Aragats je čtvrtý na výšku na arménské plošině a nejvyšší vrchol moderní Arménie. Jeho maximální výška je 4090 metrů. Aragats má čtyři vrcholy, z nichž nejvyšší je severní (4090 m), dále západní (4007 m), východní (3916 m) a nejnižším je jižní vrhol (3879 m). Mezi nimi je kráter sopečného původu o hloubce 350 m a šířce 2,5 km. Na Aragats jsme se vydali v rámic výletu Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011.
Dlouhé pláně pod Aragatsem
Plná verze článku a fotogalerie:
Армения.
Восхождение на южную вершину Арагаца
(3 879 м)
Vítr si vyhrál s vymodelováním povrchu sněhu
Na jižních svazích Aragatse je ve výšce 2300 m pevnost Amberd. Jedná se o historický komplex ze staveb z VII. století a kostela z XI. století.
Matúš, Hajkos a palič cestou k jižnímu vrcholu Aragatse
Na jihovýchodním svahu se na okraji obce Byurakan (1490 m) nachází observatoř Byurakan – jeden z nejlepších vědeckých ústavů Akademie věd Arménie. Komplex budov observatoře je architektonickou památkou. V současné době je observatoř pět přístrojů. Největší dalekohledy byly postaveny v roce 1976.
Mkhitar v silném větru a sněžení
V nadmořské výšce 3200 m byla na břehu horského jezera od 40. let 20. století postupně budovány výzkumné stanice pro studium kosmického záření a meteorologii. Jerevanský Fyzikální ústav tady pozoruje sluneční aktivitu, provádí průběžné sledování slunečního záření, neutronů, mionů, a další kosmických částic.
Palič ve výšce asi 3400 metrů
V noci před odjezdem k Aragatstu jsme se vrátili do Jerevanu z jihovýchodní Arménie velmi pozdě. Na ráno 10. února jsme po snídani v 8.30 hodin odjeli směrem k Aragatsu do obce Byurakan. Nevěděli jsme, kde bude začínat sníh
Palič ve výšce kolem 3400 metrů
V létě vede k výzkumné stanici ke studiu kosmického záření ve výšce 3200 m asfaltová silnice. V únoru 2011 jsme narazili na větší množství sněhu už v nadmořské výšce asi 2000 metrů – bylo ho tam více než na samotném Aragatsi. Pokusy sehnat rolbu na přesun nahoru selhal, a tak jsme podle GPS měli z místa, kde jsme stáli, vzdálenost 20 km v přímém směru. Ve 14:00 hodin jsme vyrazili nahoru ke stanici. Na lyžích (Mišo na snowoardu) jsme šli po cestě, občas jsme si zkrátili některé traverzy přímo. Když se setmělo kolem 18:00 h, do stanice nám zbývalo ještě asi 5–6 km. Teplota rychle klesala a velmi silný vítr ji ještě snižoval. Poslední dvojice dorazila ke stanici u jezera do 21.00 hodin. Kdo přišel první, měl už připravenou večeři, a po najezení jsme ulehli ve studených pokojích.
Sledujeme výklad k arménsko-japonskému vědeckému projektu na měření
kosmických částic
Výstup byl na další den naplánován na 8,30 hodin. Počasí ráno bylo natolik nepříjemné, že jsme směrem k jižnímu vrcholu Aragatse vyrazili až v 10,30 hodin. Přešli jsme přes zamrznuté jezero a začali stoupat. Síla větru rostla, viditelnost se zmenšovala a do toho začalo silně sněžit. Sníh byl povětšinou ze svahů úplně zfoukaný a všude byly kamenná pole. Kolem výšky 3700 metrů většina zhodnotila, že nemá smysl pokračovat dále ve výstupu a rozjeli jsme se zpátky dolů. Jen tři z nás, Boris, Michal a Hajkos, se rozhodli pokračovat v cestě.
Centrum sledování kosmických částic
Po jejich návratu, kdy dosáhli jižního vrcholu Aragatse, uviděli na chvíli v mlze kráter a svahy Aragatse, nám oznámili velmi špatné sněhové podmínky. Zhodnotili, že žádný z vrcholů Aragatse není za aktuálních sněhových podmínek lyžovatelný. Nemělo smysl zůstávat u jezera a další den jsme sjeli dolů.
Západ slunce u jezera ve výšce 3200 metrů
Mišo paličkuje na snowboardu dolů kopcem
Malý a Velký Ararat jsou na dohled
Touto cestou jsme se přesouvali do údolí, vzadu vpravo oba
Araraty
