Existuje hodně názorů a kritik na to, jaké vázání si na skialpinismus pořídit. Jednu takovou kritiku musím po letošní zimě ale vyvrátit, a přinejmenším přimět samotné kritiky k novému zamyšlení. Na výlet Skialpinistická Kamčatka 2009 – přehled výsledků a ohlasů jsem se totiž vydal s trošku netradičním vázáním pro tento druh výletu, a to s Marker Duke 16. Výlet na Kamčatku byl podpořen KAMA, Voda hory, Tilak, Quill-outdoor, www.lacnyskialp.sk a Baston.
Jedná se freeridový speciál s možností šlapání ve 3 výškových polohách. Jen dvě polohy je možné ovládat pomocí holí, z prostřední polohy musíte ocelovou stojnu přepnout rukou. Napínací síla vázání je DIN 6–16! Tento 2.63kg vážící „drobek“ však stále zůstává mezi zarytými „gramovými“ skialpinisty považován za těžké a nepraktické vázání. Já jsem se letos na vlastní kůži přesvědčil, že to není vůbec pravda a jde jen o to, co na svahu ať už dolů či nahorů preferujete a co jste ochotni pro to udělat.

Mnoho lidí často jako první a poslední věc totiž vidí pouze hmotnost vázání a tím pro ně volba končí, CHYBA! Marker Duke 16 se řadí do skupiny freeridových vázání stejně jako jsou např: DIAMIR EAGLE, nebo třeba NAXO 22. Svou htmotností přes 2.6 kg je sice nejtěžší, ale svou pevností, stabilitou a vysokým DIN však NĚKTERÉ konkurenty strčí do kapsy viz: Zamyšlení a hodnocení vázání NAXO NX21.

Jedinečný systém celo-podélného spojení chodící části se základnou pomocí drážek dává při zamknutí ve sjezdové poloze neuvěřitelný pocit stability, pevnosti a dokonalého přenosu síly (zavisí na typu skeletů) na hrany lyží stejně jako na pevném vázání! Svojí výškou 34 mm (vázání+podložka) vás také nezklame, protože díky perfektnímu přenosu síly na lyže o ní nebudete ani vědět a při krájení hodně položených oblouků na tvrdém sněhu ji velice oceníte.

Vysoký DIN a praktický žádné kroucení ve vázání vám dovolují ve sjezdu prakticky cokoliv – ať už seskoky, skoky Jak skákat na lyžích 360 stupňů a více nebo jízdu pozadu. Do vázání doporučuji radějí vyšší a tvrdší botu díky které si jistotu ve sjezdu užijete ještě více. U lyží je volba hodně otevřená a s markrem se výborně ovládají i lyže se šířkou 100mm pod patou. Já osobně jezdím na LINE PROPHET 100.

Co se týká jízdy na různých typech sněhu, je na tom Marker velmi dobře, samozřejmě to záleží na typu lyže. Letos jsem s ním zažil snad veškeré druhy sněhových podmínek, od 70 cm hlubokého prašanu, přes mokrý hluboký sníh, firn, až po čistý led na svazích sopek na Kamčatce.

Na Kamčatce a všeobecně v Rusku je toho k lyžování opravdu hodně, námi vybraná destinace okolo města Petropavlovsk nabízela řady možností a obtížností sjezdů a hlavně přístupových tras pod sopky. Celkově delší nástupy pod kopce než jak jsme na ně zvyklí z Evropy se musely většinou šlapat na lyžích. Na vázání se dalo pohodlně dojít po rovině pár kilometrů. I bruslit nebo jít jako na běžkách třeba 26 km za krásné 4 hodiny.

Profily terénu vypadaly různě, např. 8 km daleko s převýšením okolo 1900m a podobně. Nejvyšší převýšení (z dostupných kopců) nabízel vulkán Viljučinskij (2173 m) (doba výstupu cca 5 hodin, start okolo 150 m), na který to bylo z místa tábořiště až na vrchol asi 2000 výškových metrů vystoupaných na vázání Marker Duke 16. Otázkou tedy zůstává, jestli to není spíše hlavně o stále se zvyšujících nárocích na hmotnost vybavení.

Závěrem lze napsat jen toto: Ideální vázání na skialpinismus to zcela nepochybně není a preferencí pro Marker zůstává freeride a heliskiing. Na Kamčatce to byl pro mě s Marker Duke 16 výborný trénink na nohy a já osobně u tohoto vázání zůstanu i za cenu vyšší váhy a vypínání lyžáků při přepínání do chodící polohy. Kdo by tedy chtěl chodit s Duke na skialpy, musí být tak trochu sadomasochista. Musí oželet váhu, být připraven na to že, do kopce nepředběhne celou skupinu a možná bude na vrcholu o půl hodiny později jak ostatní, ale pro požitek při sjezdu a při skocích toto všechno rád podstoupit jako já…

















Výše uvedené hodnocení vázání Marker Duke 16 je subjektivní názor autora, s nímž se dalších devět účastníků výletu na Kamčatku neztotožňuje. Autor samotný málem díky tomuto vázání nedošel zpátky do civilizace z krátkého výletu k Tichému oceánu (cca 12 km) a na Viljučinskij byly jeho lyže téměř polovinu výstupu připnuty na batohu