Se skialpy jsem začala v lednu 2019, kdy jsem po delším okukování tohoto krásného sportu v dechberoucím prostředí vyjela na první túru se sjezdem volným terénem a bylo to… Láska na první dobrou, závislost. Bez jakýchkoli výčitek, které mě občas trápí při placení nákupu, jsem si pořídila výbavu a rozhodla se vyjet do slovinských Karavanek.
Znalost lavinové problematiky byla u mě téměř nulová, orientace v terénu pokulhává a sehnat skialpového parťáka není až tak lehké, rozhodla jsem se vydat s kamarádkou do Slovinska pod vedením zkušenějších. Očekávání byla velká, natěšení jakbysmet. A jak to dopadlo? To se dozvíte níže.
Za svitu měsíce a hvězd na chatu
První den byl ve znamení cesty, při které jsme s lehkou nervozitou vyhlíželi, kdy konečně začne sněhová pokrývka. Toho jsme se nedočkali ani při příjezdu do sedla Loibl, z něhož jsme za svitu měsíce a hvězd vyráželi k Domu na Zelenci, který byl středobodem našich dalších výprav. Sice jsme značnou část šlapali s lyžemi na zádech, ale silueta hor, hvězdné nebe nad námi a sníh pár výškových metrů před námi nás udržovaly v dobré náladě. Po asi hodině stoupání jsme dorazili do cíle a přišel čas na seznámení a večerní zábavu.
Trénink skialpových dovedností
Druhý den ráno jsme se utvrdili v tom, že v Karavankách začíná jaro a sněhové podmínky nejsou zcela optimální. Proto jsme po snídani zvolili kratší túru a vyrazili na Vrh Ljubeljščice (1705 m), kde se nám otevřely první výhledy na okolní krajinu, jaro v dolině pod námi a zimu na horách v dáli před námi. Vrchol jsme ten den vyšlapali ještě několikrát, když jsme trénovali správnou techniku stoupání, přeskakované oblouky a způsoby zvládnutí pádu při sjezdu, což se některým z nás v následujících dnech hodilo.
Stihli jsme také pěkný sjezd lesem mezi vzrostlejšími stromy. Poté přišla na program lavinová problematika, kopání sněhového profilu (kde se ukázalo, kdo jak to s lopatou umí), nacvičování postupu záchrany zasypaného lavinou, včetně večerní skialpové bojovky – vyhledávání zakopaných pípáků při měsíčku.
Panoramaporno kam se podíváš
Třetí den jsme si dali více do těla, pořádně potúrovali a dobře si zalyžovali. Vyrazili jsme na Srednji Vrh (1797 m), na jehož vrcholu se nám otevřely dechberoucí výhledy. Následoval sjezd mezi borovicemi do sedla Šija. A vzhledem k tomu, že jsme byli namlsaní, rozhodli jsme se vydat na vrchol Stol (2236 m).
Sjíždíme ze sedla žlabem, nasazujeme pásy, šlapeme na lyžích, které několikrát musíme sundávat, abychom se dostali až k místu, kde začíná souvislá sněhová pokrývka a můžeme směle stoupat vzhůru stále strmějším svahem. Po zažehnání počínající hypoglykémie stoupáme dál a začíná další panoramaporno v přímém přenosu.
Na vrcholu pod dohledem kavek alpských kroužících nad námi oddechneme, pofotíme, strháváme pásy a můžeme začít malovat při parádním sjezdu širokým svahem, přičemž někdo svým zadkem připravuje i boule na sjezd pro ostatní. Na chatu se vracíme právě včas, když začíná večeře. Takže jídlo, nohy hore a je čas se začít bavit a dělat smělé plány na další den.
Čas na návrat domů
Poslední den se počasí lehce horší, silný vítr, mlha a omezený čas nás vedou k rozhodnutí vyšlápnout opět na Srednji Vrh, tentokrát se sjezdem jinou stranou svahu. Po občerstvení na chatě se ještě nechceme loučit a vyrážíme opět na Vrh Ljubeljščice. Pohodové tempo, chvílemi protrhaná mlha a perfektní sjezdy, fajn závěr celé akce.
Celý víkend utekl neskutečně rychle… I přestože zvažujeme hromadné psaní neschopenek, není zbytí, čas na návrat domů. Loučíme se a v hlavách už máme nutkavé myšlenky na další akce. Takže vzhůru do hor!
| Alžběta Pečivová začala se skialpem v lednu 2019. Od první chvíle se jí tento způsob pohybu po horách natolik zalíbil, že v zimním období tráví každou volnou chvíli na tuleních pásech. K tréninkovému pobíhání na skialpech má zatím dobré podmínky v Javorníkách i Vsackých Beskydech. |
