Po dlouhém plánování, jak využít posledních pár dnů „vysokoškolských prázdnin“, jsme se s Ewil a Jirkou rozhodli navštívit Ötztalské Alpy v Rakousku. Strávili jsme zde čtyři nádherné dubnové dny plné skialpového i lezeckého vyžití.
20. dubna večer pro mě přijíždí do Brna Ewil s Jiříkem. Při nakládání věcí do auta Ewil zjišťuje, že si doma v Kroměříži zapomněli lyžařské hůlky. Voláme pár kamarádům lyžařům/skialpákům a naštěstí se vše za jejich pomoci rychle vyřeší. Přece jenom-skialp bez hůlek by nebyl žádná lahoda. Po asi 3 hodinách shánění a kompletování vybavení opouštíme Brno a vyrážíme směr Innsbruck.
Cestou si dáváme pauzu poblíž města Linz. Do horské vesničky Vent, ze které máme vycházet do hor, přijíždíme kolem oběda. První, koho na parkovišti potkáváme, je pár českých skialpinistů, kteří se také rozhodli využít poslední zbytky sněhu. Po provizorním obědě se přemlouváme k vydání na cestu směr Vernagt hütte (2755 m). Přeplněné krosny zabalené na 4 dny kempování a zhruba 3,5 hodinový pochod v lyžácích před námi. Během výstupu procházíme údolím pod Rofentálským pohořím, které je celé poseto bílými krokusy.
První sníh potkáváme ve výšce asi 2000 m. Lyže nasazujeme ještě o něco výše z důvodu nestálé sněhové pokrývky. Před námi se otvírá nádherné široké údolí a na úpatí hory Hintergras spitze vidíme chatu Vernagt hütte. Rozhodli jsme se, že stan postavíme o pár výškových metrů níže (asi 2500 m) vedle staré polorozpadlé salaše. Kocháme se pohledy na ledovce a hory a plánujeme, kam se zítra vydáme.
Cílem druhého dne je sedlo poblíž vrcholu Hochvernagtspitze (3535 m), ze kterého vede široký ledovec Großer Vernagtferner. Po 15-ti minutách pochodu od stanu nasazujeme lyže a míříme nahoru. Cestou nikoho nepotkáváme a užíváme si opuštěných hor. Do sedla se dostáváme v odpoledních hodinách a užíváme si nádherný výhled na zasněžené Alpy. Pro sjezd volíme levou stranu ledovce, která byla ještě téměř neprojetá, na rozdíl od strany druhé.
Další ráno nás opět vítá krásné počasí, které je jako stvořené pro výstup na vrchol Wildspitze (3770 m). K této rakouské dominantě se vydáváme po ledovci Kleiner Vernagtferner. Slunce je silné a někdy si připadáme jako maso na grilu naložené ve vlastní šťávě. Na ledovec Taschachferner pod vrcholem Wildspitze přicházíme během odpoledne. Já se rozhoduji počkat na kamarády na úpatí hory.
Jirka s Ewil jsou praví nadšenci a ani kazící se počasí je neodrazuje od zdolání vrcholu. Po dvou hodinách se opět potkáváme a těšíme se z dlouhého sjezdu ke stanu. Jediným nemilým překvapením dne bylo, že nám v polovině vaření večeře došla jediná plynová bomba.
Poslední den výletu se vydáváme po ledovci na levou stranu údolí směrem k vrcholu Fluchtkogel (3497 m). I když je oblačno, stále je dusno a občas je slyšet, jak ledovec pod námi praská. Proto se raději navazujeme na lano. Sjezd si bohužel neužíváme tak, jako předešlé dny. Sníh je měkký a občas se propadneme o pár desítek centimetrů níže. Pozdě odpoledne přicházíme do našeho „base campu“, balíme stan a pronásledovaní bouřkou uháníme k autu. Celý výlet jsme zakončili lezením poblíž rakouského městečka Dürnstein.
Hmm, to dlouhé pochodové cvičení ve skeletech bych nechtěl… druhý a poslední obrázek jsou dostatečně deprimující na skeletování.