Druhým místem pobytu během výletu Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011, 1. až 19. únor bylo lyžařské středisko Jermuk nad stejnojmenným městem. Nakonec se ukázalo, že v Jermuku byl nejlepší sníh za celý výlet do Arménie a Gruzie. Výlet podpořili KAMA, Tilak, Baston, Skialpshop, HUSKY, Vodahory, Společnost Medici a 155. Horolezecký oddíl Vsetín.

Dolní stanice dvojsedačky v lyžařském středisku Jemuk, je deset hodin a nikde ani noha

Přehledový článek: Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011 – přehled výsledků
4. 2. 2011 Jermuk – ski and freeride – moje fotogalerie z Jermuku
Армения. Джермук. – článek a fotky Aljony o lyžovaní a freeridu v Jermuku.

Odkazy:
Introducing Jermuk at Lonely Planet
Armenia Takes The Swiss Example In Developing Jermuk
Tourism Develops in the Republic of Armenia
Jermuk map
Ashkhar hotel in Jermuk – v něm jsme nespali
Comprehensive Development Plan: Jermuk as a Destination Spa and Winter Tourism Centre – pdf

Dojezd levé sjezdovky, sice to nevypadá, ale sklon byl parádní

Jermuk (2080 m) se náchází v horském údolí místy hluboce zařezané řeky Arpa asi 180 km od Jerevanu na jíhovýchodě Arménie. Přes řeku Arpa je přímo v Jermuku vysoko položený silniční most, který se občas používá na bungee jumping. Planina, na níž se Jermuk rozkládá, je z obou stran ohraničena vrcholy pohoří Syunic, které je v nižších polohách pokryté hustými lesy a šípkovými keři. Vrcholy dosahují výšek 2400–3000 metrů. Vzdálenější vrcholy potom mají i 3400 m, ale na ně se nám vzhledem ke vzdálenosti a plytkému sklonu nechtělo.

Nechtělo se nám čekat na vleky – Hajkos, Matúš a Boris-gas nad hranicí lesa

Jermuk je celoročním lázeňským městem se spoustou termálních pramenů. První zmínky o něm pochází z prvního století. Rozvoj lázeňství začal po roce 1925, kdy se v Jermuku objevila první skupina vědců majících za cíl podrobný průzkum účinků místních termálních pramenů.

Hajkos na jedné z mnoha cest, ke každému sloupu lanovky vedla z boku silnice!

Vzduch je v Jermuku absolutně čístý a klima je vyloženě horské – léto je chladné a zimy jsou dlouhé a doplněné spoustami sněhu. Slunce ročně svítí kolem 2400 hodin! Přitom se počet deštivých dní od jara do podzimu pohybuje v rozmezí 9 až 12. Co je ovšem naprostá bomba pro ty, kteří znají husté mlhy z našich či rakouských pohoří, je to, že počet dnů s mlhou je ročně 4–6! Tj. Jermuk je ideálním místem na celoroční relaxační aktivity, ať už se jedná čistě o lázeňství a termální prameny, nebo v létě horská turistika a horská kola, zatímco v zimě od konce listopadu do dubna výborné terény v lyžařském středisku.

Boris-gas a Matúš docházejí ke sjezdovce, vzadu uprostřed náš freeridový kopec

Do Jermuku jsme přijeli pozdě v noci 3. února a jenom málo jsem si pamatoval svou návštěvu této oblasti v srpnu 2008. Ubytovali jsme se v hotelu a šli jsme spát. Ráno jsme se probouzeli nějak dlouho, nicméně v 10.00 hodin jsme byli nastoupeni u dolní stanice dvojsedačky. Trochu nás překvapilo, že nikde není ani noha, tj. ani vlekař ani prodejce lístků. Vysvětlilo se to vzápětí, když jsou tady zvyklí pouštět vleky v rozmezí 11.00–11.30 h. Jednotlivá jízda přitom stojí 1000 AMD (asi 2 EUR) a celodenní lístek 6000 AMD (asi 12 EUR). U dolní stanice lanovky je půjčovna lyží, stejně jako restaurace. Ta byla ovšem v deset hodin také zavřená.

Aljona ve volném terénu levé části střediska Jermuk

Nezbývalo než se rozdělit, a Aljona s Mkhitarem se zůstali dole opalovat, zatímco jako první Boris a ostatní za ním postupně nasadili stoupací pásy (Mišo teda sněžnice) a začalo se šlapat vzhůru. První úsek jsme dali průsekem pod lanovkou, vyše jsme odbočili doleva, neboť nad hranicí lesa byly zdola vidět krásné terény. Rychle jsme stoupali poměrně prudkým a hustým lesem – jako tradičně v Arménii vylepšeném o šípkové keře.

Na lanovce byla většinou jenom naše skupina, jinak se jezdilo naprázdno, vlevo nahoře část volných terénů

Nad hranicí lesa peklo slunce jako divé, a tak šlo několik vrstev oblečení dolů. Došli jsme ke sjezdovce a nahoru nám chybělo asi deset minut, když pustili sedačkovou lanovku. Aljona s Mkhitarem se objevili vzápětí a hned jsme to otočili a zamířili na lyžích na volné pláně mimo sjezdovky. Sníh byl dokonalý, jenom v horní skalnaté části chybělo nějak více podkladu. Některým se také moc nelíbil hustý les – mě se ale zdál dost řídký.

Výhled od horní stanice lanovky je úchvatný, kopec vzadu uprostřed má 3400 m

Jezdili jsme celý den co to dalo, přičemž po sjezdovce odshora až dolů jsme jeli jen snad pětkrát. Obě sjezdovyk mají v horní části menší sklon, který se po zlomu na dohled k dolní stanici sedačky láme do slušných černých sjezdovek. Přitom je jedna označena červeně a druhá černě. Pravá sjezdovka nebyla upravená rolbou, takže se téměř celý den dalo jezdit v prašanu téměř po kolena. Bohuže, pozdě odpoledne začali její dolní část upravovat.

Hajkos v dalším freeridovém terénu – průseku pod lanovkou

Pojezdili jsme jak v průseku pod lanovkou s různými skoky – jeden ze skoků si Matúšovy lyže dokonale zapamatovali – dopad na část kovové konstrukce lanovky v jejich skluznici zanechal neopakovatelnou díru. Rozjezdili jsme i okolní pláně a lesy – vše co se dalo a mělo dostatek sněhu. Pozdě odpoledne začalo hustě sněžit, a tak se zpočátku části výletníků nechtělo na vedlejší předem vyhlédnutý vrcholek.

Pravá sjezdovka zůstala po většinu prvního dne neupravená, prašanu bylo skoro po kolena, situace po prvním sjezdu – moje stopa je první z leva

Nakonec se všichni nechali přesvědčit, sjeli jsme do sedla a z něj pěšky (Mišo) nebo na pásech (ostatní) nastoupali k vrcholu. Před námi bylo necelých 400 výškových metrů sjezdu až dole k silnici vedoucí do Jermuku. Nebudu přehánět, když budu tvrdit, že se jednalo o prašanové orgie! Dojeli jsme k cestě, kde pro nás za chvíli přijel Garik a s padající tmou nás odvezl do hotelu. Po malé relaxaci jsme vyrazili do víru velkoměsta, resp. lázeňské vesnice.

Matúš práší vlevo od lanovky

Nejprve jsme se byli podívat na hlavní galerii s asi dvanácti různými termálními prameny. Po další procházce jsme zapadli do povedeného pohostinského zařízení, kde byla domluvena schůzka s šéfem střediska. S ním jsme poplkali o možnostech rozvoje lyžování v Jermuku.

Restaurační zařízení na vrcholu – od lanovky je to jenom pár metrů

Další den, 5. února, jsem ostatní přesvědčil, že je potřeba se dojít podívat na hlavní vodní atrakci Jermuku – vodopád. Bohužel jsem z léta zapomněl, že tekoucí voda je minerální, takže i přes noční teploty –18 C nebyl vodopád zamrzlý. Zato na okolních skalkách byly pěkné ledopády, které si vyzkoušel Hajkos.

Boris-gas si nesundal lyžařské brýle ani v restauraci při obědě

Po dovyblbnutí se v údolí s vodou jsme se přesunuli k dolní stanici sedačky. Zakoupily se jednotlivé jízdy, a vyjeli jsme nahoru. Počasí bylo naprosto dokonalé a na „našem“ včerejším posledním vrcholu jsme byli deset minut po vystoupení ze sedačky. Opět to byla ukázkové prašanové orgie!

Místní dámy si vyjely lanovkou nahoru, aby se mohly vyfotit ze zasněženým pozadím

Po dojezdu k silnici nás Garik naložil a začal dlouhý přesun do cípu jihovýchodní Arménie nedaleko od hranic s Iránem. Cestou jsme se ještě zastavili protáhnout pásy poblíž nejvyššího silničního sedla…

Lehce upravená Matúšova lyže – skluznice pod vázáním částečně zmizela

Odpoledne začali bohužel pravou sjezdovku upravovat, Aljona projíždí kolem pásů upravených na kamenný podklad

Matúš se právě zvedá po jednom povedeném doskoku

Skokan Mišo na snowboardu

Freeride v průseku pod lanovkou – pořadí Hajkos, Mišo a Matúš

Mišo právě přistál – dopad nebyl ideální

Na vrcholu našeho freeridového kopce – Aljona sundává pásy, vzadu za ní horní stanice střediska

Boris-gas se při jízdách lesem poranil na ruce, večer tak byl pečlivě ošetřen

Je libo ochutnat vodu z různých minerálních pramenů – tady jich bylo asi dvanáct

Povedené restaurační zařízení v Jermuku

V prvních dnech měnil Mišo polohu vázání na snowboardu snad pětkrát denně

Bydleli jsem v tomto prosklenném hotelovém zařízení

Freeridový kopec při pohledu z dálky

Lyžařské středisko Jermuk v celé své kráse, po stranách dvě sjezdovky, mezi nimi lanovka a freeridová zóna

Nezamrzající vodopád v Jermuku

Hajkos na ledu nedaleko vodopádu

Pravou sjezdovku ráno upravili – nám už to nevadilo

Horní stanice sedačky v Jermuku – počasí je dokonalé

Dole uprostřed freeridový vrchol, vlevo úplně vzadu údajně místo dalšího lyžařského střediska postaveného v budoucnosti v Jermuku

Místy bylo sněhu hodně, místy trochu chyběl…

Matúš valí jako první, dolů pod ním Jermuk

Mišo částečně schovaný v prašanu

Matúš se také nechal částečně zakrýt prašanem

Boris-gas práší

Aljona – v pozadí kopec, kde by mělo údajně vyrůst další lyžařské středisko

Aljona při lyžování na zahrádce

Inženýr Mkhitar v Jermuku

Inženýr Mkhitar v ukázkovém pádu, široké lyže Movement Sluff jsou nepřehlédnutelné

Polovina lyžařských výletníků jezdí na lyžích Movement

autor: Jan Pala - palič