V roce 2022 musím zase jezdit Vrchařskou korunu Valašska. Letos mi to ani nevadí, jelikož se díky tomu můžu opakovaně podívat do Valašského Meziříčí, kde mám kamarády. Na přelomu dubna a května jsem tak byla na prvních třech vrcholech nového ročníku.
První kopec VKV 2022 – rozhledna Čubův kopec
V sobotu ráno se mi moc nechtělo vstávat, i když bylo kolem deváté hodiny. Ke vstávání mě povzbudilo, že se uvidím s mými nejlepšími kamarády z Valašského Meziříčí. Pomalu jsme vstali a nasnídali se, protože jsme včera dojeli jako vždy celkem pozdě. Připravili jsme se a nastoupili do auta. Tohle byl můj první výlet na kole v roce 2022, takže ho máma naplánovala kratší. Po asi půlhodinové jízdě jsme dorazili na parkoviště v Horním Lidči.
VKV 2022 první tři vrcholy od palic na Vimeo.
Na rozhlednu na Čubově kopci
Zatímco máma a Honza sundávali svoje kola, tak já sem se na tom mém trochu projela. O chvíli později jsme vyjeli do mírného kopce směrem do Francovy Lhoty. Ze začátku mě celkem bolely nohy, ale to bylo asi jen kvůli tomu, že jsem byla na kole poprvé. Celkem dlouho to bylo po mírně stoupající hezké silnici, což bylo fajn. Když jsme dojeli do Franovy Lhoty, která byla asi 4,5 km od startu, tak jsme měli odbočit na cestu k lesu, ale trochu jsme to popletli.
Náš první kopec měla být rozhledna Čubův kopec, na kterou to teď bylo asi 2 km. Když už jsme konečně našli správnou cestu, tak jsme vyrazili do celkem prudkého stoupání. Několikrát jsme do něj tlačili kola, ale šlo to přežít. Netrvalo dlouho a už jsme byli blízko vrcholu. Když jsme byli skoro nahoře, tak se cesta rozdvojila a byli jsme u rozhledny. Byla to pěkná ne moc vysoká tmavě hnědá rozhledna. Nafotili jsme se a vyšli nahoru. Nahoře ale nebyl moc dobrý rozhled, protože mu bránily stromy. Dala jsem si malou svačinu a nasedli jsme na kola. Ted to mělo být hodně a dlouho z kopce, což bylo dobře.
Výhled od Střelenské kaple na Střelnou
Z Čubova kopce přes Střelnou do Študlova a na Ploštinu
Z rozhledny to bylo dolů po cyklistickém trailu, kde to celkem šlo. Cestou jsme ještě chtěli zastavit u Střelenské kaple, a tak se také stalo. Je moc pěkná, byla tam i nějaká zvířata a může se tam zazvonit na zvon. Měla jsme žízeň, ale můj camelbag byl plesnivý, takže jsme chtěli koupit něco v nějaké hospodě, ale ty byly zavřené. Takže jsme pokračovali po silnici.
Druhým kopcem byly Ploštiny
Dojeli jsme do Študlova, kde nás mapy.cz napřed vedly přes nějaký ohrazený zemědělský podnik. Museli jsme se kousek vrátit. Potom se to ale zhoršilo, protože jsme vjeli na lesní cestu, která byla hodně prudká a neupravená. Všichni jsme tlačili kola. Už se mi nechtělo jezdit a byla jsem unavená. Do toho kopce to naštěstí tak dlouho nebylo, ale i tak už sem se chtěla vidět s kamarády. Dojeli jsme pozorovatelně Durch, která byla na VKV vloni, je tam krásné dřevěné okno s vyhlídkou do krajiny.
Výhled z vrcholu Ploštiny
Dál se cesta zlepšila což bylo příjemné. Nasedli jsme na kola a netrvalo dlouho, než jsme dojeli k rozcestníku Ploština (735 m), u kterého byl cíl. Tam jsme jen rychle nafotili fotky a ostatní popojeli na vyhlídku, o které říkali, že byla nádherná. A pak už jsme byli na ceste dolů. Bylo to po kamenité a trochu prudké cestě, a máma tam spadla. Vymysleli jsme nejkratší cestu, aby bylo vše rychle, protože bylo kolem 14:15. Mě už taky dost bolely nohy. K autu jsme jeli po silnici, a máma s Honzou mi zase ujeli. V Horním Lidči jsme byli celkem dost rychle. Nakonec to bylo asi 30 km a byl to únavný výlet. Kola jsme dali na auto a nastoupili.
Do Valašského Meziříčí
Dojeli jsme do Jablůnky, kde sem se rychle osprchovala a přpravila. O deset minut později už jsme byli na cestě do Valmezu a já jsem byla natěšená. Sraz jsme měli na náměstí, a bylo to poprvé, co jsme se viděli s mými kamarády. Oba byli hrozně fajn a hrozně dobře se s nimi bavilo. Byli jsme spolu 3 hodiny a nechtělo se mi od nich pryč. Doufám, že se zase brzy uvidíme. Rozloučili jsme se a jela jsme zpátky do Jablůnky vlakem.
Parádní nedělní výhledy z Lazů
První květnová neděle na rozhledně U Holáňů
Tohle ráno jsme vstávali o něco později a zase se mi nechtělo. Po snídani jsme jeli rovnou z domu. Mělo to být o něco kratší. Už mě tolik nebolely nohy ze včerejška, ale pořád trochu jo. Jeli jsme podél Bečvy po neširoké, ale pěkné silnici. Do kopce to moc nebylo, vlastně skoro po rovině. Cestou jsme viděli pár zvířat a bylo hezké počasí. Odbočili jsme ze silnice do Mikulůvky na jinou cestu, která měla být ještě celkem dlouhá. Když jsme po ní jeli, bylo vidět, jak je to málo do kopce, ale končila hodně daleko.
Odpočinek u zvonice na Lazech
Začaly mě na ni bolet nohy, a tak se mi moc nechtělo jet. Máma na mě ve stínu počkala, protože bylo dost horko a slunce svítilo. Konečně jsme dojeli do lesa, kde byl stín. Tam jsme si dali malou svačinu a jeli dál. Pokračovali jsme, než jsme uviděli domy, a protože jsme měli žízeň, hlavně já, tak mi máma koupila džus v hospodě na Lázech. Dopila jsme džus a ještě jsme zastavili o kus dál u zvoničky kde byl hezký výhled.
Závěrečný úsek výjezdu na vrchol Chladná
O chvíli později jsme nasedli zpátky na kola, protože už to nebylo tak daleko. Ted už jsme byli na hřebenu, takže po zbytek cesty byl moc pěkný výhled. Konečně jsme na hřebenu potkali i nějaké lidi. Po kamenité cestě jsme dojeli na louku na kopec Chladná, což byl dnešní nejvyšší bod, ted už to mělo být všechno z kopce. Vyjeli jsme poslední malý kopec a už jsme viděli rozhlednu na Prženských pasekách. Dojeli jsme k ní a sedli si ven k hospodě U Holáňů.
Na rozhledně U Holáňů
Objednali jsme si pití a šli se podívat na rozhlednu, která je hned vedle. Byl z ní celkem fajn výhled. Chvíli jsme si poseděli u pití a odpočinuli. Do Jablůnky už to bylo jen malý kus, takže to bylo dobré, a navíc jenom z kopce. Vypili jsme naše drinky a pomalu se připravili na odjezd. Dolů už to svištělo, takže to bylo rychlé a za malou chvíli jsme sjeli na silnici v Pržně a následně do Jablůnky. Dojeli jsme do domu a jeli domů.
Na první víkend na kole v sezoně to hodnotím celkem dobře. Příště už to snad bude i s Aničkou.
Povinné foto před rozhlednou U Holáňů
