V rámci výletu Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011, 1. až 19. únor jsme hned po příletu do Jerevanu zamířili do lyžařského střediska Tsaghkadzor, které je asi šedesát kilometrů od Jerevanu. Jedná se o v současné době největší a nejpopulárnější lyžařské středisko v Arménii. Výlet podpořili KAMA, Tilak, Baston, Skialpshop, HUSKY, Vodahory, Společnost Medici a 155. Horolezecký oddíl Vsetín.
Přehledový článek: Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011 – přehled výsledků
Odkazy na Tsaghkadzor:
Tsakhkadzor ski centre
Tsaghkadzor
Snowsports Resort in Armenia
Ski
Mountaineering in Armenia
Tsaghkadzor –
wikitravel
Na stránce Funicular (rope-way) Tsaghkadzor je možné se velmi dobře pobavit hned první větou: „Your ascend to the top of Mount Teghenis will be quick and comfortable – the rope-way chair lift will take you there in about 40 minutes.“ Výjezd lanovkou není vůbec rychlý a závodník na skialpech by byl nahoře zřejmě výrazně dříve než se tam podaří vyjet třemi navazujícími sedačkovými lanovkami. Všechny jedou extrémně pomalu.
Z první stanice 2232 m je možné kousek sjet dolů a nastoupit na boční dvojsedačku č. 4 z výšky 2210 m do 2354 m. Tato lanovka je zároveň největší nelogičností celého střediska, kdy se na ní jede nejprve kus dolů kopcem než se začne stoupat nahoru. Logicky by dolní stanice lanovky měla být postavena v nejnižším místě, ale tady to tak není. Pokud se jede po sjezdovce č. 4 a byl by zájem se po sjezdu dostat zpátky do 2354 m, tak to není možné, protože lanovka začíná v protilehlém svahu o pár desítek metrů výše. Je potřeba po mírných pláních dojet až úplně dolů do střediska do výšky 1966 m a několik desítek minut jet zpátky nahoru.
Modře čárkované neupravované sjezdovky v terénu moc neexistují, protože jsou zarosteny šípkovými keři a hustým lesem. Jenom jednou jsme se pokusili odbočit v místě mezi sjezdovkou 4.1 a první nižší čárkovaně naznačenou trasou. Hustý šípkový a stromový porost na začátku odradil část naší skupiny a celý úsek jsme projeli jen se sebezapřením.
Jediným úsekem s trochu zajímavým sklonem je v celém středisku Tsaghkadzor pouze dolní část sjezdovky č. 10, což je dobrá červená, nicméně na schématu sjezdovek je označena černě. V horní části střediska obsluhované lanovkou číslo 3 z výšky 2485 m na vrchol Teghenis (2819 m) jsou pěkné možnosti pro lehké freeridové sjezdy. Bohužel letošní zima byla v Arménii (stejně jako ve většině Evropy) hodně špatná, a tak v nejvyšší skalnato-kamenité části bylo možné i přes zvýšenou pozornost zachytit o kameny jemně skryté pod sněhem. Níže to už bylo výborné, nicméně sklon byl malý.
V oblasti Tsaghkadzoru jsme byli jeden a půl dne. První den jsme se po odpoledním příjezdu a ubytování dostali až pozdě odpoledne k dolní stanici lanovek. Tady nás překvapilo malé množství sněhu mimo sjezdovky, kdy sněhu bylo výrazně méně než v okolí místa ubytování. Koupili jsme si jeden výjezd lanovkou do 2232 m za 1 500 AMD (přibližně 3 EUR) a vyjeli nahoru. Ve výšce 2232 m jsme nasadili stoupací pásy a po sjezdovkách č. 1 a č. 9 jsme vystoupali na vrchol Teghenis (2819 m). Nahoře jsme byli už za šera.
V okolí vrcholu se zjistilo, že je všude tak do 30–40 cm sněhu bez podkladu, takže terén velmi vhodný na kameňačky. Na další den jsme původně uvažovali o sjezdu cca půl kilometru vzdáleného vrcholu, resp. pěkného svahu z něj na druhou stranu od střediska. To jsme nakonec neuskutečnili jak kvůli nedostatku času, tak hlavně sněhu. Noční sjezd dolů byl po sjezdovkách č. 9, 3 a 1. Pod parkovištěm nás už čekalo žihadlo Žiguli, kterým se svezli Mkhitar, Boris a Aljona se všemi lyžemi. Ostatní jsme šli do hotelu pěšky.
Druhý den jsme si koupili půldenní permici za 5 000 AMD (cca 10 EUR, celodenní 10 000 AMD, k tomu plastiková karta s tříletou platností za 1 500 AMD) a lyžovali jsme na sjezdovkách a trochu rozjezdili i oblasti kolem nich. Následně jsme se s koncem platnosti lístku přesunuli za silného větru sedačkou do výšky 2485 m, kde jsme čekali na Aljonu. Zapadli jsme do restaurace a druhý vlek, na němž seděla Aljona, se na dvacet minut zastavil. Jelikož byla venku velká kosa a hodně silný vítr, vůbec jsme jí to nezáviděli – a Aljona přijela dokonale promrzlá.
Po občerstvení jsme se v pětici vydali na pásech na Teghenis, zatímco Mkhitar a Aljona vyjeli nahoru sedačkou. Celou cestu i na samotném vrcholu velmi intenzivně foukalo, a tak mě osobně konečně došlo, k čemu jsou u koncové stanice lanovky velké větrné zábrany. Za nimi bylo docela snesitelně. Z vrcholu jsme sjížděli volným terénem po kamenitém podkladu – níže už sněhu bylo spousta. Sklon byl ale malý. Po dojezdu dolů jsme se sbalili a v pozdním odpoledni odjeli směr Jermuk.
