seznámení se s vrtulníkem DSA, foto: David Halata
Navádění vrtulníku DSA na Vodní bráně u Semil, foto:
David Halata
Účastníci Kurzu horské medicíny na ferratě Vodní brána
u Semil
Pěvecké výkony horských vůdců UIAGM, foto: David Halata
Kristina Höschlová tradičně excelovala na housle, foto:
David Halata
Emmanuel Cauchy při vyhlašování výsledků závěrečných zkoušek,
foto: David Halata
Diplomy pro úspěšné absolventy druhého ročníku Mezinárodního kurzu
hoské medicíny, foto: David Halata
