Skialpový výlet na předvrchol nejvyššího kopce makedonského Pelisteru - 2601 m vysokého vrcholu Baba

Na závěr týdenní skialpinistického pohybu po makedonských pohořích (JERKY SNOW CAMP 2012 Macedonia – slunečný skialp a základové laviny) jsme zajeli na jih až téměř k řeckým hranicím do do lyžařského střediska Pelister. Už od rána bylo jasné, že den bude teplý více než by se nám líbilo a bylo zdrávo. A taky že vedro bylo pekelné.

Další články a ohlasy:
V potu tváře aneb skialp v Makedonii z pohledu EUroženy
Na skialpech na Titov vrv (2748 m) v makedonském pohoří Šar planina
Na skialpech na Golem Korab (2764 m) – nejvyšší vrchol Makedonie a Albánie
V potu tváře – na horyinfo.cz
Jarní akce tradičních skialpinistů – na horosvaz.cz

Na svahy Národního parku Pelister jsme přijeli už za tmy a za místo ubytování jsme zvolili rozsáhlé odpočívadlo na hranici národního parku. Jelikož jsem velkou část cesty z Korabu řídil, vytáhnul jsem spacák a víceméně okamžitě usnul. Co se dělo následně popsala dokonale Markéta v článku V potu tváře aneb skialp v Makedonii z pohledu EUroženy, tj. jak ostatní spáče místní omladina málem přejela autem, ale zachránilo je to, že se báli deště a schovali se pod střechu odpočívadla.

Kromě Dušana, se ostatní nechávají vytáhnout sedačkovou lanovkou dvě stě výškových metrů, neboť je potřeba alespoň jednou vyzkoušet makedonské vleky. Než se nám ale podaří vyjet nahoru, tak Dušan už na nás dávno čeká. Následně šlapeme v rámci odpočinkového výletu na stoupacích pásech až k nejvyšší stanici lanovky.

Poté pokračujeme borovicovým hřebenem a kamennými poli k prvnímu vrcholu 2468 metrů. Z něj je vidět nedaleký hlavní vrchol (2601 m) s vysílačem, ale už na něj kvůli zanedbatelnému převýšení a skalnatému hřebenu nejdeme. Pokecáme s místním makedonským skialpinistou, který nás stručně zasvětí do historie Pelisteru, ukáže zbytky vojenského lazaretu z některé ze dvou světových válek a na okolních svazích ukáže tehdejší rozmistění dělostřeleckých baterií.

Vypadá to, že se ostatních nedočkáme a místní skialpinistický kolega už zmizel do údolí. Tak pojedeme také. Před námi je fantastický sjezd nejprve kamennými poli a níže borovicovým lesem. V dolních partíích je sníh vlivem vysoké teploty nad nulou poněkud naměklý a lyže se tak občas nekontrolovatelně propadají. Sjedeme co nejníže tak, aby nutný traverz na hřeben nad lyžařské středisko nevyžadoval velké stoupání.

Po traverzu z bezsněhové oblasti se dostáváme k horní stanici kotvy (1785 m) a pod vleky sjíždíme dolů. Při čekání na opožděnou trojici jsme svědky zásahu místní horské služby a zdravotníků u lyžařky se zraněným kolenem. To vydá na samostatný článek, neboť něco takového jsem ještě neviděl.

Vynikající zakončení výletu. Balíme se, přejíždíme na krátkou návštěvu do města Ohrid patřícího do UNESCO a míříme na sever. Jediným (zato však velkým) překvapením je benzínová stanice přes makedonsko-srbskou hranicí. Tady byl čerpadlář schopen do nádrže, v níž bylo ještě odhadem deset litrů nafty a jejíž celkový objem je 50 litrů, načepovat 51,13 litrů nafty! Neuvěřitelný zázrak.