Na lyžařském zájezdu CK Alpina – 1352 Černá Hora v zimě – Durmitor a Bjelasica jsme od neděle 27. února do úterý 1. března lyžovali v pohoří Durmitor. Skoro pořád se mohlo v horní části střediska jezdit mimo upravené sjezdovky. V pondělí byl spáchán krátký uvozující lavinový výcvik poblíž dolní stanice horní dvojsedačky. V úterý byl potom jediný den s počasím mírně nedokonalým – inverzí do cca 1800 m. Přehled k výletu je tady: Lyžování v černohorských pohořích Durmitor a Bjelasica s CK Alpina v únoru 2011.
Přehled článků a fotografií:
Lyžování
v černohorských pohořích Durmitor a Bjelasica s CK Alpina v únoru
2011
Freeride
a lavinový výcvik v pohoří Durmitor v rámci výletu CK Alpina v únoru
2011
Lyžování,
snowboarding a lavinová soutěž v Jezerine v rámci černohorského výletu
CK Alpina v roce 2011
Výlet
na vrchol Troglava (2072 m) z Kolašinu (1450 m) a soutěž ve vyhledávání
pomocí lavinových vyhledávačů při výletu CK Alpina do Černé
Hory 2011
GPS náhled na lyžování v Durmitoru
27.2.2011
10:27:03 h Lyžování Žabljak – Montenegro 2011 – od Pavla
Křenka
2.3.2011
10:20:51 h Lyžování Kolašin – Montenegro 2011 – od Pavla
Křenka
4.3.2011
9:51:01 h Výstup na Troglavu a následný sjezd – Montenegro 2011 –
od Pavla Křenka
V Durmitoru jsme první den zalyžovali výborně. Druhý den už nebyly sjezdovky upravené, ale volné terény neměly chybu. Třetí den nás z celé skupiny zůstalo pouhých pět, protože byla inverze a do výšky nějakých 1800 m byla neprostupná mlha. Mlha klesala a zase stoupala, inverze neměla chybu. V odpoledních hodinách místní vlekaři odházeli několik tun sněhu u dolní stanice horní dvojsedačkové lanovky a nakonec ji dokonce pustili.
Výjezd na nejvyšší stanici lanovky jsem si dal jenom dvakrát kvůli nedostatku času. Na sjezd horní části s pěknou ne úplně nosnou krustou to chtělo lyže Movement Sluff o délce 184 cm, ale bohužel jsem si zrovna dnes vzal podstatně užší a kratší Movement Iki 169 cm. Výsledkem bylo, že jízda v krustě nebyla moc zábavná.
V rámci základů lavinového výcviku se přítomní seznámili s problematikou zjišťování stability sněhové pokrývky ať už pasivními (zjištění sněhového profilu, klouzavý blok, Norská sonda, atd.) nebo aktivními (Lavinový test – seříznutí svahu lyžemi a Lavinový test – utržení převěje) testy.
Po zjištění sněhového profilu na dvou místech svahu vzdálených asi 10 m od sebe po vrstevnici (viz první obrázek nahoře) se přihlásily dvě dobrovolnice na zahrabání do sněhu – Jana a Hanka. Byly přisypány 30–50 cm těžkého sněhu a zanechány pod ním 5–8 minut. Ostatní si vyzkoušeli sondování klasickou sondou stejně jako elektronickou sondou Pieps iProbe, jelikož zasypané měly na sobě lavinový vyhledávač.
Dalším krokem bylo zakopání dvou lavinových vyhledávačů do hloubek 75 až 100 cm v poměrně čerstvém laviništi poblíž horní lanovky. Byl to ideální treninkový svah na vyzkoušení obtížnosti pohybu v laviništi a na nácvik praktického vyhledávání. Ačkoliv měli přítomní lavinový vyhledávač poprvé v ruce, díky kombinaci vyhledávače a elektronické lavinové sondy Pieps iProbe jim nalezení a vykopání obou vyhledávačů trvalo jenom krátce.
Po skončení vyhledávání jsme sjeli dolů, kde většina odjela busem do místa ubytování, zatímco jsme se v pětičlenné skupině – 4× sněžnice a já skialpy – vydali k Crnomu jezeru. Na jednom místě jsem se nechal obalamutit prošlapanými stopami, a tak jsme si výlet poněkud prodloužili a k Crnomu jezeru dorazili za tmy. I přes tmu bylo více než jasně vidět, že stylová dřevěná hospoda s velkým ohništěm přes velkou část sálu, lehla popelem. Těžko říct kdy, ale spáleniště ještě hodně zapáchalo. Škoda.
Od Crnoho jezera jsme se pěšky (sněžničáři) a na lyžích (já) přesunuli do pohostinského zařízení Luna. Dobře jsme zapařili a rozloučili se s majitelem hospody, od něhož každý vyfasoval kalíšek rakije na cestu. Většina jela do kempu taxíkem, mě se chtělo pod hvězdnatou oblohou šlapat ve skeletech po asfaltu pěšky.
V úterý nebylo ideální počasí, a tak jsme lyžovali jenom v pětici. Navečer jsme se potom přesunuli do Kolašinu.
