TuleniPasy.cz

Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.

Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.

Kniha Hory a sníh - kapitola 1.1 Historie lyžování v horách

Ukázka z knihy Hory a sníh pojednávající o všech aktivitách na sněhu při sjezdu z vrcholů do údolí. K tomu jsou zahrnuty i aktivity přidružené. Všechny ukázky budou postupně v rubrice HORY A SNÍH na MountainSki.cz. Ukázka z první kapitoly o historii lyžování v horách.

Hory a sníh obálka
Hory a sníh obálka

OBJEDNÁNÍ:

Hory a sníh – internetový obchod Průvodce na kopce
Hory a sníh – EPOCHA

Obr. 2 Výhled z vrcholu Soienalm, 1517 m, směrem na Chiengaujer Bergen – Bavorsko, 1933

Zrod a vývoj skialpinismu

strana 11
Zpočátku byly lyže používány vojáky a lovci v severských zemích. Pravděpodobně první písemná zmínka o předchůdci dnešních lyží se stoupacími pásy pochází z roku 1555, kdy lyže a pásy popsal Olaus Magnus v knize Historie severských lidí. V pozdějších letech lyže našly uplatnění při náročných přechodech. Přitom se až do dvacátého století používala pouze jedna hůlka. Výjimkou bylo Finsko, kde byly dvě hole používány od roku 1830. Dvě hole se obecně začaly používat až od roku 1909. Po dlouhou dobu se sjíždělo souběžně oběma styly – telemarkem a kristiánkou (s oběma přišli Norové a názvy odpovídají norským oblastem, kde vznikly – Telemark a Christiania). Zatímco u telemarku má lyžař upevněnou pouze špičku boty, jezdí tedy s volnými patami, u kristiánky je bota připevněna celá.

Horolezci začali používat lyže při zimních výstupech již koncem devatenáctého
století, když prvotním úkolem dřevěných prken a primitivního vybavení bylo ulehčení nástupu do horských dolin. S postupným zdokonalováním lyžařských
dovedností byly lyže používány i k rychlým návratům na výchozí místa. Jedním
z mezníků rozmachu terénního lyžování a skialpinismu byl první sjezd Mont Blancu,
jenž v roce 1904 uskutečnil Hugo Mylius společně se třemi horskými vůdci.

O existenci skialpinismu na přelomu devatenáctého a dvacátého století na území současné České republiky nejlépe vypovídá kniha Adolfa Podroužka z roku 1909, v níž se například o stoupacích pásech píše: „Stoupání do vrchu velmi usnadňuje kůže se srstí tuleně nebo soba; doporučuje se bráti s sebou podobné prostředky a napnouti je na lyže, vyžaduje-li toho potřeba, neboť zabraňují zbytečnému
plýtvání silami a časem. Kamenitá cesta nebo zmrzlý sníh však velmi lehce
tento povlak poškozují. Za to při přilnavém sněhu konají zmíněné pásy lyžaři
neocenitelné služby, neboť se na ně sníh nelepí. Pásy z tulení srsti opatřeny jsou
na jednom konci okem, které se navlekne přes špici lyže, vzadu přetáhne přes
její konec, načež se na ni upevní řemínky. Aby se zabránilo sesmeknutí se těchto
pásů z lyží, opatřeny jsou ještě asi uprostřed dvěma menšími řemínky, jimiž se
na lyže též upevní. Dřevěné klíny, které slouží k témuž účelu, neosvědčily se valně. Dobrý styl jízdy tyto pomůcky jen kazí, proto se začátečníkům ani pásy ani
klíny nedoporučují.“ Současný lyžař pak může jenom žasnout nad pokračováním
Podroužkových úvah: „Ostatně, když už se jezdec zejména při horských turách
bez těchto prostředků nemůže obejíti, a nemá-li těchto po ruce, může si snadně
vypomoci jiným způsobem. Děje se tak jednak pomocí malých dřevěných klůcků, které lze snadně řemeny nebo motouzem k lyžím připevniti. Ovšem vypomáhají jen proti sjíždění zpět, brzdí však, chceme-li ku předu, proto nezbytně nutno lyže při chůzi nadzvedati. Někdy navlhčení lyží vodou na spodní ploše vykoná tytéž služby. V nouzi, nelze-li jinak a není-li náhodou ani voda na blízku, navlhčí se lyže jiným, méně estetickým způsobem…“

O kus dále, strana 13:
Trenker považoval ve své době za vysokohorské lyžování už podniky v Alpách:
„Nejpříznivější dobou pro vysokohorské túry na lyžích jsou měsíce březen, duben
a květen. Dni jsou už poněkud delší, velké nerovnosti v terénu jsou vyrovnány
bohatým předchozím sněžením, lavinové nebezpečí není už tak veliké a počasí
je rozhodně stálejší. Vyhledáme si také pokud možno dobu úplňku, poněvadž
pak můžeme túry protáhnouti až do nočních hodin, což je výhoda, kterou při
velkých podnicích nelze podceňovat.“
Pojem čelovka či obecně svítilna byl v té
době zřejmě zcela neznámý.

O kus dále, strana 13:
V poválečném období patřili ve Vysokých Tatrách mezi významné představitele
vysokohorského lyžování Alexander Luczy a mnozí další. Dne 21. 5. 1967 uskutečnila skupina Alexander Luczy, Milan Kriššák, Ivan Mátray, Eugen Šándory a Jozef Botka první lyžařský přechod přes hřebeny a sedla Vysokých Tater od Chaty pri Zelenom plese k Popradskému plesu. V ten den uskutečnil Pavol Rajtár, významný protagonista extrémního i závodního skialpinismu v ČSSR, jeden z prvních náročných sjezdů ze Sedla nad Skokom do Mengusovskej doliny.

Podobné články

Komentář

Pište prosím slušně, s diakritikou a k věci. Dodržujte pravidla a využijte možnosti formátování uvedená pod formulářem.

 

Pravidla a možnosti formátování

  • Nepoužívejte HTML značky, blog podporuje sexy formátování texy. Například nový odstavec získáte 2x odřádkováním, citace započněte znakem ">", odkaz: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva*
  • Adresy začínající na http:// budou automaticky převedeny na odkazy
  • Jediné dvě povinné položky formuláře jsou Jméno a zpráva
  • Na předchozí komentáře odkazujte zápisem [2]
|
 

Hledání na webu

Co se chystá

Důležité

Významné výlety

Poslední odkazy

Poslední komentáře

Naše kopce na summitpost.org