Předcházející počasí (převážně déšť) nebylo ideální pro návštěvu jediného skialpinistického areálu v České republice, který se náchází v Krušných horách v oblasti kopce Bouřňák (843 m) – Skialp nad Hrobem. Nedalo nám to, a vyrazili jsme na krátké provětrání stoupacích pásů ve čtvrtek 20. prosince 2012. Cesta po dálnici D8 a propletení se skrz Teplice s přejezdem přes právě kolaudovaný most zabralo z Prahy pouhou hodinu.

Dojeli jsem – Skialp nad Hrobem nás vítá

V mlze jako u rybníčka Brčálníku jsme obuli skelety, nalepili pásy a nejprve se cvičně rozdýchali do mírného svahu hned nad parkovištěm s nadějí, že mlha na pár sekund zmizí a my uvidíme Bouřňák v celé jeho kráse. To se bohužel nesplnilo, a tak jsme sjeli zpátky dolů.

Začátek Mikulovské je po černé sjezdovce č. 1

Na rozdýchání jsme si dali jako první výstup Mikulovská (S3-S4) Výstup podél Slalomáku – starý vlek s tím, že v horní části jsme zvolili přímou variantu.

Mikulovská – první zábavnější úsek

Trasa je to výborná a pohodová, přičemž je celá v lese. Mikulovská vede částečně terénním zářezem, střídají se sklony svahu a výstup občas vylepší nějaký ten spadlý strom. Během výstupu je možné díky promělivému terénu vyzkoušet různé způsoby otáčení a stoupání. Jelikož jsem si chtěl protáhnout lýtkové svaly, tak jsem ani nepoužil hrazdičku pod patu vázání k ulehčení výstupu.

Mikulovská vede v dolní části starým listnatým lesem

Nahoře jsme u chaty sundali stoupací pásy a v husté mlze zvolili jako prvn sjezd červenou sjezdovku číslo 6. Projeli jsme snowparkem do dolní části, kde to bylo u jezírka trochu rozbité od rolby. Níže byl sjezd mírný až k dolní stanici vleku ve výšce 643 metrů. Opět jsme nasadili pásy a zpočátku prudce stoupali pod vlekem C a následně v protisměru sjezdové trasy Pivošův pytel sjezd S3-S4. Bylo to dobré a víc než zábavné.

Při stoupání je možné potkat tento uměle vytvořený můstek – odhad byl, že je to pro horská kola

Pásy jsme sundali opět u chaty a dolů to tentokrát vzali po černé sjezdovce číslo 1 k dolním stanicím vleků ve výšce 589 metrů. Vzhledem ke sněhovým podmínkám v okolních lesích to byla pro sjezd ta nejvhodnější varianta.

Pohled z můstku na kolegu, s tím stromovým vylepšením bych to na lyžích nedal, o kole ani nemluvě

Pro třetí výstup jsme zvolili další trasu s označením, Stará (S3-S4), nebo-li Výstup po2ce. Bylo to nejenom kvůli označení nejvyšší obtížností, ale také kvůli tomu, že je tady skialpinistická naučná trasa s informačními tabulemi. Z krajinové hlediska by za dobré viditelnosti byla tato trasa nejlepší, neboť nikde nevede lesem. Jelikož se naše dvojice pohybovala většinou v husté mlze, tak netušíme, co a jak je možné vidět během výstupu z okolní krajiny.

Mikulovská – další padlý strom zapříčinal mírnou variantu výstupové trasy

Pocitově to byl výstup s největším delším sklonem ze všech tří dnes absolvovaných. Dolní část byla po upravené sjezdovce po první tabuli skialpinistické naučné trasy. U ní se uhne vlevo na neupravovanou červenou sjezdovku číslo 2. Sjezdovka je trochu zarostená, což hodně vylepšuje při nižším stavu sněhové pokrývky nejenom výstup, ale hlavně následný sjezd.

Mikulovská – oblouk u břízy

Informačních tabulí skialpinistické naučné trasy mělo být osm, my jsme se však v mlze potkali jenom se čtyřmi z nich. Asi jsme někde v horní části pobloudili. Nahoře jsme došlapali k vysílači a šli nahléednout jak vypadá horní úsek červené sjezdovky číslo 3. Ten se nám nelíbil, a proto jsme se vrátili ke dvojce. Sjezd neměl chybu, a nahoře byl vylepšen o jeden pěkný pád (zbytečně vypnutá nová lyže, zřejmě nedostatečně nastavená vypínací síla v DIN na patě Dynafitu).

Mikulovská – vlevo nebo vpravo?

Výlet na Bouřňák neměl chybu, za krátkou dobu jsme vyzkoušeli tři výstupy a tři sjezdy. Škoda, že kvůli mlze nebylo nic vidět. Je to ideální místo pro pozdně odpolední a večerní popracovní protáhnutí se na skialpinistických lyžích pro ty, co pracují v Praze. Stačí skončit v práci ve čtyři hodiny odpoledne a chvíli po páte hodině už člověk může šlapat na stoupacích pásech některou z tras na Bouřňáku. Mohu vřele doporučit nejenom na relaxační odreagování se na skialpinistických lyžích, ale také na závody. Nejbližší závody se uskuteční 19. Ledna 2013 – Závody Skialp nad Hrobem. V březnu tam také bude testovací centrum lavinových vyhledávačů Pieps. Zda jet zaskialpovat na Hrob? Rozhodně ano!

U dolní stanice vleku C, čeká nás druhý výstup

Odkazy:
Skialp nad Hrobem
Penzion Doktorovic
Klasifikace a doporučení Skialp nad Hrobem

Úvodní část výstupu pod vlekem C měla pěkný sklon

Výhody a klady:

• snadná a rychlá dostupnost jak ze severních Čech, tak z Prahy – cesta z hlavního města zabere pouhou hodinu
• Test centrum Dynafitu a půjčovna skialpinistické výstroje včetně dětských skialpů
• všechny trasy jsou pod úrovní lesa, takže lavinové nebezpečí je většinou minimální – i když občas nějaká návěj může ujet ve formě splazu
• možnost večerních a nočních skialpinistických výletů
• domluva autorů projektu Skialp nad Hrobem s provozovateli lyžařského střediska, že skialpinisté mohou využívat sjezdovek neomezeně, tj. i v době po skončení provozu a úpravě tratí rolbami

Zápory:

• Chybělo mi označení názvů tras na jejich začátku

Pivošův pytel sjezd S3-S4 -místy náznak tobogánu, my jsme to použili k výstupu

Pivošův pytel sjezd – krásné stoupání lesem

A jsme opět nahoře, z mlhy vystupuje chata Bouřňák

Na okraji černé sjezdovky č. 1

Okrajem černé sjezdovky č. 1

Sjezd okrajem černé sjezdovky, krátce se mlha roztrhala a bylo vidět do údolí

Ještě jednou krátce výhledově z černé sjezdovky

Začátek skialpinistické naučné stezky

Pravidla pro pohyb na skialpinstických lyžích v areálu Skialp nad Hrobem

První zastavení ve svahu, aneb jak se otáčet na svahu

Kudy terénem do kopce… a co dělat u převějí

Stoupání versus sjezd na skialpech

Stoupání po lehce zarostené červené sjezdovce č. 2

Měření sklonu svahu a bezpečnost při různých stupních lavinového nebezpečí

Nahoru zelená šipka a pro sjezd volným terénem růžová šipka

Začátek sjezdu po červené sjezdovce č. 2 – volný terén

Níže někde na dvojce v mlze – pokus o vytažení v software

autor: Jan Pala - palič