Skialpový a lezecký konec roku 2012 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách zalitý sluncem a téměř bez sněhu

Od 26. do 30. prosince 2012 jsme vyjeli na tradiční skialpinistický a horolezecký memoriál do Vysokých Tater. Po roční přestávce jsme se vrátili na Téryho chatu (2015 m), která nabízí ideální podmínky pro skialpinismus a zimní lezení. Teda, okolí ma ideální podmínky pro tyto aktivity, pokud je standardní zima a ne tato s minimem sněhu a vysokými teplotami. Předposlední prosincový den roku 2012 bylo na slunci u Téryho chaty naměřeno +27 C! Na chatě se nás sešlo v jednu chvíli až 27 z několika českých a slovenských horolezeckých oddílů.

Jak to v Tatrách viděla EURožena: Tenkrát poprvé, aneb co se děje ve Vysokých Tatrách
A něco od Vladimíra: Skialpinistický konec roku na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách

Oznámení k výletu je Pozvánka na povánoční memoriál 2012 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, 26.-30. prosince, zatímco podrobný popis skialpinistických možností v oblasti je zpracován tady Miro Peťo – Malá Studená dolina.

FOTOGALERIE: Ski-alpinism and winter mountaineering around Tery hut in High Tatras, Slovakia

Předchozí výlety:
Skialpový a lezecký konec roku 2011 na Zbojnické chatě ve Vysokých Tatrách, 26.-30. prosince
Skialpový a lezecký konec roku 2010 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách
Chata pod Rysmi v prosinci 2009
Skialpinistický a lezecký Memoriál 2008 na Chatě pod Soliskom
Skialpový konec roku 2007 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách

Matúšův pesimismus ohledně sněhových podmínek na konci roku 2012 se vyplnil do slova a do písmene, když sněhu bylo skutečně ještě méně než v předchozích letech. Slovenska skialpinistická skupina rozlyžovaná z Livigna tak dokonce poprvé doma nechala lyže a Mišo svůj snowboard! Sněhu sice bylo v Dolním a Horním Smokovci více než v minulých letech, ve výškách nad 2000 metrů se však povětšinou jednalo pouze o sněhový poprašek. Realita byla taková, že na pár místech byly nafoukané a utemované silné vrstvy (změřili jsme 140 cm kus pod Sedielkom), ale většinou to byla nesoudržná vrstva prašanu nebo měkkého sněhu o výšce 10 až 60 cm.

Do Dolného a Horného Smokovce jsme se postupně sjížděli během rána a dopoledne 26. prosince – někteří vlakem, většina však auty. Část nechala auta v Dolnom Smokovci a po pěším přesunu do Horného Smokovce se dalo pokračovat na stoupacích pásech na Hrebienok. Na rozdýchání to po vánočním přejídání nemělo chybu. Další pokračování na pásech nebylo úplně ideální a lyže musely na batoh či do rukou. Na Zamkovského chatu jsem tak došel s lyžemi v rukou.

Od Zamkovského chaty na Téryho chatu to byl pěší přesun bez šance použít lyže. V okolí Téryho chaty byly všude, kde se člověk podíval, podmínky na lyžařské túry více než tristní. Občas souvislá vrstva sněhu, ale většinou kamenná pole. Na chatě se večer rozjel povedený večírek vylepšený o slivovicové zápisné nováčků na povánočním memoriálu.

Ve čtvrtek bylo od rána krásné počasí, a tak se hromadně vyrazilo různými cestami na Malý Ladový štít. Skialpinistická skupina a opěšalí slovenští skialpinisté to vzali kolem Modrého plesa do Sedielka (2372 m). Pohled do Zadné Javorové doliny snad ani nemohl více zklamat – po sněhu ani památky. Stejně tak sníh nebyl ani v cestě FK č. 1606, tj. nejsnazším přístupu na Malý Ladový štít (2611 m). K tomu se trochu pokazilo počasí, a tak dále pokračovali jen opěšalí skialpinisté ze Slovenska.

Ostatní lyžníci sešli a sjeli kus ze Sedielka a věnovali se metodice v místě, kde jsme naměřili 140 cm sněhu. Z metodiky jsme probrali vše od zjišťování sněhového profilu až po různorodé testy stability sněhové pokrývky. Jak je dobrým zvykem, také jsme některé zúčastněné zakopali do sněhu a otestovali jejich odolnost lavinovými sondami. Všichni vydrželi…

Na skialpech jsme dorazili na chatu před setměním, ostatní docházeli postupně, řada i za hluboké tmy – to je výhoda prosincových tatranských výletů.

Páteční počasí bylo od toho předchozího diametrálně odlišné, když bylo celkem hnusně – mlha, silný vítr a sněžení. Velkou část dne jsme tak měli zábavu na chatě, která byla přerušena metodikou kousek od chaty. Z metodiky to byla opět lavinová problematika a zřizování štandů při využití různých pomůcek od skob přes frendy až třeba po klasické smyčky. Velkou část odpoledne jsem se zabavili tím, že jsme uvnitř chaty zkoušeli prusíkování.

V sobotu bylo počasí opět jako vymalované, a proto jsme si za cíl zvolili Baranie sedlo (2393 m) a možné pivo na Chatě pri Zelenom plese. V Baraním sedle jsme pozměnili cíl výletu, když první část ze sedla do Velké Zmrzlé doliny na lyže moc nevypadala. Pokračovali jsme na Baranie rohy (2526 m). Na vrcholu se nás sešla celkem velká skupinka. Chvíli po nás dorazili i Litevci od Chaty pri Zelenom plese.

Sestoupili jsme zpátky do Baranieho sedla, kde jsme nechali lyže. Starší bruder si nasadil lyže přímo v sedle, což se mě po minulé zkušenosti moc nechtělo. Sestoupili jsme o kousek níže, a sledovali brudera, jak si poradí s úzkým sněhovým pásem bez tvrdého bílého podkladu. Bruder si s tím poradil celkem dobře. Od rozdvojení jsme měli v úmyslu vjet do pravého žlábku – cesta A – Miro Peťo – schéma Baranie rohy, což se ukázalo jako hloupost. Vzhledem k nízkému stavu sněhu byl žlábek přerušený asi pětimetrovou skalkou.

Do žlábku jsme se tak podívali zespodu – byl v něm hluboký sníh bez podkladu. Následně se na přilehlém svahu hromadně jezdilo na lopatách, skákalo se, a někteří se po sobě různě váleli svahem dolů. Mezitím Ropák, duo červený Tilak a úderná slovenská skupina z Višňového prošlapala žlab a přelezla skalní prah k hřebenu těsně pod Spišškýcm štítem.Na Téryho chatě se všichni postupně scházeli až do pozdních večerních hodin s tím, že se podařilo při posledním slanění zapomenout nahoře cepín, takže někteří měli na brzké nedělní ráno o zábavu postaráno.

V neděli ráno většina lidí zmizela do údolí a zbytek to vzal do Priečného sedla a dále slovenští opěšalí skialpinistéa chtěli pokračovat na Širokou vežu (2461 m), vzhledem k podmínkám to ale vzdali. Další to vzali do Sedielka a na Malý Ladový štít. Na chatě jsme posbírali věci a postupně zmizeli do údolí s výbornou občerstvovací zastávkou na Zamkovského chatě.

Jak shrnout závěr prosince 2012 na Téryho chatě? Značný nedostatek sněhu na skialpinistické aktivity vynahradilo výborné počasí. Zbývá jen doufat, že za rok bude sněhu podstatně více.

Přehled lezeckých a skialpinistických aktivit od 26. do 30. prosince 2012

čtvrtek 27. 12.
Humik – Smrtka – Malý Ladový – Východní stěnou FK č. 1623 – III
Ropák – Markéta – Malý Ladový JV hřebenem FK č. 1618 – II
Mesner – Pazůr – Malý Ladový Středem stěny FK č. 1625 – III
tři dvojice Adéla – Honza, Petra – Sabina, Hřib – Tomáš – Ladová štrbina – FK č. 1629 klas. II – VI A4
skialpinistická skupina Sedielko a sjezd z pod Sedielka
pěší slovenská skupina Malý Ladový štít západním hřebenem, FK č. 1618 – II

pátek 28. 12.
Vichřice, lavinový a štandový výcvik kus za chatou

sobota 29. 12.
Humik – Mesner – Pyšný štít – na oči – asi za IV
tři dvojice Adéla – Honza, Petra – Sabina, Hřib – Tomáš – Mačacia veža FK č. 1783 levým žebrem a žlabem – kl. II – III
Ropak, Adam – Vladimír, Matúš – Mišo – Baranie rohy a předvrchol Spišského štitu

neděle 30. 12.
Ropák – Markéta, dva skialpinisté Adam a Vladimír Malý Ladový štít západním hřebenem, FK č. 1618 – II
slovenští opěšalí skialpinisté to vzali do Priečného sedla
skialpinistická skupina část Priečné sedlo a sjezd z pod Priečného sedla, Sedielko, část Malý Ladový štít západním hřebenem, FK č. 1618 – II