Ve dnech 26. až 30. prosince 2010 působila naše kombinovaná osmnáctičlenná skupina na Téryho chatě (2015 m) v Malé Studené dolině v rámci akce Povánoční memoriál 2010 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, 26.-30. prosince. Čistě za skialpem a snowboardem přijelo do Tater devět lidí. Počasí vyšlo celkem dobře, teploty přes den byly v rozmezí od –14 do –18 stupňů s výjimkou posledního dne, kdy bylo hodně horko a teplo –7 stupňů. Kromě dvou dní bylo polojasno až téměř jasno.

Bruder Honza a jeho první kolo večeře s osmnácti knedlíky

Odkazy na další články a fotky:
Teryho chata s H.O. Vsetin – fotogalerie Matúše Kuchyni
Beta verze VT – MSD – 2010 (vysvětlivky na konci článku) – Hřibův článek a fotogalerie k jemu známé počítačové hře

Malá Studená dolina from hurmikak on Vimeo. Nudne video vyhradne pre studijne ucely od Matúša Kuchyni.

Jediné, co bohužel nevyšlo, bylo množství sněhu. Podle chataře Miro Jílka bylo sněhu ještě méně než vloni. Při sjezdech tak bylo nutné dávat velký pozor na kameny a skály zákeřně zakryté prašanem. Přesto se pojezdilo výborně, akorát skluznice a hrany dostaly občas co proto.

Kamzík se pase na sněhu hned za Téryho chatou, na chatě jsou vidět fotovoltaické panely z rožnovského Solartecu

V neděli 26. prosince přijížděly do Tater skupinky výletníků autobusem, vlakem, a nejvíce auty. Auta jsme nechali v Dolním Smokovci a z něj jsme na pásech došli do Starého Smokovce, odkud jsme dále pokračovali na Hrebienok. Naše pětičlenná skupina došla na Zamkovského chatu, kde jsme doplnili část horolezců, dali si nějaká piva a polévky, a stihli poplkat. Následně jsme pokračovali nahoru do doliny, kde jsme v hangu pod Téryho chatou téměř všichni sundali lyže. Jediní dva, kteří za aktuálních sněhových podmínek vyšli až na chatu na lyžích byli Jana a Dušan. Nahoře bylo špatné počasí, takže za neděli všichni jenom došli na chatu a nikde se dále nerealizovali.

Cestou do Sedielka, vlevo dolní část svahu z Priečného sedla

Večeře byla velmi povedená – polévka a guláš. Starší bruder se nenechal zahanbit a ještě vylepšil svůj předchozí výsledek z konce roku 2007, kdy snědl s gulášem 18 knedlíků. Tentokrát si dal v prvním kole opět guláš s osmnácti knedlíky. Nato jsem se s ním vsadil, že nesní další porci guláše s šesti knedlíky. Objednáno, a během chvíle bruderem Honzou zkonzumováno, takže jeho rekordní počin na konci roku 2010 znamená dva guláše a dohromady 24 knedlíků. Spát se šlo kolem desáté hodiny.

Lenka pár kroků pod Sedielkem

Pondělí 27. prosince 2010

Vstáváme kolem sedmé hodiny a po snídani vyrážíme do osmé hodiny všichni ven. Osmičlenná skialpová skupinka vyráží k rozlyžování na Sedielko (2372 m), sklon 35 až 40 stupňů. Původním záměrem je nahlédnout do Zadné Javorové doliny a zhodnotit sněhové podmínky na Malém Ladovém štítu (2611 m). Kromě části pod samotným sedlem je na celém svahu sněhu spousty. Bohužel se při pohledu ze Sedielka do Zadné Javorové doliny a na Malý ladový štít ukazuje, že tam téměř není žádný sníh. Jediná možnost sjezdu tak je ze Sedielka zpátky dolů. Sníh je kromě horní kamenité části výborný, a tak dáváme dva sjezdy.

Celá skialpinistická skupina v Sedielku, vpravo do Zadné Javorové doliny jenom kamenná pole pokrytá malou vrstvou sněhu

Po druhém sjezdu sjíždíme níže do doliny a začínáme výstup na Žltou lávku (2310 m), sklon maximálně 42 stupňů. Lenka s Janou začínají sjezd na začátku žlabu, zatímco zbylá šestice stoupá žlabem vzhůru. Zastavujeme v ideálním „bivaku“ (či spíše kulometném hnízdě) asi deset metrů pod sedlem. Nechávají se tu lyže a batohy, a trojice Ropák, Dušan a Libor se jde s cepíny nebo hůlkami podívat posledních pár metrů do sedla. Začínáme sjezd a dochází Mišo se snowboardem.

Lenka v dolní části sjezdu ze Sedielka

Matúš jako první sjezdař shrnuje část navátého sněhu po namrzlém podkladu. Nejužší místo sjezdu je tak díky tomu docela nepříjemné. Níže si každý jede po širokém svahu vlastní stopu. Části ze zúčastněných se sjezd líbí natolik, že si ho dávají ještě jednou. V podvečer jde pětice ještě lyžovat do Mačacího kotle.

Dušan v horní části sjezdu ze Sedielka

Jana a Ropák stoupají podruhé do Sedielka, svah je už pěkně rozjěžděný

Bruder Honza někde na svahu pod Sedielkem

Bruder Libor s rozjěžděnou sjezdovkou ze Sedielka

Výhled na Lomnický štít částečně zakrytý mlhovinou

Nejnižší je Baranie sedlo, vpravo potom Pyšný štít

Ke skále je to jenom kousek, nad skalou je už sedlo

Vlevo Baranie rohy, nejnižší je Baranie sedlo a úvodní část sjezdu z něj

Matúš v druhém oblouku po Žltej lávke

Ropák projíždí menším zúžením na konci sjezdu pod Téryho chatou

Vlevo Žltá lávka, vpravo Priečné sedlo

Lomnický štít nasvícený zapadajícím sluncem

Úterý 28. prosince 2010

Venku je fujavice a mizerná viditelnost, což nás ale neodrazuje od původně naplánovaného cíle zajet se podívat na Chatu pri Zelenom plese na pivo. V devíti lidech tak vyrážíme asi o půl deváté z chaty na lyžích a Mišo na sněžnicích. Na pásech se dalo dojít pod první hang, odkud se rychle stoupá pěšky vzhůru do horní části doliny pod Baranie sedlo (2393 m). Sklon ze sedla na druhou stranu do Velké Zmrzlé doliny 45 stupňů v prvním žlabu, ve Flašce je sklon menší, směrem do Malé Studené doliny je z Baranieho sedla sklon do 40 stupňů.

V Baraním sedle dost fouká a je celkově nevlídno

Vzhledem ke špatné viditelnosti a obecně nevhodným podmínkám trvá rozhodování o dalším pokračování v Baraním sedle poměrně dlouho. Nakonec se daří přemluvit i Lenku a Janu ke sjezdu směrem na Chatu pri Zelenom plese. V úvodním žlabu se vysype větší množství sněhu, takže holkám se úvodní velmi prudký a zledovatělý úsek moc nelíbí. Níže ve žlabu a následně plání nad Flašku už se rozjíždějí velmi pěkně.

Lenka v prvním žlabu z Baranieho sedla k Chatě pri Zelenom plese

Nad Flaškou se s Lenkou a Janou otáčím a stoupáme zpátky do Baranieho sedla. Zbylá šestice jede Flaškou k Zelenému plesu. Pivo na chatě nakonec zabalili a kousek pod Flaškou se otočili k výstupu zpátky do sedla. S Janou jsem došel na začátek žlabu na pásech, načež jsme pro jistotu nasadili všichni tři stoupací železa. Dušan byl ve výstupu tak rychlý, že když naše trojice došla do sedla, byl už v dolní třetině žlabu.

Jana kousek pod Baraním sedlem

Jana v dalším obloku ve žlabu z Baranieho sedla

Holky sestupují ze sedla kus pěšky, já nasazuji lyže asi pět metrů pod sedlem, kde je šířka sněhového pásu větší než délka lyží. Jenom se na lyžích posunu o kousek a uvolňuji malou sněhovou desku. Sjíždíme na dno doliny trochu klikatě místy, kde je dostatek sněhu ať už na ledových plotnách nebo na skalách. Přitom se uvolňují další dvě sněhové desky.

Pěší dvojice kousek pod Baraním sedlem, za nim Lenka s Janou

V Baraním sedle jsme dostihli pěšáky a zrovna na chvíli vylezlo slunce skrz lyže

Jana několik kroků pod sedlem, za ní je už dole ve žlabu vidět Dušan

Lenka s Janou trochu přisypané sněhovou deskou

Celá vsetínsko valmezácko višňovsko švýcarská skupina před výdejním okénkěm na Téryho chatě

Středa 29. prosince 2010

Ve středu ráno odchází Jana do doliny, aby do Silvestra vyřešila přední kolo na svém autě, které zničila na rozbitém tankodromu (pardon, hlavní silnici) v Ružomberoku, kde vezla něco Matúšovi. Udělala chybu, neboť počasí bylo parádní, i když trochu chladivé, když teplota byla při odchodu –17 stupňů. V osmi lidech stoupáme do závěru Malé Studené doliny k nejnižšímu sedlu – Ladové sedlo (2341 m), sklon maximálně 35 stupňů. Docházíme kousek pod Ladové sedlo, do něhož stoupá pouze pětice.

Do závěru Malé Studené doliny nás doprovázelo slunce nasvěcující nás zezadu

Baranie rohy a Baranie sedlo, alias nás sjezd z předchozího dne v mlze

Dáváme dva sjezdy, načež s promrznutou Lenkou mířím zpátky na chatu. Ostatní dávají ještě dva další sjezdy vpravo od Ladového sedla. Po občerstvení na chatě ještě jdeme na sjezdovku do Mačacího kotle přímo naproti chatě. Nejdeme až ke skalám jako první den Dušan, protože ze skal a ze žlabu se sype jedna prachová lavinka za druhou. Sjíždíme na chatu, přičemž krásně vidíme pětici skialpinistů a Miša se snowboardem, jak rychle stoupají na Žltů lávku.

Nejnižším místem v závěru doliny je Ladové sedlo

Na chatě je se setměním zábava v plném proudu. Po večeři se naladí nově donesená kytara, hraje a zpívá se do půl desáté. Poté jde většina spát (ačkoliv je poslední večírek!), a jen pár skalních zůstává do půl jedenácté.

První pětice je kousek pod sedlem, Matúš s Lenkou sledují jejich postup

Na pásech se dalo dojít někam sem, dále se šlo už pěšky

Bruder Honza při sjezdu vlevo z pod Ladového sedla

Druhý výstup vedl pro pětici až do Ladového sedla

Batohy pohozeny na sníh, pětice stoupá po skalách do sedla

Dušan a bruder Honza jsou v Ladovém sedle, ostatní dolézají k nim

Sjezd jsem si dal jako první, malá nesymetričnost oblouků je způsobena nutností vyhýbat se skalkám

A tady už to sjeli všichni, včetně jednoho malého sněhového splazu

Kousek před Téryho chatou, závěr cesty je přes pleso

Téryho chata s fotovoltaikou od rožnovského Solartecu

Lenka při výstupu po sjezdovce v Mačacím kotli

Ze žlabu a skal padala jedna prachová lavina za druhou

Odpočinek někde níže ve sjezdu po sjezdovce v Mačacím kotli

Pětice skialpinistů a Mišo se snowboardem rychle stoupají po Žltej lávke

Další večeře na Téryho chatě

Čtvrtek 30. prosince 2010

Poslední den v Malé Studené doliny začíná neuvěřitelným počasím – obloha je úplně jasná a teplota vyloženě horká, –7 stupňů. Horolezecká část a Lenka se skialpy sestupují dolů do Smokovce, zatímco skialpinistická a snowboardová skupina vyráží stejně jako předchozí den do závěru Malé Studené doliny. S Matúšem šlapeme v čele a v závěru doliny Matúš odbočuje o něco vpravo oproti poslednímu sjezdu z předchozího dne. Začíná šlapat pěší stopu a v její horní části nás oba předbíhá Mišo.

Poslední den v Malé Studené dolině a Matúš prošlapávající stopu do závěru doliny

Těsně u skal uvolňuje malou sněhovou desku, která projede podél výstupové stopy téměř až na dno doliny. Docházejí ostatní, kocháme se výhledy do doliny a postupně sjíždíme dolů. Bohužel na dvou místech bylo dost kamení a skal bez ohledu na to, zda to bylo pod silnou vrstvou nového prašanu nebo na laviništi.

Matúš je vášnivý fotograf

Po sjezdu všichni kromě mě stoupají opět nahoru. Já sjíždím na chatu (opět pár dost velkých děr do skluznice), balím věci a sjíždím z chaty dolů hangem. Dnem doliny pokračuji ještě kus na lyžích a částečně i po chodníku. Jelikož je ale krásné počasí (kalhoty rozepnuté, na sobe jenom tričko, žádné rukavice či čepice), stoupají na Téryho chatu davy lidí. Jet proti nim rychle na lyžích po úzkém chodníku by bylo docela nebezpečně, a tak sestupuji na Zamkovského chatu pěšky. Následně musím kvůli lidem pokračovat ještě kus pěšky až po poslední rozcestník před Hrebienkom. Tam už je to dost široké, a tak rychle sjíždím na Hrebienok a následně po sáňkařské dráze do Starého Smokovce.

Mišo uvolnil malou sněhovou desku, která se svezla podél výstupové stopy

Dojíždíme na lyžích do Dolného Smokovce, odhrabáváme auto, a vyjíždíme zpátky do Starého Smokovce vyzvednout brudery a Ropáka, kteří si dali ještě jeden sjezd navíc. Matúš a Mišo nejeli s nimi, ale nastoupali do Priečného sedla ke sjezdu Velkou Studenou dolinou. Matúšovy věci jsme tak zavezli do Višňového, kde jsme Kuchyňom vyjedli téměř všechny perníky a vypili bylinkový čaj.

Odtrh byl zanedbatelně malý s výškou do asi dvaceti centimetrů, celková dráha docela dlouhá

Mišo se svým odtrhem

Letošní závěr roku ve Vysokých Tatrách byl velmi povedený až na menší množství sněhu. Musí se doufat, že příští rok bude sněhu už normálně, což jsme naposledy měli v závěru roku 2008. Podařila se řada pěkných sjezdů za cenu poškození skluznic lyží, jedné zlomené lyže (bruder Libor zrušil pod vázáním bok jeho skialpvých Völklů).

Stoupání okrajem laviniště

Ladový štít a vpravo Ladova priehyba a rampa, která se za dobrých sněhových podmínek jezdí, Miro Peťo ji označuje jako červený sjezd kvůli expozici, kterou má za následek skalní stěna v dolní části

Bruder Honza při sjezdu vedle vyjeté sjezdovky

Matúš valí dolů kopcom

Bruder Libor jede neporušeným svahem

Brudeři nad pásmem skal, v pozadí opět rampa z Ladové priehyby – sjezd A2 podle Miro Peťa

Rozježděný svah, vlevo je Ladové sedlo

autor: Jan Pala - palič