Memoriálový skialp a lezení v okolí Chaty pod Rysmi na konci roku 2013

Ve dnech 26. až 30. prosince jsme v rámci Memoriálu 155. HO Vsetín pobývali na Chatě pod Rysmi (2250 m). Počasí nevyšlo úplně podle předpovědi – první tři dny byla vichřice až silný vítr doprovázený hustou mlhou, a teprve 29. a 30. prosince bylo počasí vyloženě parádní.

Skialpinisticko-freeridová skupina na odchodu od Popradského plesa – tady bylo ještě vidět

Fotogalerie:
Fotogalerie od Tomáše

Do Tater nás z různých koutů České republiky a Slovenska přijelo na Pozvánka na povánoční memoriál 2013 na Chatě pod Rysmi ve Vysokých Tatrách, 26.-30. prosince celkem 25 lezců, lezkyň, skialpinistů, skialpinistek a snowboardistů. Počasí na některé zapůsobilo natolik depresivně, že většina zmizela třetí den dolů do civilizace. To byla zásadní chyba, neboť poslední dva dny bylo slunečno a silný vítr jen na hřebenech. Na chatě nás zůstalo jen deset, z toho jen dva lezci a zbytek skialpinisti.

Cestou od zastávky Popradské pleso až nad Žabí plesa byly snad jen dvě místa, kde nebyly ideální sněhové podmínky na výstup na pásech – přes tento dřevěný most to na lyžích šlo

A jak to všechno po Vánocích začalo? V ranních hodinách 26. prosince jsme se dopravili buď na Štrbské pleso nebo na zastávku Popradské pleso. Ze zastávky Popradské pleso byla silnice dostatečně vysněžená, takže se dalo hned jít na pásech. Někteří se nezdržovali zastavováním u Popradského plesa a rovnou pokračovali dále do Mengušovské doliny. Skialpová, a částečně lezecká sekce si zastávku u plesa neodpustila – polévka a pivo to jistilo.

Úprava obrázku pomohla vytáhnout chatu z mlhy – takto vidět reálně nebyla

Cestou Mengušovskou dolinou jsme se roztrhali a naposledy jsme se viděli před vstupem do husté mlhy kousek pod Žabími plesy. Nad Žabími plesy byly místo řetězů natažené lana, kdy se na lyžích dalo vystoupit ke konci prvních lan. Dále jsme pokračovali s lyžemi na zádech – a to až na chatu, neboť v husté mlze bylo jednodušší sledovat pěší stopy, než bloumat na pásech dolinou. Na chatu jsme v mlze došli tak, že jsme málem vrazili do autobusové zastávky, od níž byla chata vidět.

Do chaty v odpoledních až večerních hodinách dorazili všichni, a tak se mohli spřádat lezecké a skialpové plány na následujíci dny. Vymyslelo se toho hodně, jen počasí bylo dost proti. Další dva dny jsme se povětšinou s lyžemi poflakovali v okolí chaty, ať už na sjezdovce ze sedla Váha nebo z pod Kopek. Ostatní se v husté mlze vydali maximálně na Rysy. Lezecky se mohli částečně realizovat ti, kteří sestoupili pod hranici mlhy k Žabím plesům, případně ještě níže. Na kondiční přípravu dala důraz poměrně silná skupina, která se vydala na Popradské pleso s cílem nejprve snést materiál z chaty, a následně udělat vynášku na chatu.

Jak říká Messner – jedno chatové foto pro pana Koflacha

Na chatě jsme se bavili různě, např. přemístěním mrazáku z prvního patra do přízemí za kuchyň. Večírek na chatě neměl chybu, kdy se v plném počtu hrálo a zpívalo. Na hru byly využity hudební nástroje jako kytara, vozembouch, minivalcha a lžičky. Spát se ale šlo celkem brzy.

Večírek se rozjíždí: kytara Macek, vozembouch Mira, valcha Messner a lžičky Brko

Osmadvacátého prosince jsme z chaty vylezli opět jenom na výše zmíněné sjezdovky. Útočná lezecká dvojice Ropák-Markéta se dokonce celý den věnovala jen hibernaci a čerpání sil. Mimo relaxační aktivity jsme se věnovali uzlování, sestavení jednoduchých a dvojitých kladek pro záchranu z ledovcové trhliny. V různých variantách jsme zkoušeli i Mammut RescYou.

Neděle 29. prosince ráno – co víc si přát?

V neděli 29. prosince mlha konečně odešla a probudili jsme se do sluncem nasvícených Tater. Skialpová sekce vyrazila do sedla. Jelikož v předchozích dnech hodně foukalo, tak bylo potřeba nejdřív důkladně otestovat svah, do něhož jsme chtěli najet. K tomu byl využit aktivní Lavinový test – seříznutí svahu lyžemi, kdy byl bruder Libor spuštěn na lyžích ze sedla jištěny lanem… Test dopadnul dobře, takže hurá dolů.

Vypadá to na slunečný den – rychle na WC a vyrazit

Podklad byl velmi tvrdý, místy zledovatělý a v horní části bylo potřeba dávat velký pozor. Níže jsme se po přemrzlém hrbolatém podkladu více rozjeli až k plesu. Led vypadal dobře, cepínem jsme se k vodě nedostali, a proto jsme přebruslili na druhou stranu plesa k nahlédnutí do níže položené části doliny. Z hlediska sněhu nebyl výhled moc povzbudivý.

Chata pod Rysmi byla poprvé vidět až 29. prosince brzy ráno

Následoval výstup zpátky do sedla, kdy byla v jednom krátkém místě zjištěna tenká deska, pod níž byla dutinová jinovatka. Ze sedla jsme se místo na Rysy přesunuli jen kousek výše k nahlédnutí jak poslední lezecká dvojice Ropák-Markéta dolézá skalnato-sněhový komín. Přitom jsme na větru trochu vymrzli – většina z nás šla lyžovat a jen Hynek s bruderem Liborem pokračovali dál na Rysy. Velmi potěšitelné bylo, že v podvečer na chatu dorazili ze Švýcarska další skialpinisté – Peter s Jankou.

Na chatě nám Viktor udělal prohlídku zázemí chaty s podrobným vysvětlením, co a jak funguje, stejně jako v čem a proč je podzimní a zimní provoz chaty výrazně náročnější v porovnání s jinými chatami. K večeři byly buchty na pare a podařilo se s Viktorem domluvit, že budou flambované. Ve ztemnělé chatě osvětlené jen petrolejkami to nemělo chybu – jen fotit se bez stativu nedalo a na fotkách s bleskem není vidět, jak z buchet na pare stoupají plameny. Následný večírek ve ztišené podobě tentokrát trval přibližně do půlnoci.

Hynek je kousek nad sedlem ještě ve stínu

V pondělí 30. prosince musela většina z nás bohužel brzy ráno opustit chatu, abychom se vlakem dostali na různá místa na Slovensku a v České republice. Sjezd a sestup byl nasvícen sluncem, takže jsme se poněkud přehřáli. Až v dolní části Mengušovské doliny jsme se dostali do mlhy a teplota hned klesla. Od Popradského plesa se bohužel po silnici už nedalo jet na lyžích, a proto jsme museli na zastávku Popradské pleso a z ní na Štrbské pleso pěšky – trvalo to hodinu. Cesta vlakem byla velmi výživná, neboť stát přes šest hodin v Košičanu jsem ještě nezažil.

Bruder Libor při praktickém provedení aktivního lavinového testu

Ti, co zůstali na chatě – ať už lezci Ropák a Markétou, nebo skialpinisti Hynek, Peťo a Janka – si užili parádní slunečný den. Byla jen škoda, že jsme museli odjet vlakem a nemohli jsme zůstat ještě celý den ve Vysokých Tatrách. Poučení pro příště…