Když Vám kamarádi řeknou, že se bude zapíjet narození dvojčat v Liptovském Mikuláši, následně posunou odjezd z pátku odpoledne na sobotu, co uděláte? Vzpomenete si, kde jste byli minulý týden (Skialpinistický kurz s Hedvábnou stezkou v Západních Tatrách – slunce, mráz a kosovka). První únorový víkend jsme tak byli opět v Žiarské dolině.
Zkratka okolo chat – po jehličí (CLICK TO ENLARGE)
Obvoláte samosebou kamarády skialpinisty, aby bylo možné spojit to, co Vás baví spolu s oslavou. Takže v sobotu v 03:45 vyjíždíte z Valmezu, v Rožnově pod Radhoštěm zavoláte na smluveném místě, kde dotyčný je a po zjištění, že si spletl sobotu s nedělí a to samé namluvil ještě jednomu ze zúčastněných, nakonec vyrážíte ve třech místo pěti.
Asfaltka na pásech (CLICK TO ENLARGE)
Na parkoviště v ústí Žiarské doliny jsme tedy dorazili okolo 06:30 ve složení: Mira z Kelča, Bruder starší a Bruder mladší. Cestou na chatu jsem se snažil vysvětlit, že opravdu minulý týden tu byl sníh a přesvědčoval jsem jak druhy ve zbrani, tak sebe, že určitě ještě něco muselo zůstat.
Výstup nad kosovku – přes kosovku to na pásech tentokráte nešlo
(CLICK TO ENLARGE)
Před týdnem se dalo (někteří, tak skutečně provedli) téměř sjet celou cestu z chaty na parkovišě na lyžích, no výstup na pásech tuto sobotu byl o dost zajímavější – menší úseky bez sněhu se prošly ještě na lyžích, ale u těch větších šly už lyže na batoh.
Tak z tam toho kopce – Baranec – se taky lyžuje, když je sníh
(CLICK TO ENLARGE)
Na chatě jsme posnídali polévku a malinovku a vyrazili do Smutného sedla, že následně se uvidí. Nad terasou nás začal doprovázet sílící vítr, který ještě zesiloval. Ze sedla jsme se vydali trochu stranou a sjeli si parádní sjezdík, vydupali zpátky do sedla, zahřáli se čajem a sjeli, že se vydáme třeba na některou z Troch kop.
Pohled ze Smutného sedla (CLICK TO ENLARGE)
Jelikož se pokazilo počasí – navalily se mraky, tak jsme při výstupu to raději otočili a sjeli k chatě, Sjezd připomínal spíše „Aprílovou“ lyžovačku (tj.- s klesající nadmořskou výškou čím dál mokřejší sníh), však taky teploměr na chatě ukazoval plus 4 stupně. Od chaty jsme raději s bratrem lyže nesli na zádech. Mira zvolil zrychlený přesun občas na lyžích, občas pěšky a byl tak o 20 – 25 minut u auta dříve. Nejspíš proto, že se chtěl pustit do od ženy napečené bábovky. Však i na nás něco zbylo – je to opravdový kamarád.
Dva na vrcholu (CLICK TO ENLARGE)
Výlet se tedy na ty podmínky, co byly, celkem vydařil, snad jen toho sněhu by přeci jenom mohlo letos více připadnout. Prozatím je to spíše bída s nouzí.
Příprava na sjezd (CLICK TO ENLARGE)
Při cestě zpět mě už jen Mira s mladším bruderem vyklopili v restauraci v Liptovském Mikuláši, kde jsem počkal na zbytek zapíjejích. A jak dopadlo zapíjení dvojčat? Kamarád (svědek na mé svatbě – já svědek na té jeho) to zhodnotil takto: „Jestli budou Radek s Viktoren někdy nemocní – tak si za to můžou sami, my jsme pro to učinili maximum“.
Sjezdovka (CLICK TO ENLARGE)
Libor – mladší bruder – v horní části (CLICK TO
ENLARGE)
Mira z Kelča v horní části (CLICK TO ENLARGE)
Mladší bruder v plné jízdě (CLICK TO ENLARGE)
Ten mladší ve sjezdu (CLICK TO ENLARGE)
Mira ve sjezdu (CLICK TO ENLARGE)
Mira ve sjezdu II (CLICK TO ENLARGE)
Bruder ve větru dole kopcom (CLICK TO ENLARGE)
A lá hop (CLICK TO ENLARGE)
