Lyžařské a freeridové středisko Jermuk v Arménii - únor 2011

Druhým místem pobytu během výletu Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011, 1. až 19. únor bylo lyžařské středisko Jermuk nad stejnojmenným městem. Nakonec se ukázalo, že v Jermuku byl nejlepší sníh za celý výlet do Arménie a Gruzie. Výlet podpořili KAMA, Tilak, Baston, Skialpshop, HUSKY, Vodahory, Společnost Medici a 155. Horolezecký oddíl Vsetín.

Přehledový článek: Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011 – přehled výsledků
4. 2. 2011 Jermuk – ski and freeride – moje fotogalerie z Jermuku
Армения. Джермук. – článek a fotky Aljony o lyžovaní a freeridu v Jermuku.

Odkazy:
Introducing Jermuk at Lonely Planet
Armenia Takes The Swiss Example In Developing Jermuk
Tourism Develops in the Republic of Armenia
Jermuk map
Ashkhar hotel in Jermuk – v něm jsme nespali
Comprehensive Development Plan: Jermuk as a Destination Spa and Winter Tourism Centre – pdf

Jermuk (2080 m) se náchází v horském údolí místy hluboce zařezané řeky Arpa asi 180 km od Jerevanu na jíhovýchodě Arménie. Přes řeku Arpa je přímo v Jermuku vysoko položený silniční most, který se občas používá na bungee jumping. Planina, na níž se Jermuk rozkládá, je z obou stran ohraničena vrcholy pohoří Syunic, které je v nižších polohách pokryté hustými lesy a šípkovými keři. Vrcholy dosahují výšek 2400–3000 metrů. Vzdálenější vrcholy potom mají i 3400 m, ale na ně se nám vzhledem ke vzdálenosti a plytkému sklonu nechtělo.

Jermuk je celoročním lázeňským městem se spoustou termálních pramenů. První zmínky o něm pochází z prvního století. Rozvoj lázeňství začal po roce 1925, kdy se v Jermuku objevila první skupina vědců majících za cíl podrobný průzkum účinků místních termálních pramenů.

Vzduch je v Jermuku absolutně čístý a klima je vyloženě horské – léto je chladné a zimy jsou dlouhé a doplněné spoustami sněhu. Slunce ročně svítí kolem 2400 hodin! Přitom se počet deštivých dní od jara do podzimu pohybuje v rozmezí 9 až 12. Co je ovšem naprostá bomba pro ty, kteří znají husté mlhy z našich či rakouských pohoří, je to, že počet dnů s mlhou je ročně 4–6! Tj. Jermuk je ideálním místem na celoroční relaxační aktivity, ať už se jedná čistě o lázeňství a termální prameny, nebo v létě horská turistika a horská kola, zatímco v zimě od konce listopadu do dubna výborné terény v lyžařském středisku.

Do Jermuku jsme přijeli pozdě v noci 3. února a jenom málo jsem si pamatoval svou návštěvu této oblasti v srpnu 2008. Ubytovali jsme se v hotelu a šli jsme spát. Ráno jsme se probouzeli nějak dlouho, nicméně v 10.00 hodin jsme byli nastoupeni u dolní stanice dvojsedačky. Trochu nás překvapilo, že nikde není ani noha, tj. ani vlekař ani prodejce lístků. Vysvětlilo se to vzápětí, když jsou tady zvyklí pouštět vleky v rozmezí 11.00–11.30 h. Jednotlivá jízda přitom stojí 1000 AMD (asi 2 EUR) a celodenní lístek 6000 AMD (asi 12 EUR). U dolní stanice lanovky je půjčovna lyží, stejně jako restaurace. Ta byla ovšem v deset hodin také zavřená.

Nezbývalo než se rozdělit, a Aljona s Mkhitarem se zůstali dole opalovat, zatímco jako první Boris a ostatní za ním postupně nasadili stoupací pásy (Mišo teda sněžnice) a začalo se šlapat vzhůru. První úsek jsme dali průsekem pod lanovkou, vyše jsme odbočili doleva, neboť nad hranicí lesa byly zdola vidět krásné terény. Rychle jsme stoupali poměrně prudkým a hustým lesem – jako tradičně v Arménii vylepšeném o šípkové keře.

Nad hranicí lesa peklo slunce jako divé, a tak šlo několik vrstev oblečení dolů. Došli jsme ke sjezdovce a nahoru nám chybělo asi deset minut, když pustili sedačkovou lanovku. Aljona s Mkhitarem se objevili vzápětí a hned jsme to otočili a zamířili na lyžích na volné pláně mimo sjezdovky. Sníh byl dokonalý, jenom v horní skalnaté části chybělo nějak více podkladu. Některým se také moc nelíbil hustý les – mě se ale zdál dost řídký.

Jezdili jsme celý den co to dalo, přičemž po sjezdovce odshora až dolů jsme jeli jen snad pětkrát. Obě sjezdovyk mají v horní části menší sklon, který se po zlomu na dohled k dolní stanici sedačky láme do slušných černých sjezdovek. Přitom je jedna označena červeně a druhá černě. Pravá sjezdovka nebyla upravená rolbou, takže se téměř celý den dalo jezdit v prašanu téměř po kolena. Bohuže, pozdě odpoledne začali její dolní část upravovat.

Pojezdili jsme jak v průseku pod lanovkou s různými skoky – jeden ze skoků si Matúšovy lyže dokonale zapamatovali – dopad na část kovové konstrukce lanovky v jejich skluznici zanechal neopakovatelnou díru. Rozjezdili jsme i okolní pláně a lesy – vše co se dalo a mělo dostatek sněhu. Pozdě odpoledne začalo hustě sněžit, a tak se zpočátku části výletníků nechtělo na vedlejší předem vyhlédnutý vrcholek.

Nakonec se všichni nechali přesvědčit, sjeli jsme do sedla a z něj pěšky (Mišo) nebo na pásech (ostatní) nastoupali k vrcholu. Před námi bylo necelých 400 výškových metrů sjezdu až dole k silnici vedoucí do Jermuku. Nebudu přehánět, když budu tvrdit, že se jednalo o prašanové orgie! Dojeli jsme k cestě, kde pro nás za chvíli přijel Garik a s padající tmou nás odvezl do hotelu. Po malé relaxaci jsme vyrazili do víru velkoměsta, resp. lázeňské vesnice.

Nejprve jsme se byli podívat na hlavní galerii s asi dvanácti různými termálními prameny. Po další procházce jsme zapadli do povedeného pohostinského zařízení, kde byla domluvena schůzka s šéfem střediska. S ním jsme poplkali o možnostech rozvoje lyžování v Jermuku.

Další den, 5. února, jsem ostatní přesvědčil, že je potřeba se dojít podívat na hlavní vodní atrakci Jermuku – vodopád. Bohužel jsem z léta zapomněl, že tekoucí voda je minerální, takže i přes noční teploty –18 C nebyl vodopád zamrzlý. Zato na okolních skalkách byly pěkné ledopády, které si vyzkoušel Hajkos.

Po dovyblbnutí se v údolí s vodou jsme se přesunuli k dolní stanici sedačky. Zakoupily se jednotlivé jízdy, a vyjeli jsme nahoru. Počasí bylo naprosto dokonalé a na „našem“ včerejším posledním vrcholu jsme byli deset minut po vystoupení ze sedačky. Opět to byla ukázkové prašanové orgie!

Po dojezdu k silnici nás Garik naložil a začal dlouhý přesun do cípu jihovýchodní Arménie nedaleko od hranic s Iránem. Cestou jsme se ještě zastavili protáhnout pásy poblíž nejvyššího silničního sedla…