Na víkend 11. až 12. prosince 2010 domluvil Všeťa oslavu svých téměř kulatých narozenin (pozor, Všeťovi nebude příští rok 30, ale jen 25 let). Jak uvedl v poznámce, potřeboval si to vyzkoušet nanečisto, něž k tomu dojde za rok naostro. Oslava se konala na Čertíkově chatě ve výšce asi 830 metrů nad mořem nad údolím Tisňavy na konci Velkých Karlovic.

Valím dolů kopcem, čelovka je vypnutá, jenom by rušila

Z Klecan jsme vyrazili v sobotu ráno a vzhledem ke „kalamitní“ (aspoň pro většinu médií a řadu řidičů, kteří podcenili situaci) sněhové situaci jsme cestou po D1 do Brna a následně do Hranic na Moravě míjeli řadu různě rozházených aut u středových svodidel na jedné, a v příkopech na druhé straně dálnice. Cestáři zcela evidentně opět zaspali a řekli si, že když je sobota, není potřeba dálnici uklízet. Od nákladní odbočky z dálnice na Hranice jsme tak místo v levém nebo pravém pruhu jeli uprostřed. Občas viditelná přerušovaná čára fungovala jako na letišti, tj. šla středem auta.

Verča právě dojela na bobech

Ve Valašském Meziříčí jsme naložili mladšího brudera a v pohodě dojeli do údolí Tisňavy, kde jsme se potkali z rozpařenými mládežniky. Lyže měla jenom osádka našeho vozidla (Lenka, bruder Libor a já), zatímco z ostatních měl akorát Všeťa snowboard. Na chatu jsme vyšmatlali na pásech (opěšali byli rychlejší), bruder se šel proběhnout a my ostatní zapadli dovnitř prohřát vnitřnosti například slivovicí.

Nejel jsem tak rychle, ale Čertík při focení nestíhal

Počkalo se, až do pozdních nočních hodin, kdy se za chatou nainstalovala 500 W lampička a výše po svahu bylo rozmístěno několik pochodní. Pravdou je, že podklad nebyl ideální, neboť před sněžením posledních dvou dní všechen předchozí sníh spláchl déšť. Čerstvého sněhu bylo tak dvacet centimetrů, což bohatě stačilo. Akorát jsem předtím neměl dávat lyže do servisu na opravu skluznice…

Zajezdilo se výborně jak na lyžích (Lenka, Libor, palič), tak na snowboardu (Všeťa a Verča). Ani nevím, kdy jsme skončili a zapadli opět dovnitř.

Nedělní ráno bylo parádně vysněžené a bylo jasné, že naše trojice pojede někam zajezdit na vleky. Nejprve jsme v prašanu sjeli od chaty do údolí k autu, a poté se na doporučení Libora přemístili do Skiareálu Machůzky. Zrovna zahájili sezonu a dohromady nás mohlo být na vleku dvanáct lyžařů a snowboardistů. Sjezdovka byla otevřená někam kus nad půlku, ale s Liborem jsme si jednou vyjeli na vleku až na konec, a horní část si sjeli v prašanu bez podkladu. Níže jsem po upravené sjezdovce sjel možná dvakrát, jinak se jezdilo vpravo od sjezdovky (při pohledu dolů) v hlubokém sněhu. Závěrečný prudký úsek k vleku jsme v hlubokém sněhu s bruderem dokonale rozryli. Lence a mě trochu vadilo, že jsme v hustém sněžení neměli brýle, jenom bruder byl vysmáté.

Lenka na rozježděném svahu

V přilehlém pohostinském zařízení jsme si dali kyselicu a gulášovou polévku, a mohli jet pryč. Takto lyžařsky povedený víkend v Javorníkách jsem před půlkou prosince ještě nezažil.

Někdo asi spadnul…

…a on to spadnul oslavenec Všeťa na snowboardu

Vysmátý Všeťa po jednom z pádů

Libor lyžuje celý v černém, potmě není vidět

Všeťa v ohňovém tanci

Příprava na zimu je dokonalá

Chuckie Vaněc v dokonalé napodobenině historického vybavení se chystá k focení – nechyběly ani brýle značky Okula

Část osazenstva chaty v neděli ráno

Přesun na skialpech k začátku sjezdu

Tento svratkový vlek už asi nepojede

Chvíli bylo vidě i ke Vsetínským vrchům – než začalo opět hustě sněžit

Libor na nepokosené louce

Krátký traverz a za ním dlouhý sjezd do údolí

Dole u chalup sundáme lyže

Stopa vlevo je moje, jede Libor, horní část Machůzek

Lenka v hustém sněžení v dolní části Machůzek

Pás v závěrečném svahu nebyl upraven, tak jsme z něho udělali oraniště

autor: Jan Pala - palič