Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Poslední tři dny jsme pobývali v údoli Lokvice v pohoří Durmitor. Počasí vyšlo parádně, sněhové podmínky byly různorodé a občas padaly splazy a laviny. S jedním splazem se projel Ropák.
Přehled výsledků:
- zatím nic… není zpracováno, takže jenom přehled kde a jak jsme byli
- 20.-22. 3. Prokletije – výsledky KAMA SNOW CAMP 2010 Monte Negro – slunce, mlha, déšť a laviny
- 23. 3. Bjelasica – Březnová Blelasica v rámci Kama Snow Camp 2010 plná mlhy a deště
- 24. 3. Komovi – Kama Snow Camp 2010 Monte Negro – v pohoří Komovi jsme chtěli na Kom Vasojevicki (2460 m)
- 25. – 27. 3. Durmitor a vrcholy jako Bandijerna (2409 m)
Ráno jsme se v Žabljaku probudili do fantastického počasí a vůbec jsme nevěřili svým očím. Balení bohužel probíhalo déle než mělo, nicméně se nakonec podařilo zabalit vše potřebné. Vyrazili jsme jenom v kraťasech a tričku s krátkým rukávem k Crnomu jezeru. Po jeho zamrznuté hladině jsme si zkrátili cestu a začali stoupat do údolí Lokvice. Slunce pralo o sto šest. Dorazili jsme k bivaku a začali odhazovat pár tun sněhu. S výjimkou dvojice, která se pustila do stavby velkého iglů, stoupali ostatní na vrchol nad údolím. Až na vrcholu jsme nebyli, neboť sluncem změknutý sníh hrozil lavinami, takže jsme pojezdili jenom níže.
Další den jsme vyrazili dozadu v ose údoli. Po dosažení sedla a nějakých bočních vrcholků padla volba na Bandijerna (2409 m), která nabízí parádní panoramatické výhledy. Na vrcholu jsme vegetili delší dobu, načež následoval výživný sjezd vylepšený o řadu umělecký hodnotných pádů. Nezůstal jsem za kolegy pozadu, a také jsem dal jeden pád po hlavě dolů.
Po prvním sjezdu jsme hned zabočili do vedlejšího údolí a s Ropákem včele se začali drápat do dalšího sedla. Ropák celou dobu básnil o krásných dlouhých žlabech vlevo od výstupové trasy. Začaly z nich padat laviny, které ještě umocnilo stádo kamzíků traverzujících během celý široký skalnato sněhový svah.
Ze sedla jsme pokračovali ještě o kus výše a přitom se zkoušela stabilita sněhu na svazích, o nichž tak básnil Ropák. Jeden člověk by tam asi projel, načež by s sebou vzal všechen sníh až na podklad. Rozumně jsme zvolili sjezd přímo ze sedla. Během sjezdu se Ropák projel asi sto metrů se sněhovým splazem. Dojeli jsme až dolů, a ve dvojici jsme bez pásů vyšlapali k místu spaní, ostatní ještě pásy nasadili.
