Skopje a kaňon Matka v rámci červencového balkánského výletu

Prvním místem, které jsme v Makedonii v rámci letním výletu s CK Alpina do Makedonie, Albánie a Řecka navštívili, bylo hlavní makedonské město Skopje a kousek od něj kaňon Matka. V krátké době tak bylo možné spojit jistou megalomanii (přesochované Skopje a hrajíjcí fontána na hlavním náměstí) s nádhernou přírodou (zatopený kaňon Matka a jeho okolí). V obou případech je hodně o co stát.

Jeden z křížů vypínajících se nad hlubokým kaňonem Matka

Další články k výletu do Makedonie, Albánie a Řecka:
Rekreační oblast Palić v Srbsku a noční Bělehrad cestou do Makedonie

První aklimatizační procházka v Makedonii nad kaňonem Matka

Ústí kaňonu Matka bylo za dob bývalé Jugoslávie vyhledávanou rekreační oblastí, když zde byl postaven obrovský kemp se zázemím a v jeho areálu velká vodní nádrž. Proč kdysi dávno budovali umělé plytké jezero, když bylo možné využít vody z kaňonu podstatně lépe, nám zůstalo utajeno. V současné době je vše mimo několika sporadicky otevřených restaurací v různém stádiu rozkladu a rozpadu. Jediné, co asi funguje do dnešních dnů, je karavanová část kempu, která zřejmě slouží podobným účelům jako chalupy a chaty v České republice.

Vyšli jsme do sedla a začali sestupovat na druhou stranu ke vzduté hladině přehrady a restauraci na druhém břehu

U kaňonu se nachází také umělý kanál na divokou vodu, na jehož břechu je velmi dobře patrný hlavní balkánský nešvar – hromady odpadků. Kanál samotný vypadá ještě zachovale. Jeho kladem je snadná regulace průtoku vody díky o něco málo výše položené přehradě s vodní elektrárnou. Ve vodě jsme se koupali a přes parné léto bylo více než výživně studená. Jediným záporem koupele bylo, že si Iva zapíchla do chodidla kus skla z rozbité lahve.

Bylo hodně teplo, takže nám pivo Dab po první procházce přišlo vhod

Na první výlet jsme se v kaňonu Matka vydali ke kostelu v malém sedle mezi skalnatým kopcem a bočním hřebenem táhnoucím se daleko vzhůru. Výlet to byl pohodový, když jsme šli kousek podél vody, a poté začali stoupat do stráně. Přetraverzovali jsme menší boční údolí a před námi se už tyčil kostelík. Vedle něj je obslužná budova se satelitem na střeše. Vše ale bylo zamknuté a nikde ani živáčka.

Po ostrém výstupu na skalnatou vyhlídku přímo nad restaurací u přehrady bylo vhodné se protáhnout

Šli jsme se ještě podívat kousek dál na místní skalní lezecké terény, ale až na vrchol se nám v tom vedru nechtělo. Místo toho jsme rychle sestoupili na druhou stranu k první části přehradního jezera s restaurací. Na druhou stranu se dá dostat pouze loďkou, čehož jsme využili. Po občerstvení pivem Dab jsme vyrazili na vyhlídku na druhé straně přehradního jezera. V zarostené pláni jsme zpočátku lehce pobloudili, ale správnou stezku jsme nakonec našli a začali stoupat prudce vzhůru. K výstupu jsme občas museli využít i rukou, neboť svah byl nejenom prudký, ale i dost nestabilní a sjíždějící zpátky do údolí.

Z vyhlídky směr restaurace, kde jsme si dali pivo, přímo nad restaurací je hodně prudký kamenitý svah

Z vrcholové skalky byly krásné výhledy jak do kaňonu, tak směrem na Skopje. V protilehlém svahu jsme také mohli krásně vidět naší předchozí sestupovou stopu od kostelíku. Po seběhnutí a pokutálení se dolů jsme se nalodili na loďku, oblékli jsme si vesty a vyjeli směrem k jeskyni. Cesta na člunu byla výborná a celou dobu vedla úzkým kaňonem, kdy na jedné straně byla ve skále vysekaná stezka, zatímco na druhé se občas objevovaly víkendové chaty. Nemělo to chybu.

Ideální vyhlídková skalka, přehrada je hluboko pod námi, vzadu je v sedle kostel a od něj vlevo vyhlášené místní lezecké terény

Jeskyně Vrelo patří mezi menší a je už dlouho zpřístupněna veřejnosti. Kromě povedené „výzdoby“ jsou v jeskyni i dvě vodní plochy. Po prohlídce jeskyně jsme se vydali na člunu zpátky do přístavu u restaurace. Cestou po souši nám začalo pršet, a výjimečně jsme tak zmokli.

Ve skalní stěně nad vodou je vysekaná přibližně pět kilometrů dlouhá stezka

Člunem jsme se nechali dovézt k povedené jeskyni Vrelo

Jako v mnoha jiných jeskyních je i tady spousta netopýrů

Závěr umělého kanálu na divokou vodu – výška vody se odvíjí od situace na přehradě

Voda vytékající z přehrady byla studená víc než dost

Rozsáhlé rekreační zařízení v ústí kaňonu Matka je trochu vybydlené

Voda v uměle vytvořené nádrží nepatří mezi nejčisští

Skopje – sochy, sochy, všude samé sochy

Skopje je fascinující město pro každého milovníka soch. Velmi rychle jsme se shodli na tom, že tak sochami přeplněné město ještě nikdo z nás neviděl. V centru Skopje byly sochy všude, kde se člověk podíval – na zemi, ve vzduchu (snad ano, nevyfotil jsem ale žádnou důkazní fotografii) a ve vodě (sochy plavkyň před dokončovaným Archeologickým muzeem). Sochy, sochy, všude samé sochy, jak dokumetuje pár tady uvedených fotografií.

Skopje – město s nejvyšší hustotou soch na světě

Sochovou výjimkou je hlavní náměstí, kde je kromě soch i obrovská fontána, na jejímž vrcholu je Alexandr Veliký na koni. Fontána údajně podle názoru místních obyvatel stála neuvěřitelné peníze, ale výsledek stojí za to. Dalo by se říct: „Kde se hrabe Křižíkova fontána nebo zpívající fontána na hlavním náměstí v Košicích…“. Fontánující Alexandr Veliký hraje všemi barvami v dokonalém souladu s hudbou. Zážitek je tak mocný, že někteří z naší skupiny se neudrželi, a začali tancovat – od valčíku až po kdoví co.