Poslední sobotu v březnu jsme se opět ve Vrátné dolině rozhodli, že budeme pokračovat až na Chopok. Sedli jsme zase zpátky do auta a za veselého zpěvu naše čtveřice pokračovala do Nízkých Tater za vidinou lepšího lyžování. Koupili jsme si celodenní skipas za 22 EUR a těšili se na pořádné sjezdy i mimo sjezdovky. Holkám jsme poctivě navlekly lavinové vyhledávače (i za cenu křivých pohledů), které nakonec byly k ničemu, protože v Jasné kvůli počasí zavřeli půlku tratí.

Upozornění: Fotky jsou z kamery, foťák jsme ani nevytáhli, takže kvalita je poněkud horší.

Slušní lyžaři slušně lyžovali jenom já jsem si stále narážel koule

Parkovat jsme museli nakonec až u hotelu Grand, když cesta byla opravdu záživná…Vyjeli jsme první krátkou lanovkou a to byl konec, jelikož na vrchol nic nejelo. Abychom se tedy dostali k šestisedačkové lanovce, museli jsme s Čertíkem z báglu vytáhnout pásy a šlapat (oba jsme si je intuitivně vzali – známe naše hurá akce). Holkám jsme tedy vzali lyže na batoh a šlapali do kopce na propojovací sjezdovku a tehdy vlastně vznikla památná věta použitá v názvu článku.

Verča najíždí do kotle

Vrcholová dvousedačka naštěstí jela, takže jsme víceméně lyžovali v mlze mezi Rovnou Holou a Konským Grúňem, kde byl nejlepší sníh a minimum lidí. Celý den jsme všichni poctivě házeli skoby. Já jsem například při jízdě na switch docela drsně sejmul starší paní, které se moc ještě jednou omlouvám. Byla tak otřesená, že ani nestihla nadávat.

Máme rádi LINE SKIS

Úžasnou „srážku“ měly naše slečny Klára s Verčou, když sjížděly obě vedle sebe a v jednu chvíli prostě obě najednou udělaly zatáčku k sobě, takže se srazily přímo čelně. To jsem vážně ještě „nežral“. Lyžemi si zajely mezi nohy a myslím, že se srazily vážně i hlavami. Tomáš zase přepískl nájezd na skokánek ve snowparku, a tak na skialpových lyžích prosvištěl za dopad až na rovinku.

Přistání na Chopku bylo mnohem horš9

O držkopád sezony jsem se ale bohužel postaral já sám. Od spodní stanice dvousedačky toho opravdu moc vidět nebylo, ale nemohl jsem si přece nechat ujít krásný dlouhý skok z traverzové cesty mezi čtyřkou a dvojkou. První 360 někam pryč do mlhy jsem taktak odjel, ale při druhém pokusu o rotaci jsem trochu přehnal nájezd a špatně se odrazil. Pozadu jsem letěl snad 12m od hranice cesty a chtěl jsem se pokusit odjet skok pozadu. Avšak, když jsem z docela hodně velké výšky začal padat zpět k zemi uviděl jsem, že v tomto postavení asi žádný odjezd nebude. Na fotce ze zimy 2006 přistávám relativně normálně, na Chopku jsem přistával snad o 15 stupňů více kolmo, takže totálně a přímo na špice lyží.

Stačil jsem pouze zavřít oči a dát si ruce před obličej. Náraz byl docela silný, okamžitě mi vypnulo vázání přitom mi jedna lyže opět vrazila do mého snad už osudového místa viz. http://palic.ho-vsetin.com/…atr-vas-vidi . Každopádně kromě bolavého intimního místa a naražených končetin jsem v pořádku a i všichni ostatní žijou. Lyžování jsme si nakonec spolu všichni moc užili a veselo zůstalo i po cestě domů (omylem jsem u Bešeňové vjel nájezdem na dálnici a tak jsme si cestu z Liptovského Mikuláše zopakovali dvakrát).

autor: Jaroslav Všetička - Všeťa